Přebohaté hodinky pradědečka Emila

Mottem sbírky je popis doby, kdy si lidé nechávali vyrábět bohatě zdobené hodinky s kalendářem a modlitební knihou, což předjímá Heideggerovu myšlenku, že bytí je čas. Motiv času se prolíná celou autorovou sbírkou. Individuální prožívání času Koten zachycuje v lyrických deskripcích mentálních otisků vnějšího světa. Kontrast mezi pracovním a odpočinkovým časem se objevuje v opakovaných motivech vesnické hospody, kde básník vyzývá čtenáře, aby sledovali „chlapy, jak lucernami svých piv svítí si do úst". Měřitelný čas, vyjádřený názvy básní jako „Podzim" či „Hodina přemoudřelých řečí", kontrastuje s osobním časem. Koten bravurně zachycuje atmosféru severočeské krajiny, například „Mokvající louky...spousty vyjedených pařezů a neholené tváře kamenů". Opakující se postavy, jako krejčí Emil Nosek a holič, vytvářejí maloměstskou idylu první republiky či rakousko-uherského mocnářství. Snivá atmosféra mystifikací evokuje Kotenova učitele Radka Fridricha a jeho sbírku, která probouzí napůl reálné, napůl fiktivní prožitky. Kotenova útlá juvenilie je sympatickým pohledem do citlivě načrtnuté krajiny, kterou aktivní čtenář doplňuje vlastními pohledy a prožitky.