Blanický rytíř Jaroslav Kozel

More about the book

Jako šesté dítě chudých rodičů neměl Jaroslav možnost studovat, ačkoli se vyznačoval nadprůměrným nadáním. Po dokončení měšťanské školy ve Vlašimi se stal učedníkem v obchodě Lidového družstva. První rok byl pro něj náročný, dennodenně šlapal 10 kilometrů z Pravonína do Vlašimi a zpět, ačkoliv ho správce Družstva převedl do účtárny jako asistenta pokladníka. Dva kolegové, praktikující katolíci, mu ukázali, že je možné žít dobrým křesťanským životem i při obyčejném zaměstnání, což v něm vzbudilo touhu po lepším životě. Po atentátu na Heydricha v květnu 1942 nastaly v Čechách dny hrůzy. Hitler se pomstil vraždou více než tisíce Čechů a popravou obyvatel vypálených vesnic. Jaroslav byl 6. června 1942 zatčen gestapem a odvezen do „vyšetřovací vazby“ v Linzi, kde strávil téměř dva měsíce mezi výslechy. První sobotu v srpnu byl transportován do tábora smrti Mauthausen. Zde, díky Mítovi Čerenskému, který přežil, máme informace o Jarkově životě v koncentračním táboře. Pracoval v kamenolomu s 1200 muži, bez možnosti odpočinku, s minimálními dávkami jídla. Následkem bídné stravy a tělesných útrap slábl, a byl zařazen do transportu „na dovolenou“, což byl další způsob likvidace. Tak 8. listopadu 1942 projel branou mauthausenského lágru transport živých kostlivců, mezi nimiž byl Jaroslav Kozel – č. 12045. Pozdě večer dojeli do Dachau.