Lov na Židy: Zrada a vražda v Němci okupovaném Polsku

V polských popisech druhé světové války se často objevuje názor, že „se objevili Němci a odstranili Židy“. Jan Grabowski, polsko-kanadský historik, na základě archivních materiálů zkoumá, jak a proč němečtí okupanti věděli, kde hledat Židy, a odhaluje okolnosti vedoucí k odhalení ukrývajících se lidí. V letech 1942 a 1943, po likvidaci ghett, uniklo tisícům polských Židů, ale jen málokteří přežili válku. Němečtí policisté a četníci používali termín Judenjagd – lov na Židy – pro pátrání po uprchlících, kteří se snažili skrýt v nežidovském prostředí. I když se Židé různě skrývali, mnozí byli zrazováni a vydáváni Němcům či polské „modré“ policii. V Polsku existovali lidé, kteří Židy lovili nebo vraždili z chamtivosti či rasové nenávisti, ale také ti, kteří je chránili a pomáhali jim. Tato druhá skupina byla početnější, avšak první byla úspěšnější. „Většina polské populace napomáhala Němcům v jejich snaze o vyhlazení Židů,“ vzpomíná jeden z přeživších. Grabowski ve své knize podrobně zkoumá osudy pronásledovaných na příkladu jednoho okresu v Malopolském vojvodství, čímž přispívá k debatě o odpovědnosti Poláků a Němců za holokaust.