Čtyři labutí pera

Čtyři labutí pera obdržel do znaku Dietrichův otec od Adolfa Nassavského: jedno za statečnost, jedno za věrnost, jedno za ušlechtilost, jedno za čestnost. Dietrich, rytíř z Ebstorferu, se s nimi zprvu honosí, ale postupem času shledává, že tyto vlastnosti mají i řadoví žoldnéři, zatímco naopak chybějí těm, kteří by je mít měli. Jeho život je ve znamení hlubokého citu k Margaretě Lucemburské, převorce Marienthalerského kláštera v Údolí svaté Marie. Osudově ho s ní spjala noc, kdy byl klášter přepaden nájezdníky, potulujícími se krajinou... Román na pozadí cesty Jindřicha VII. za císařskou korunou autor vypráví napínavě a s velikou znalostí historických pramenů, čemuž napomohl zejména přátelský vztah s Jeho Excelencí hrabětem Lambertem d'Ansembourgem, který mu poskytl nedocenitelné a zcela unikátní informace.