Kráčej a čti

Román největšího portugalského prozaika 19. století zachycuje proměnu mladého muže ze zastánce života ve městě na milovníka venkova. Eça de Queiroz se na příběhu dvou přátel ze studií, Hyacinta a Josého, zamýšlí nad tím, zda všechny technické a jiné civilizační vymoženosti městského způsobu života konce 19. století jsou pro člověka to nejlepší a nejpodstatnější. Právě bohatý Hyacint je takovým zhýčkaným představitelem tohoto životního stylu, který k venkovu a manuální práci cítí odpor. Naopak José si na pobyt ve městě zvyká obtížněji a zastává názor, že město nejvíce poškozuje lidskou inteligenci, kterou buď žene do banality nebo ji tlačí do extravagancí. Jednou musí Hyacint odjet ze svého úžasného pařížského domu na venkovskou usedlost v portugalských horách, kde si také naplánoval zmírnit možné nepohodlí. Protože se mu ale předem poslané věci někde zatoulaly, byl donucen si poradit i bez nich. Postupem času se krásám horské přírody a idylickému prostředí venkova zcela propadne. Autor v tomto románu, který vyšel posmrtně, s jemným humorem a svým osobitým stylem rozvíjí téma obrody (individuální i národní) prostřednictvím návratu k historickým kořenům a tradicím; už na sklonku 19. století varuje před negativy civilizace a město označuje za iluzi, v níž skončila mravní svoboda člověka. Velmi plasticky v něm vykresluje nejen obraz Paříže té doby, ale velmi výstižně přibližuje i svérázné obyvatele portugalských hor. Kráčej a čti je nejlepším dílem z jeho odkazu, potěší krásným jazykem a výborným překladem.