Opilost z hloubky

Ve čtyřech příbězích jsou ilustrovány vnitřní obtíže lidí vracejících se do rodné země. Ačkoli autor v příbězích zpracovává téma návratu ze čtyř různých pohledů, hlavním tématem je vyrovnání se s emigrací. Příběh Polynésana Tatiha, který knihu uvozuje, je poměrně samostatný; v dalších autor předkládá prostřednictvím svých hrdinů pohled na Čechy, respektive Pražany, z vnějšku, očima lidí, kteří se zde buď nenarodili, nebo zde alespoň delší čas nežili či žít nadále ani nechtějí. V jejich vnitřním, zevšeobecňujícím pohledu jsou pak lidé, kteří zde zůstali,"přečkali" zlé časy a žijí, přes všechnu svou pitoresknost, poněkud beztvaré, šedé, sobecké a všeobecně nehezké stádo, z něhož oni, výjimeční a osamělí, se samozřejmě vymezují. Nalézt cestu z ulity výlučnosti - společenské i jazykové - a vyřešit tak své životy však nejsou schopni. Autor se vypisuje z vlastního traumatu a vrací se k tématu některých svých dřívějších textů - hledání životní i jazykové identity vykořeněného člověka.