V bílém pekle

Dech mrzne před ústy Matthewa Draxe. Chlad se jako ostré zuby zakusuje do těla i přes oblečení. Ale ve srovnání se sněhovou bouří venku je mrtvolně páchnoucí alpská jeskyně, v níž se Aruula a on po pádu zachránili, ten nejkrásnější Grandhotel. Protože tam venku je… něco. Zatím to jenom slyšeli a ve vířícím chaosu bouře jenom matně zahlédli jakýsi obrys. Ale je to obrovské, přes tři metry, je to rychlé – a zdá se, že to má hlad. Zatím jsou zde bezpeční… ale jak dlouho? Dokáže je ta bestie zvětřit? Relativní bezpečnost dostane trhlinu, když se ozve zvuk. Vrčení a škrábání jako drápy po kameni. A přichází to odkudsi z hlubiny!