Útěk z malé pevnosti Terezín. Přepis románu z let 1964-1965

Tři muži, kteří bojovali za svobodu svého národa, se ocitli v jednom z nejznámějších nacistických vězení, Malé pevnosti Terezín. Tato pevnost, postavená v letech 1780-1790, sloužila za habsburské monarchie jako věznice pro vojenské a politické vězně. V červnu 1940 se zde stala policejní věznicí pražského gestapa a v listopadu 1941 bylo ve městě založeno židovské ghetto. I když to nebyl klasický vyhlazovací tábor, podmínky byly s nimi srovnatelné. Historické prameny uvádějí, že zde zahynulo 35 000 mužů, žen a dětí, zatímco dalších 83 000 vězňů po deportaci zemřelo ve vyhlazovacích a pracovních táborech. Mezi politickými vězni byli i Josef Mattas, Miloš Ešner a František Maršík, členové Druhé lehké tajné divize napojené na ilegální ústředí NEMO v Praze. Jejich jedinou nadějí na záchranu byl útěk, přičemž všechny předchozí pokusy vězňů o útěk skončily neúspěchem a krutým potrestáním. Přesto se tito muži odhodlali k zoufalému činu, který se stal jediným úspěšným útěkem v historii Malé pevnosti Terezín. Příběh jejich útěku a osudy po něm vypráví kniha, kterou upravil Antonín Ešner.