Dům ani ne k životu

Petr Španger, nominovaný za svou prvotinu "Vodní mlýnky" na prestižní literární cenu Magnesia Litera, patří k nemnoha dnešním básníkům, pro něž se stává trvalým zdrojem příroda v nejrůznějších polohách a podobách. Jeho verše jsou psány stručným a úsporným stylem, v němž je dominantním prvkem snaha o vyjádření co nejpřesnějšího a nejniternějšího detailu, který se může skrývat například i v titulní básni této sbírky. Neboť "dům ani ne k životu" znamená úkryt člověka, do jehož soukromého hájemství nesmí proniknout žádný signál z okolního světa. Ostatní autorovy básně přináší ovšem spíše verše, které se snaží zachytit jesenickou přírodu v proměnách jednotlivých ročních období, přičemž důsledně dbají na zachycení konkrétního prožitku, často zdůrazněného nostalgickým přízvukem.