Stále kinema

More about the book

Kinematografie se ve zpětném pohledu jeví jako nejvlivnější médium minulého století, zejména v jeho první polovině. Tento zájem o počátky filmového myšlení, v němž významně figurovali čeští autoři, se odráží v antologii, která mapuje proměny českého myšlení o filmu od roku 1904 do 1950. Toto období zahrnuje nástup hraných filmů a veřejnou debatu o jejich kulturním významu až po zrušení Československého filmového ústavu. První polovina 20. století byla obdobím formování kinematografie jako masového média a nástroje státní propagandy. Psaní o filmu tehdy nebylo běžnou součástí kulturního provozu, přesto ovlivňovalo vnímání tohoto nového média. Autoři z různých oborů, jako estetici, kritici či režiséři, přispěli k rozvoji filmové teorie. Někteří, jako Karel Čapek a Karel Teige, dosáhli mezinárodního uznání. Cílem knihy není oslava známých osobností, ale prezentace komplexního obrazu psaní o filmu jako diskurzivního pole, kde se střetávaly různé vlivy a vznikaly novátorské myšlenky. Tyto myšlenky, ovlivněné tradicemi z různých zemí a oborů, ukazují film jako médium, které transformuje subjektivní zkušenost a kulturní hodnoty. Antologie se zaměřuje na texty, které reflektují vývoj filmu jako média a sociální instituce, a ukazuje, jak film boří hierarchie kulturních hodnot.