Bývalý cizinec

Malíř Valentin Popov, původem Bulhar, žijící od svých 27 let (od roku 1975) trvale v Praze, přijal naši zemi za druhou vlast a cítil potřebu podělit se o pocity z tohoto vnitřního přerodu s novokrajany v samostatné, česky napsané knize Bývalý cizinec s podtitulem Popsané věci a mottem „Lidé z dávnověku malovali vlastními exkrementy. Zůstalo jim to dodnes.“ Žánrově lze po výtvarné stránce vkusně vypravenou publikaci, doprovázenou Popovovými ilustracemi, vymezit jako malířský glosář nebo slovní skicář, jakýsi pêle-mêle z vlastních úvah a zážitků. Autor se projevuje jako bonmotující milovník malování a radostí života, reflektující své (někdejší?) balkánství i realitu nového domova formou deníkových a snových záznamů (hemží se to v nich zakrvácenými i mluvícími zvířaty), ale i intimních zpovědí (skupinová dětská masturbace, vzrušující jízdy načerno městskou dopravou) či anekdotických příhod (vylekání vlastním odrazem v zrcadle na záchodě s dokonalým „vysráním z podoby“ či pomsta nerudnému řidiči trolejbusu v Hradci Králové) – asi nejblíže mají jeho heterogenní texty z let 1985–2005 k aforismům na nejrůznější „vážná“ témata: život a smrt, vztah obou pohlaví, tvorba, umění a úděl umělce, pokus o autoportrét, malířovy vztahy k lidem a světu, politika, příroda, město Praha („Moje město“).