Jak se časy mění: Vzpomínky na první světovou válku

První světová válka, konflikt bezprecedentních rozměrů, trvala již druhým rokem, když mladý brněnský rodák Slavomír Vácha musel narychlo složit maturitu a narukovat na frontu, aby podpořil vyčerpanou rakouskou armádu. Na evropských bojištích zažil hrůzy války a utrpení, které si lidé vzájemně způsobují, a rychle dospěl. Ve svých osmnácti letech se ocitl v pozici velitele oddílu vojáků. Po celou dobu války si vedl osobní deník, do nějž zaznamenával události včetně kreseb a dopisů. V 40. letech, během další války, využil tyto záznamy k sepsání svých pamětí. Tyto paměti ukazují, že válka není jen boj s nepřítelem, ale také s pokrytectvím velitelů a se sebou samým, s pochybnostmi o víře a ztrátou vůle žít. Podpora rodiny, i když jen prostřednictvím dopisů a balíků, se stává zásadní. Autor, učitel, skvěle popisuje rozmanité zážitky ze dvou válečných let, od utrpení po paradoxně veselé momenty v zázemí, jako jsou přátelské vztahy s italskými civilisty nebo večírky v rakouském Traismaueru. I když patří do ztracené generace, jeho schopnost psát s nadhledem a přesvědčivostí přímého účastníka svědčí o síle lidského ducha. Jeho paměti nejsou pláčem nad ztracenou generací, ale působivou výpovědí vojáka, který válku odsuzuje a snaží se udržet víru v Boha i v člověka.