Čtení o Jiřím Kolářovi

Čítanka obsahuje základní literaturu o Jiřím Kolářovi z let 1956–1986, zahrnující eseje a přehledové práce, které se snaží uchopit básníkovu osobnost, genetiku, typologii, stylizaci a vývoj. I když se výběr drží chronologie, cílem není zachytit kritickou recepci díla silně ovlivněného cenzurou. Kulturně-společenské mlčení o Kolářovi začalo koncem čtyřicátých let. Pokus Václava Havla o rehabilitaci zůstal v roce 1956 pouze v rukopise, a první bilanční text byl až doslov Jana Grossmana k výboru z roku 1964. Syntetizující stať Zdeňka Pešata o Skupině 42 v šedesátých letech již nestihla vyjít, a normalizace roku 1970 znemožnila vydání Prometheových jater. V tomto roce se Eva Stehlíková zaměřila na Kolářovy antické odkazy. Z přelomu šedesátých a sedmdesátých let pocházejí portréty a vyznání od literárních kritiků a kunsthistorické studie. V osmdesátých letech souvisejí exilová vydání Kolářových knih s esejí Jana Vladislava a interpretacemi Sylvie Richterové. Čtení o Jiřím Kolářovi přináší bilanční a esejistické práce, které vytvářejí pomyslný monografický celek a zachycují umělce v historicky nepříznivých podmínkách, kde jeho dílo dokázali vnímat pouze nejvýznamnější interpreti.