Šest historií venkovského života

More about the book

V červenci 1970 byla spisovatelka a překladatelka Jang Ťiang poslána na převýchovu do školy pro kádry 7. května. Její vzpomínky na venkovský život během dvou let v této instituci odhalují těžké a absurdní chvíle, které zažila v období Kulturní revoluce (1966–1976). Tento čas byl pro vzdělané lidi v Číně obdobím rozčarování a ponížení, které mnohým přineslo zbytečnou smrt. Jang Ťiang se ve svých Šesti historiích odkazuje na tradiční čínské dílo a poskytuje nový úhel pohledu na tuto temnou kapitolu historie. Kniha, poprvé vydaná v březnu 1981, obsahuje vzpomínkové črty, které se vyznačují věcným a elegantním stylem, inspirovaným autory jako J. Austen či W. Thackeray. Opakující se motivy, jako je touha po stabilitě a lidských vazbách, spojují jednotlivé kapitoly. Jang Ťiang zobrazuje silnou a samostatnou ženu, která se snaží udržet svůj svět pohromadě, zatímco čelí krutosti a lhostejnosti režimu. Navzdory beznaději a rozčarování, které se v textu objevují, zaznívá i naděje. Jang Ťiang se snaží udržovat vztahy s blízkými a navazovat nové, i když nejsou v souladu s režimem. Symboly provazů a nití, které se v knize často objevují, vyjadřují nezničitelnost mezilidských vazeb. Přes všechny překážky autorka ukazuje, že lidská přirozenost spočívá v potřebě vzájemných pout, které nelze zničit.