Parameters
- 308 pages
- 11 hours of reading
More about the book
Během 17. století se zásadně proměnily představy o univerzu, kdy novověká věda nahradila malý geocentrický kosmos nepředstavitelně velkým vesmírem, zbaveným teleologie a hierarchie. Odhady vzdálenosti hvězd se zvětšily milionkrát, což mělo zásadní důsledky pro uvažování o postavení člověka. Člověk přestal být ústředním prvkem kosmu, místo něj se za takový prvek považoval Bůh, jehož atributy se odrážejí v uspořádání vesmíru. Racionální bytosti, včetně člověka, zůstávají privilegovanými stvořeními, schopnými rozpoznat stopy Stvořitele a vzdát mu hold. Novověký člověk tedy není ztracen v kosmu, ale vesmír je plný racionálního života, jehož nositelé se vzájemně pozorují dalekohledy. Vesmír není prázdnotou, ale představuje poznávací výzvu, která probouzí zvědavost a vede k rozšiřování vědeckého poznání. Poznávání vesmíru a realistické zhodnocení lidského postavení tak nebylo šokem, ale osvobozením od sebestředných předsudků a naivních pověr.
Book purchase
Člověk a hvězdy v raném novověku, Daniel Špelda
- Language
- Released
- 2019
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Paperback)
Payment methods
We’re missing your review here.
- Title
- Člověk a hvězdy v raném novověku
- Language
- Czech
- Authors
- Daniel Špelda
- Publisher
- Togga
- Released
- 2019
- Format
- Paperback
- Pages
- 308
- ISBN10
- 8074761487
- ISBN13
- 9788074761485
- Series
- Tags
- Non-Fiction, Social Sciences, Religion & Spirituality, Science & Math, Natural sciences, Religious Topics, Religion, Space, Anthropology, Astronomy, Religious themes, 17th century, God and man, Cosmology, Man and Nature, Scientific Worldview
- Original title
- Člověk a hvězdy v raném novověku - Studie k antropologickým souvislostem rozvoje novověké kosmologie
- Rating
- 5 out of 5
- Description
- Během 17. století se zásadně proměnily představy o univerzu, kdy novověká věda nahradila malý geocentrický kosmos nepředstavitelně velkým vesmírem, zbaveným teleologie a hierarchie. Odhady vzdálenosti hvězd se zvětšily milionkrát, což mělo zásadní důsledky pro uvažování o postavení člověka. Člověk přestal být ústředním prvkem kosmu, místo něj se za takový prvek považoval Bůh, jehož atributy se odrážejí v uspořádání vesmíru. Racionální bytosti, včetně člověka, zůstávají privilegovanými stvořeními, schopnými rozpoznat stopy Stvořitele a vzdát mu hold. Novověký člověk tedy není ztracen v kosmu, ale vesmír je plný racionálního života, jehož nositelé se vzájemně pozorují dalekohledy. Vesmír není prázdnotou, ale představuje poznávací výzvu, která probouzí zvědavost a vede k rozšiřování vědeckého poznání. Poznávání vesmíru a realistické zhodnocení lidského postavení tak nebylo šokem, ale osvobozením od sebestředných předsudků a naivních pověr.