Yehudi Menuhin

More about the book

Wenzl debutoval až v 60. letech rozšířenou podobou básnické sbírky Yehudi Menuhin (v původní podobě 1947 připravené k vydání v edici Ra) a hned se představil jako básník, podávající nezvykle koncizní a vyhraněnou výpověď o člověku a životě, určovaném deformací soukromé i společenské reality. Wenzlovy imaginativní záznamy běžných životních situací a pocitů sahají od lyrických popisů a reflexí, které často mají charakter lakonické mystifikující zpovědi, po epičtěji pojaté miniaturní konfese a portréty, výrazněji zastoupené zvláště v poslední, samostatně nevydané sbírce Dvanáct poledních úderů (v souboru Veškerá poezie). V počátcích básníkův specifický rukopis odkazoval k poetice Paula Éluarda; asociativní shluky automatických představ, mající nezřídka meditativní charakter, jsou však zcivilňovány svou vzájemnou konstelací, užitím banálních hovorových obratů i ustálených klišé, humorně sarkastickým nadhledem a ironicky absurdními pointami.