Film a dějiny 7. Propaganda

Kolektivní monografie zkoumá vztah propagandy a filmu/televize v letech 1918–1989. Po úvodním oddílu o historii a pojmu propagandy následují kapitoly, které se vyhýbají známým tématům, jako je sovětská a nacistická filmová propaganda, nebo je zkoumají z jiných perspektiv. Například se zaměřují na distribuci a recepci sovětských klasik v Československu, včetně Ejzenštejnových filmů. Dále se zmiňují o pokusech o vlastní filmovou produkci, jako byly „henleinovské“ a „baťovské“ projekty. Zkoumá se také dokumentární film objednaný Joseph Goebbelsem a jeho politická povaha. V roce 1944 dostali slovenští povstalci „novou zbraň“ ze Sovětského svazu, kterou si chodili prohlížet do kina. Spojení protektorátu a propagandy se dotýká i postavy sv. Václava. Oddíl o poválečných a normalizačních filmech se zaměřuje na reprezentace rozděleného světa po vypuknutí studené války a srovnání ideologických postupů obou táborů. Poslední část se věnuje televizní propagandě, včetně málo známého dokumentárního seriálu Kronika našeho života z 80. let, který je srovnatelný s populárními případy majora Zemana z 70. let.