Putování českými dějinami 4. díl

Ludvík Jagelonský – Marie Terezie (1516 - 1780) Úvod 4. dílu: Vítejte v novém světě! Odkvétající věk s chápavým povzdechem vyšňořil gotické ulice dobovými šperky. Naposledy zazářil na středověkém plese drsných dějin a ve víru hudby se rozplynul v hvězdný prach. Přes práh roku 1500 ladnými otočkami vtančilo století šestnácté. Oděno v skvostný renesanční šat, dokořán otevřelo zaprášené okno, vyvětralo zatuchlý pach nábožensky přísné minulosti a nechalo úlevně vplouvat čerstvý vzduch vynalézavého novověku. Svět znenadání procitnul z temného spánku. Rozechvělá víčka zatížena lží, přetvářkou a strachem se sebejistě otevřela dokořán. Člověk prozřel. Zvídavě se rozhlédl po známém světě a svým zkušenostem, doposud tkvících ve stísněných představách, konečně dopřál dostatek volného prostoru. Člověk s překvapením zjistil, že svět nekončí u břehů Atlantského oceánu, že svéhlavé moře před nimi šibalsky schovávalo jeden celý třpytivý světadíl. Člověk se hluboce zamyslel. To je ten blažený ráj? Ten ráj, co jim úlisně slibovali břichatí kněží ve zlatem oplývajících kostelech? Není? A je vůbec nějaký? Člověk, bojácně shrbený pod bičem církevních pravd, se sebevědomě napřímil. Ne už nebude jen trpícím tvorem, čekatelem na vysvobozující smrt a možná slíbený ráj. Bude konečně žít teď a tady na zemi! A člověk se pevně rozhodl. Pro potěšení své, ne církve, bude stavět pohodlné domy, bude vytvářet krásné sochy a malovat nádherné obrazy. Bude číst, vzdělávat se, zkoumat hvězdnou oblohu, bude také léčit, bude… a přirozená touha člověka po poznání se rozlétla do dálky, hledat a vynalézat.