Psáno nocí na peří

Básnická prvotina mladé české autorky (*1984) obsahuje především intimní a lyrické reflexe. Autorka o sobě sama prohlašuje, že se jí nejlépe píše v noci a na peří. Tato její tvůrčí "technika" se objevuje i v titulu její sbírky, která v šesti stručných oddílech usiluje zaznamenat portréty mužů, s nimiž se seznámila nebo je potkala. A tak se v jednotlivých skicách představuje například "ten, co psal líp než Skácel", případně "ten, co si našel čtrnáct dní po našem rozchodu jinou" nebo dokonce "ten, co se nebojí výšky, ale hloubky." I z tohoto neúplného výčte lze usoudit, že autorčiny verše vyprávějí především o citových vztazích, které s sebou přinášejí jak vášně a opojení, tak i bolesti a smutky.