Afrika ve vichru svobody: Dekolonizace a její důsledky

Zánik koloniálních impérií v Africe v 20. století znamenal konec novověké evropské expanze a mocenské dominance několika západoevropských států v globálním politickém systému. Po druhé světové válce se prosadily supervelmoci, které měly zájem o Afriku. Nově vzniklé africké státy se často potýkaly s umělými a etnicky složitými strukturami, což ztěžovalo jejich integraci do bipolárního světa. Vznik nových vlajek nezaručil plnou suverenitu a politická nezávislost často nevedla k prospěchu pro africké obyvatelstvo. Neokolonialismus omezoval mnohá africká společenství, a Evropa i po svém ústupu nadále ovlivňovala severní a subsaharskou Afriku. Africké elity často selhávaly ve své vůdčí roli, což vedlo k ekonomickým a vojenským intervencím, které prosperitu zajišťovaly jen výjimečně. Současná Afrika stále čelí dědictví dekád rychlých změn a složitých vazeb. Znalost historie africké dekolonizace je klíčová pro porozumění současným vztahům mezi bývalými kolonizátory a Afrikou, zejména v kontextu přítomnosti České republiky jako součásti EU, která má ekonomické, humanitární i vojenské zájmy v regionu s populací 1,5 miliardy obyvatel.