Na okraji topologické propasti

More about the book

V knize básník reflektuje stárnutí a s vášnivým zaujetím milovaný svět bylin a dřevin. Nelítostný posun životem je pro něj stále vyhrocenější, s mementy skrytými v metaforických kouzlech a asociacích. Hrbáč se nebojí poetizujících sond do dětských a jinošských let, přičemž sbírku rámují scenérie typicky středoevropských ročních období. „S Petrem Hrbáčem se známe třiačtyřicet let. Když mu bylo sedmnáct, ukázal mi své básně, a hned jsem poznal jeho talent. V průběhu let jsme prožili mnohé epické i lyrické chvíle, a já četl jeho verše. Teď jsem s ním na okraji topologické propasti a poznávám jeho konstanty, obohacené časem: vypjaté zvuky přecházející v hudbu, botanické horoucnosti, dendrologická vidění a úžehy láskou k tvorstvu. Jeho slova o poutích krajinami, o krocích a nášlapech, jsou plná vášně a smyslnosti. Nadoraz, s trýznivou vášní, smysly a intelekt tančí v orgiastickém rytmu. Kdo jiný než Petr Hrbáč by dal básni název Čajová krása pěnišníku?“