Vlčice

Všechny ženy to zažily – nepříjemné setkání s vlčicí, ať už v podobě šéfky, kamarádky nebo členky rodiny. Julie si na to vzpomíná při pohřbu matky. Její rodina po generace nosila těžké břímě, trpěla, ale nechtěla si to přiznat. Všechny problémy zakopávaly pod koberec. Julie byla během dětství vystavena psychickému deptání a zvažovala nejtemnější myšlenky, včetně sebevraždy. Ztrácela se v tom, kdo je, a normální jí připadalo, že lidé jsou k sobě nevraživí. Po neúspěšné rodinné oslavě se rozhodla přerušit veškeré kontakty s rodinou, což jí zachránilo život. Po pohřbu matky se po více než dvaceti letech setkává se sestrou, aby vyřešily pozůstalosti. Objevuje korespondenci matky a babičky, čte jejich deníky a lékařské zprávy. Tyto informace jí pomáhají pochopit souvislosti a břemena, která si ženy v rodině předávaly. Julie celý život hledala smysl a nakonec objevila nejen jeho, ale i sama sebe. Uvědomila si, jak moc jí vlastní identita sluší: „Není smyslem života prostě jen obyčejný život? Každý ho třeba nenajde, ale pokud hledá, aspoň něco dělá. Stará se o sebe.“