Svatý Jan Chrysostomos – Povzbuzení pronásledovaným

První z textů, Quod nemo laeditur nisi a seipso (Nikdo nemůže utrpět újmu, leda sám od sebe), nabízí stoické řešení, že spravedlivý trpět nemůže, neboť nemoc, chudoba, vyhnanství, smrt nejsou skutečným zlem a zdraví, bohatství, pocty a život nejsou skutečným dobrem. Druhý text, Ad eos qui scandalizati sunt (Těm, kdo se pohoršili), předkládá řešení ryze křesťanské, které vychází z nepoznatelnosti Božích záměrů, z víry v prozřetelnostní řízení událostí milujícím Bohem a z vědomí, že utrpení je jen zkouška a zárodek budoucí odměny. Zejména druhý spis se dotýká také problému zla v církvi, neboť Janovi stoupenci a přátelé trpěli kromě konfiskace, vyhnanství, odloučení od blízkých a jiných útrap také vnitřním bojem. Na sesazení jejich biskupa a na jejich pronásledování měly totiž lví podíl také církevní úřady a v takové situaci mohli být někteří z nich otřeseni i duchovně. Tato kniha přináší komentovaný překlad obou těchto exilových spisů a dvě úvodní studie. Jedna z nich představuje život Jana Chrysostoma s důrazem na možné příčiny jeho konfliktu v Konstantinopoli a na průběh jeho exilu. V první kapitole líčí významné metodologické posuny, ke kterým došlo v chrysostomovském bádání v posledních letech, avšak v dalších kapitolách vychází z tradičního pojetí Janovy biografie, protože nové bádání dosud nepřineslo souvislý biografický narativ a pokoušet se o původní kritické přepracování Janova životopisu v rámci úvodu do překladu exilových spisů by nebylo zcela na místě. Druhá úvodní studie se soustředí na rukopisnou tradici obou textů a jejich literární charakteristiku a načrtává myšlenkový kontext, z něhož autor čerpal své argumenty a který je užitečný k pochopení hlavních témat obou spisů.