O prachovém zrnku

V jedné staré dílně, kam svítilo slunce od rána do večera a vonělo to tu dřevem a prachem, poletovala prohřátým vzduchem drobounká zrnka prachu. Jedním z nich je i Třpytík, kterého vítr zavane až do temného sklepa. Pozná, že na světě není sám, že jsou i jiná zrnka, která se cítí osamělá a že je stále naděje dostat se z temnéhosklepení opět zpátky do sluncem vyhřáté dílny.