Dezertéři

K období normalizace na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se autor vrací v románu Dezertéři. Nucené přežívání v systému, který neumožňuje svobodnou seberealizaci, vede ústřední dvojici antihrdinů, hudebníka a sociologa, k osobní vzpouře, spočívající v hledání náhradních cest a provizorních řešení. Ta však vzápětí ztroskotávají na pokřivených mezilidských vztazích, modelovaných závistí, kariérismem, intrikami, korupcí a prospěchářstvím a končí otevřeným konfliktem s mocí. Únik z těchto poměrů má v závěru podobu rezignace: zatímco první z mužů posléze nachází útočiště a pevný bod ve své původní učitelské profesi, druhý se stává pasivním článkem v soukolí systému.