Obvyklé hrdinství

More about the book

Nová sbírka mladého autora rozrušuje stereotypy současné poezie. Už název sbírky zachycuje protiklad. Pokud hrdinství nazveme „obvyklým“, zařazujeme ho do času, zbavujeme jej kouzla, navíc z něj děláme něco rutinního. Ale neměli bychom být „hrdiny“ zcela samozřejmě? Je to jen jiné vyjádření protikladu romantiky a realismu. Humorný tón žene jeho hru (situace a příběhy) kupředu, ale co se lehce říká, může být i docela vážné, hranice mezi veselostí a šílenou „vážností“ je nejasná. Odlehčené pasáže kontrastují s přesycenými, patos sousedí s ironií. Zároveň tento svůj přístup nenabízí jako jedinou možnost tvorby a rozumění. Znovu a znovu usazuje svůj styl, zahušťuje svoji výpověď, zintenzivňuje práci s obrazem, jako by se bál tolik zrádné snadnosti a rozmáchlosti lyrického psaní. Je to svérázná, svého druhu „quijotovská“ reakce na neduhy současné poezie.