Nedostižné portréty Gutty

Příběh africké ženy, která roku 1892 vystupovala v Praze v rámci etnografického představení a o několik týdnů později zde zemřela. Úvodní pasáž z pera Markéty Křížové se zaobírá problematikou kolonialismu. Roku 1892 do Prahy přicestovala skupina takzvanych dahomejskych Amazonek, které měly na Střeleckém ostrově lokálnímu publiku předvádět způsoby života v africké vesnici. Součástí skupiny byla i mladá žena jménem Gutta. Ta po pár tydnech zemřela a z jejího pohřbu na Olšanskych hřbitovech se stala mezinárodní „mediální senzace“. Dva roky od pohřbu byly Guttiny ostatky vykopány a uloženy do univerzitní sbírky, jež byla později transformována do Hrdličkova muzea člověka v Praze. Zde jsou její ostatky vystaveny dodnes. Polsky umělec Ludomir Franczak hledá v eseji „Nedostižné portréty Gutty“ zapomenuty příběh jorubské ženy a ptá se, jak se vztahovat ke středoevropské koloniální minulosti a k násilí, které bylo pácháno na tzv. Druhych. Jak eticky reprezentovat ty, kdo byli vystavováni na tehdejších „etnografickych přehlídkách“, aniž bychom znovu – pouze v jiném kontextu – kapitalizovali jejich obraz? Franczak se prostřednictvím uměleckého vyzkumu pokouší nacházet tvůrčí strategie, jejichž pomocí lze zodpovědně vyprávět příběhy těch, kdo jsou převládajícím pohledem evropskych dějin opomíjeni.