Sbohem soudružko... aneb louky rozkvétají i na podzim

Nositelem děje tohoto příběhu je autorka sama. Jedná se o souhrn jejích životních zápisků. V tomto případě se ocitá v jednom z nejživějších období 20tého století – v období po "sametové revoluci". V jejím penzijním věku využije otevření "železné opony" a poznává zatím nepoznané. Snaží se zařadit mezi zcela jiný druh lidí, a to ve Velké Británii. Nejen že se přizpůsobuje, ale snaží se v pokročilém věku stačit neobvyklému tempu a způsobu života v této imperialistické a puritánské zemi. Setkává se s velkým zklamáním, odporem, ale i se šťastnými životními okamžiky a finálně s vítězstvím a oceněním jejích schopností. Četba je optimisticky zabarvena a je podnětem pro jedince střední a starší generace, kteří často upadají do pocitu méněcennosti a hledají cestu k uplatnění.