Když železo ještě teklo

More about the book

Komentovaná edice pamětí Ing. Josefa Luňáčka, dlouholetého technika a posléze i ředitele vysokopecního provozu Vítkovických železáren (kde působil od konce 50. do začátku 90. let 20. století), mapuje vývoj vítkovických vysokých pecí a přidružených výrob od jejich modernizace v 60. letech až po definitivní útlum v letech 90. Akcentovány jsou nejen záležitosti ryze technického charakteru, ale také proces robotizace a ekologizace provozu (např. zpracování odpadních produktů), sociální aspekt atd. Paměti jsou opatřeny úvodní studií exředitele Archivu Vítkovice, a. s. Mgr. Lukáše Lisníka, která popisované události zasazuje do širšího rámce.Ing. Josef Luňáček (* 1936), poté co ukončil studia na Strojní fakultě Vysoké školy báňské, nastoupil v roce 1959 do Vítkovických železáren Klementa Gottwalda, do závodu Vysoké pece. Postupně zastával všechny vedoucí funkce od mistra až po ředitele závodu. Během svého působení ve Vítkovicích se aktivně podílel na přestavbě a modernizaci podniku, kterou popisuje z nejrůznějších pohledů ve svých vzpomínkách, které vedle informací technického a ekonomického charakteru obsahují také řadu osobních prožitků spojených s vítkovickým vysokopecním provozem. Ve Vítkovicích pracoval do roku 1991, kdy odešel jako jednatel do soukromé firmy Therm.