Blízkovýchodní internacionála

More about the book

Souhrnným cílem knihy je osvětlit a systematizovat historické precedenty aktuálního stavu, kdy blízkovýchodní šíité na rozdíl od minulosti představují sebevědomou a rovnocennou entitu, která se postupně stala jedním z (mála) hlavních klíčových geopolitických hráčů v regionu. Publikace se pro tento účel zabývá analýzou a mapováním aktivizačního procesu hlavních blízkovýchodních šíitských společností, započatým v prvních desítiletích 20. století v Íránu a pod jeho vlivem dále probíhajících zejména v Iráku, Sýrii a Libanonu. Kniha se soustředí především na druhou polovinu 20. století, tj. na období hlavní moderní aktivity íránských, iráckých i levantských šíitů. Zvláštní pozornost je věnována radikalizaci perského kléru a precedentům Islámské revoluce, vrcholící na počátku roku 1979 svržením Mohammada Rezy Pahlavího a jeho útěkem do zahraničí, stejně jako návratem ájatolláha Chomejního z francouzského exilu a jeho převzetím moci. Vzhledem k tomu, že se v případě revoluce a dalšího společenského směřování země nejednalo o událost náhodnou či náhlou, je určitý prostor věnován analýze ideologického vývoje uvnitř šíitského kléru i dobového kontextu. Chápáním šíy jako čerstvě konsolidovaného rivala regionálního (sunnitského) establishmentu je inspirována i interpretace aktuálního stavu – kniha se v tomto ohledu mimo jiné stručně analyticky vyjadřuje i k probíhajícímu syrskému konfliktu.