Rytíři

More about the book

Pomocí rukou se začal pomalu posouvat k postavě sedící ve tmě. Nikdo neví, kde k tomu výkonu ve svém rozeristeném stavu ještě sebral energii. Možná v tom nedávném hltu slivovice nebo to bylo tím, že Dalimanek byl prostě tvrdší zkurvysyn než pokornější Damian. Na své dvoumetrové cestě nejprve rozdrtil své poslední cigáro. Připletlo se pod jeho plazící se tělo. Pak protáhl své nemohoucí nohy hromádkou střepů z rozbité skleněné lahve. Vůbec při tom necítil, jak skleněné střepy rozřezávají maso na jeho chudých lýtkách. Po asi deseti minutách konečně dorazil k sedící postavě. Ještě jednou škrtl zapalovačem a pořádně si ji zblízka prohlédl. Připomínala sedícího rytíře se zády opřenými o kamennou stěnu. Ve svém stavu nebyl Dalimanek schopen vytáhnout se ze země natolik, aby si důkladně prohlédl hlavu tajemné postavy. Uchopil tedy tu kovovou ruku a potáhl sedící postavu k sobě. Její trup se pomalu naklonil dopředu až do místa, kde se zarazil o vlastní nohy. Dalimanek sundal nakloněné postavě z hlavy kovovou přilbu ze zvláštního kovu. Chvíli ji držel v roztřesených rukách. 'Doufám, že jsi královská!' zašeptal jejím směrem. 'Určitě budeš královská!' rozhodl se. Kurva, skvělé! Vždycky jsem chtěl umřít jako král, pomyslel si, oběma rukama zvedl kovovou přilbu a nasadil si ji na hlavu. V jejich domku už hořely i podlahy včetně rohožky v chodbě za vstupními dveřmi.