Dokonalým dům

Tomáš Reiner se druhou sbírkou Dokonalým dům vymanil ze své obsese po věčném úniku tím, že se zastavil. „Je v tom dobrovolná ztráta půdy pod nohama(?)“, ptám se prostřednictvím jeho verše. Ne tak docela. Tomáš se sice zastavil, ale svět kolem něj od dob debutu Do stejné řeky (2006) nabral takové obrátky, že zvolit dobrovolnou ztrátu půdy pod nohama byla jediná možnost, jak se vysvobodit z reality žitého světa. Tomáš ten svět vnímá také prostřednictvím útržkovitých zpráv z domova a zahraničí, což souvisí s jeho prací novináře: „Rozšmelcovaní Pákistánci / zahajují přehled zpráv.“ „Je možné, / že bude muset / zemřít / polovina Číny.“ „Neuveď víc v pokušení, / Pentagone, duši.“ „Kostry mladých žraloků na pláži / u elektrárny v Dungeness“… Takový je svět, ale takový je i dokonalý dům. Nebetyčně krásný povrch, dokonalost povrchu, povrch a zase povrch – alfa a omega současnosti, něco, co nás přesahuje. Ale zahledět se pod povrch a cítit nejen hmatem, vyžaduje značnou dávku odvahy… PS: „Dokonalý dům skutečně existoval. Možnost, že pomře polovina Číny, údajně připustil Mao.“