Samet a pára

More about the book

Když Jan Novák odcházel v druhé polovině šedesátých let s rodiči do exilu, bylo mu šestnáct let. Do Československa se na skok podíval na sklonku let sedmdesátých, kdy byl ovšem záhy vyhoštěn - a pak až v prosinci 1989, a to jen na pár dní. Těch pár dní však vydalo na celou knihu. Sám autor v úvodu Sametu a páry říká: „Existují dva druhy psaní. Prvni čerpá ze zkušenosti ve službách fantazie, a říká se mu krásná literatura. Druhý čerpá z empirie ve službách paměti, a říká se mu literatura faktu. Při psaní této knihy jsem si dodával odvahy tím, že jsem si říkal, že paměť je stejně svým způsobem druh fantazie. Paměť a fantazie se v jeho textu skutečně uplatňují rovným dílem. Novákův záznam několika dnů prosycených dějinnými událostmi, cigaretovým kouřem a dychtivým očekáváním příštího vývoje se vyznačuje všim, nač jsme od autora zvykli: i zde se dočkáme umného mísení vznosných úvah a precizního popisu každodenni banality, hospodských historek, v nichž se skrývá hlubší smysl, či nekompromisního, ale zároveň empatického zobrazení lidského panoptika.