Szathmáryová Vlčková Věra Books

Příběhy čtyř žen, které přežily holocaust. Eva Reichová, provdaná Zelená; Věra Löwenbachová-Feldmanová, roz. Bondyová; Marie Spitzová, provdaná Vítovcová; Eva Hejzlarová, provdaná Koubková.

Pomníky, pamětní desky a kenotafy umístěné v našich obcích vyjadřují pietní vzpomínku na ty, kteří se do svých rodných domovů nevrátili a položili své životy ve Velké válce 1914–1918. Každé jméno na pomníku, pamětní desce a v kronikářském záznamu nese lidský příběh, připomíná bolest nad ztrátou života, je vzpomínkou na zemřelého, který měl své místo v rodině, obci, společnosti, ale nebylo mu dáno naplnit svůj životní osud. Padl, zemřel – zachovejme v paměti jeho jméno. Cílem autorů této knihy bylo nalézt, zdokumentovat a popsat podobu, stav i historii vzniku všech pomníků a pamětních desek připomínajících první světovou válku na území současného okresu Náchod. Příprava knihy začala hledáním a shromažďování materiálů spolu se získáváním fotodokumentace jednotlivých pomníků, průzkumem obecních, školních, farních, spolkových i soukromých pamětních knih a kronik, dohledáváním archivních dokumentů. Stranou zájmu nezůstal ani život obyvatel v době vypuknutí války, ve válečných letech, a narůstající tragika celého válečného období. Vojenské stránce se věnují kapitoly popisující působení Východočechů v rakousko-uherské armádě, zejména v pěším pluku č. 18, a v československých legiích. Pro úplnost jsou připomenuti také tvůrci pomníků, podán rozbor pomníků z hlediska typologického a uměleckého.

V jednom malém domku žila maminka kočka s malým koťátkem, které si rádo poleželo v bezpečí jejich pelíšku. Ale umělo už samo dobře běhat a zvědavě poznávalo své okolí. Hrálo si, skotačilo, každý den přinášel mnohá dobrodružství, někdy i nebezpečná, kdy koťátku pomohli kamarádi, přátelští lidé. A když všechno dobře skončilo, uložilo se večer malé kotě do maminčina pelíšku a spokojeně usnulo.

Podtitul knihy: Političtí vězni okresu Náchod v letech 1948-1989.

Podtitul: Vyprávění, co v České Skalici bylo a jak se žilo. Kniha zachycuje život města Česká Skalice od druhé poloviny devatenáctého století do třicátých let století dvacátého. Nejde o pouhý popis kusu historie města, jeho institucí, spolků nebo živností. Podstatná část knihy vznikla totiž díky osobitým vzpomínkám a vyprávěním pamětníků či díky městským a spolkovým kronikám, které spolu s fotografiemi umějí nejlépe vyvolat dobovou atmosféru a propojit tak minulost se současností. Dobový místopis, průmysl, kulturní i společenský život České Skalice v knize ožívá řadou soudobých komentářů a historek, ožívá velmi osobitými i velmi váženými obyvateli města, kteří se zapsali do zdejší paměti. Vždyť je vlastně potkáváme dodnes.

Ve dnech 5.-10. května 1945 prožívali obyvatelé České Skalice chvíle plné napětí, nadějí, ale i obav z posledních válečných událostí. Městem procházely proudy německých uprchlíků ze Slezska a německých branných sil prchajících před Rudou armádou. Obrana města byla aktivována vytvořením samostatné vojenské jednotky, řízené Revolučním národním výborem. K přímému ohrožení města došlo v podvečer 9. května, kdy na několika místech proběhla bojová střetnutí se zbytky jednotek SS. Českoskalická posádka ubránila město, v boji za svobodu se projevila neobyčejná solidarita obránců i obyvatel. Situace těchto dnů je zachycena v hlášeních velitelů, podávajících zprávy o konkrétní bojové činnosti jejich přidělené skupiny. Historické dokumenty, nyní poprvé zveřejněné, byly sepsány těsně po událostech, proto nesou pečeť bezprostřednosti. Doplňují je záznamy ve školních, obecních i církevních kronikách; neméně zajímavou vypovídací hodnotu mají připojené osobní vzpomínky současníků. Události přibližují dobové fotografie a další dokumentární materiály.