Miroslav Míčko Book order (chronological)

Ve své knize autor osvětluje podstatu a cesty uměleckého tvoření, jeho smysl a poslání. Neučinil tak teoretickým výkladem, nýbrž formou rozhovorů, které mezi sebou vedou malíř, básník, diletant, historik, lékař, herečka, nakladatel, novinář a kritik. Účastníci rozhovoru jsou postavy pomyslné a zachovávají si vůči autorovi jistou míru samostatnosti, žijí svým vlastními myšlenkami. Kniha, spojující odborné poučení se smyslem pro vtip, patří k tomu nejlepšímu, co u nás bylo v tomto žánru napsáno a vychází po dlouhých šedesáti letech od svého prvního vydání.

Alšovy ilustrace národních písní a říkadel z doby sklonku 18. a na začátku 19. století. Kniha obsahuje více než dvě stě kreseb, včetně ornamentů a iniciál z let 1887 až 1890. Ilustrované písně vytvořili neznámí autoři lidové poezie a sesbírali etnografové a sběratelé písní. Předmluvu napsal Miroslav Míčko, doslov a katalog Jiřina Doubnerová.

Ve třech esejích - Tudy šel člověk, Testament Mistra Wu, In Questo Campo - autor shrnuje celoživotní zkušenost estetického vnímání a chápání řádu umění v živé zkušenosti našeho bytí.

The titles in this practical series of monographs are substantial paperbacks, exciting leisure reading, and useful reference works all in one. They are not only far more informative than any museum brochure, but also help art lovers avoid any embarrassing lapses of memory in conversation. Peppered with numerous illustrations and texts that cover contemporary history, biographical information and artistic works, these mini art guides offer a compact overview of some of the most exceptional artists in history.

Hluboce zasvěcený historik a teoretik výtvarného umění rozpoznává postup expresívních tendencí od Grünewalda a El Greca až po výrazové projevy z konce 19. a průběhu 20. století, které jeho pozornost zasahují nejvíce. V popředí pregnantní studie stojí obzvláště představitelé německého expresionismu (umělci ze skupin Die Brücke, Der blaue Reiter a další), ale ani francouzští a čeští tvůrci nejsou vedle jiných světových zjevů opomenuti. Četné reprodukce jsou rozesety již v textu, příloha však přináší ještě 16 barevných a 61 černobílých vyobrazení.

Autor, původně sociolog, zasahuje svými pracemi nejen do sociologie, etnologie, historie, psychologie, filosofie, estetiky, literární teorie a kritiky, ale i do zoologie, botaniky a mineralogie. Nalézá, spojuje vědu s uměním a překračuje hranice poznání rozdrobeného přílišnou specializací, souvislosti, jež specialistovi unikají. Výbor z jeho díla obsáhl spisy Mýtus a člověk, Medúsa a spol. a Zobecněná estetika. V prvním formuloval ortodoxně své vědecké krédo, v druhém ukazoval na kontrasty mezi hmyzem a člověkem, mezi mechanismem a svobodou, mezi přírodou a historií, v třetím zobecnil a systemizoval své myšlenky, hlavně pak dovozoval, že estetické představy a umělecká díla koneckonců odpovídají kosmologickým zákonitostem.Z francouzských originálů připravil Miroslav Míčko, který také vybral obrazovou přílohu a napsal ediční poznámku a doslov Člověk v přírodě a příroda v člověku; přeložili Stanislav Jirsa a Miroslav Míčko; fotografie Karel Kuklík a kol.

Autor zařadil do výboru uměleckohistorické a kritické články, jež tvoří vymezením látky, myšlenkovou spojitostí a skladbou aspoň torzo organického celku. Zabývá se Goyou, Delacroixem, Daumierem, Courbetem, Cézannem, Gauguinem, Picassem, pařížskými Španěly, Bonnardem, Matissem, Kupkou, Guttusem, francouzským malířstvím po druhé světové válce. Biennalem di Venezia 1956 a uměním mezi včerejškem a zítřkem.