Kateřina Book order (chronological)

Učebnice zohledňuje revidované RVP ZV, umožňuje sledovat plnění očekávaných výstupů RVP ZV a zároveň plně reflektuje moderní přístup k výuce literatury. Aktivita Rozpoznám, chápu, použiju prostřednictvím koláží s rodinou poskytne žákům a žákyním užitečnou zpětnou vazbu. Zábavná hra ve více variantách nabízí možnost opakování nabytých znalostí. QR kódy s doplňujícími videi, články a aplikacemi přináší témata k debatě a zároveň poskytuje přesahy do jiných předmětů. Pestrá škála úloh zaměřených na interpretaci textů, podporu tvořivosti a provázanost se životem žáků a žákyň směřuje k přirozenému rozvoji čtenářské gramotnosti a komplexnímu porozumění textu. Učebnice klade důraz na intertextovou povahu literatury, která se odráží ve výběru textů s dosahem do současné literární tvorby. Uvádí deset žánrů v deseti kapitolách: bajky, mýty, starověké eposy, pověsti, tragédie a komedie, milostnou lyriku, lidové písně a lidové i autorské pohádky. Ucelenou řadu tvoří učebnice, pracovní sešity a metodické příručky pro 6.-9. ročník.

Dramatická báseň o česko-litevském přátelství (na věčné časy) je mírně ironickou (osobní) zpovědí pojednávající o milostné romanci mladé české spisovatelky Agnes a jejího staršího litevského kolegy Kornelija v průběhu jejich společného studijního pobytu v Německu. Tato inteligentní, upřímná a trpce vtipná hra pro dva herce získala 2. cenu v dramatické soutěži Cen Alfréda Radoka za rok 2006, přičemž první cena nebyla udělena.

Mezi Berlínem a Lipskem leží malé městečko Zerbst, kde se 2. května 1729 narodila princezna Sofie Frederika, pozdější ruská carevna Kateřina II. Veliká. Pocházela z chudého rodu, ale carevna Alžběta I. ji vybrala jako manželku pro svého synovce Petra, budoucího cara. V roce 1744 přijela na ruský dvůr, přijala pravoslaví a jméno Kateřina Alexejevna, a brzy se stala manželkou Petra. Paměti zachycují období od jejího příjezdu do Ruska až do roku 1758. Na konci je přiložen dopis, v němž se snaží distancovat od převratu v roce 1762, avšak Milan Švankmajer odhaluje, že Kateřina svého manžela odstranila, aby mohla převzít moc. V dopise tvrdí, že Petr III. zemřel na mrtvici a trpěl hemeroidní kolikou, což potvrdila pitva. Kateřina byla oblíbená a měla podporu gardových pluků. O svém manželství píše otevřeně a Petra popisuje jako dětinského. Švankmajer naznačuje, že Pavel I. nebyl jeho synem, ale pravděpodobně hrabětem Saltykovem. Paměti nejsou autentickým svědectvím, ale spíše kulisou pro Kateřinino vyprávění o jejím nešťastném období u dvora. Po její smrti byly Paměti zapečetěny a zveřejněny až po více než padesáti letech. První vydání se objevilo v Londýně v roce 1858.