Danuše Navrátilová Books

Francouzský muzikolog Henry-Louis de La Grange (1924–2017) dosáhl významného úspěchu v 70. letech, kdy publikoval první díl monografie o Gustavu Mahlerovi, rakouském dirigentovi a skladateli z moravských Kališť. Tato publikace, nejprve v angličtině a později revidovaná i ve francouzštině, položila základy pro mahlerovská studia. Další díly vyšly na počátku 80. let a potvrdily její význam, přičemž poslední, čtvrtý díl, byl vydán anglicky v roce 2008. De La Grange se Mahlerem a jeho dílem zabýval celý život, čímž přispěl k rozšíření povědomí o skladateli v západní Evropě. Organizoval mahlerovské festivaly, výstavy a sympozia, a díky přátelství s Mahlerovými blízkými shromáždil mnoho poznatků a dosud neznámých materiálů. Na své monografii pracoval až do konce života, pravidelně ji revidoval a aktualizoval. Získal řadu ocenění, včetně Grand Prix de Litterature musicale v roce 1984 a Prize of the Royal Philharmonic Society v roce 1995. Publikace z roku 2007 představuje autorovu stručnou syntézu dosavadních poznatků, bez schematismu, a nabízí mimořádný portrét skladatele s českými kořeny, které se odrážejí v jeho tvorbě.

Druhý a poslední díl pojednání o smrti, umírání a věcech s tím souvisejících tak, jak se měnily v běhu staletí. Oba díly nejsou nijak výrazně ohraničeny zpracovaným časovým údobím. Autor volně pojednal o různých hlediscích smrti, rozčlenil knihu do delších tématických celků, a potom celý spis rozdělil do dvou svazků. Je nesporně zajímavé a přínosné přečíst třeba jen jeden díl – první neztrácí smysl bez druhého a naopak. K získání uceleného pohledu je však třeba prostudovat celé velmi kompaktní dílo.

Pozoruhodné dílo francouzské beletrie čerpající ze židovské tradice. Nejde o vzpomínky na holocaust ani o návrat do světa východoevropských aškenázů: autor, původem egyptský Žid, později žijící ve Francii, se inspiroval nejstarší rabínskou moudrostí. S básnickým citem vytvořil neobyčejně originální dílo, mající formu fiktivních rozhovorů, výroků rabínů a úryvků z deníků a promlouvající bezprostředně k dnešnímu člověku.

Mladá Alsasanka Mathilde sa v roku 1944 zamiluje do Maročana Amina Belhaja, ktorý bojuje vo francúzskej armáde. Po vojne za ním odíde do Maroka. Manželia sa usadia v Meknese, kde sa striktne dodržiavajú pravidlá koloniálnej segregácie. Amin sa pustí do práce na statku a kamenistých poliach a s Mathilde sa im narodia dve deti: Aicha a Selim. Rodina to nemá ľahké, Mathilde dusí atmosféra v Maroku, osamelosť na statku a nedôvera, ktorú vzbudzuje svojím cudzím pôvodom a nedostatkom peňazí. Vzťahy medzi kolonizátormi a marockým obyvateľstvom sú napäté a Amin je v nepríjemnej situácii: zobral si Francúzku, vlastní pozemky a zamestnáva Maročanov, takže miestni ho považujú za kolonizátora, no Francúzi ho ponižujú, pretože nie je jedným z nich. Aicha vyrastá v atmosfére násilia v katolíckej škole, ktorú navštevuje spolu s dievčatami z bohatých francúzskych rodín. Prvá časť románovej trilógie sa končí opäť násilím, ktoré je predzvesťou boja za nezávislosť v roku 1956.

Jan ze Joinvillu, francouzský aristokrat, senešal v Champagni a blízký přítel Ludvíka IX., ve svém vzpomínkovém díle Kniha posvátných slov a dobrých skutků našeho krále Ludvíka Svatého vykreslil panovníka jako ideálního rytíře i vladaře a světce na trůně, přičemž krále, k němuž choval hluboký a vřelý cit, zachytil především prostřednictvím jejich vzájemného vztahu. Zároveň do diktovaných pamětí otiskl velice barvitý a detailní obraz dvora, zmiňuje královy reformy, rodinné poměry a také události neúspěšné křížové výpravy do Egypta: královo zajetí a shánění výkupného i krátký pobyt v Akkonu (1248–1250). Nový český překlad, který poprvé obsahuje kompletní text Joinvillových pamětí, doplňuje také první vydání Joinvillova Vyznání víry, které napsal během pobytu ve Svaté zemi, a krátký dopis Ludvíkovi X.

Kniha pojednává o starověkém Egyptě, je rozdělena do kapitol-dvojstránek na dané téma (mumifikace, kněží, písmo, vojsko aj.). Na konci kapitolky jsou otázky, odpovědi lze nalézt v textu a na konci knihy jsou správné odpovědi. Pro děti od 8-9 let.

První ze dvou dílů zásadního spisu o smrti a umírání a měnící se úloze tohoto fenoménu v průběhu dějin lidstva. Zjištění, že „Dějiny smrti“ vyšly v edici „Každodenní život“ je jediným úsměvným momentem, který čeká čtenáře této knihy. Jinak před ním defiluje čtení neveselé, ale zato nesmírně zajímavé, podnětné, fundované a hodnotné. Dějiny smrti jsou zásadním textem, jaký v současné, ať už původní, nebo překladové historiografii chyběl a který vzniklou mezeru zaplňuje více než důstojně. Což ostatně odpovídá dvacetiletému úsilí, které Ariès tématu věnoval. Smrt je tu nazřena z mnoha úhlů pohledu jako fenomén provázející lidstvo od nepaměti. Obávaná i uctívaná, vnímaná jako konec života i jako počátek vyššího stupně bytí. Autor přednáší i o věcech se smrtí souvisejících, o pohřbívání, hřbitovech, o lékařském přístupu k agónii, o myšlení umírajícího člověka, o názorech na smrt a posmrtný život měnících se spolu se změnami v životním stylu a s odlišností různých civilizací i sociálních skupin.

Cílem Hyacintova díla je načrtnout ve formě komiksu dějiny vesmíru, prvním zábleskem světla počínaje a vznikem života na Zemi konče. Hyacinthus tyto dějiny vypráví pomocí svých úžasných kreseb a citací z antické mytologie a z děl starověkých filozofů a dramaturgů. Od velkého třesku k prvním pozemským živočichům, přes náhlé zvraty při vzniku naší planety nám předkládá ke čtení dvojjazyčné úryvky z děl Sofoklových, Vergiliových, Lucretiových, Eurípidových, Ovidiových, Aristofanových, Hésiodových a mnohých dalších. Obrázky text spíše doplňují, než ilustrují. Postřehnutelný posun mezi dvěma časovými obdobími – mezi současnou popularizací dějin vesmíru a texty starými několik století – nabízí díky své důvtipnosti nový a poetický pohled na tajemství, které od nepaměti fascinuje lidstvo: na tajemství zrození našeho světa.

Tým historiků a skupina kartografů představují široké čtenářské veřejnosti dějiny lidstva od pravěku do současnosti.