Suzanne Renaud Book order

Česko-francouzské vydáníNová kniha Památníku národního písemnictví z Česko-francouzského centra Petrkov v krásné grafické úpravě je poctou Petrkovu v jeho zimním zbarvení. Na počátku básní První sníh obou básníků a jejich vzájemných překladů stál jeden konkrétní zážitek okouzlení. Oproti zvyku odjíždět s podzimem na chladnější měsíce do Grenoblu se rodina kvůli dětské nemoci mladšího syna déle zdržela v Petrkově. Již s vizí blízké cesty do Francie uviděli roku 1934 v petrkovské zahradě první sníh. Jeho bělost, v níž se zrcadlila veverka ze zahrady jako zjevení, je jen jedním z mnoha obrazů, které nás verši Prvního sněhu provázejí.

Sbírka veršů Zde tvůj život… / Ta vie est là… z roku 1922, která má nepopiratelnou hodnotu v tvorbě francouzské básnířky Suzanne Renaudové, je dnes coby celek většině čtenářů neznámá. Jedná se jak o básně – vyznání drahým básníkům, tak otisky francouzské krajiny, v níž se však již podivuhodně zrcadlí i odlesky odlišné, o kterých později básnířka mluvila jako o předtuchách jiných končin, s nimiž se teprve měla seznámit na Vysočině. Prvním česko-francouzským úplným vydáním této sbírky Muzeum literatury / Památník národního písemnictví symbolicky navazuje na osudové setkání, které Bohuslavu Reynkovi přinesly verše Suzanne Renaudové. V krásné typografické úpravě a s výtvarným doprovodem Františka Štorma i se čtivým doslovem o téměř neuvěřitelném příběhu této knihy básní se tak symbolicky vydává i Muzeum literatury / Památník národního písemnictví na novou cestu k Petrkovu. (převzato z www PNP)

When a fussy patron sends his order of potatoes back twice, chef George Crum decides to have some fun, based on the true story of the potato chip. --

Paprsek mezi mraky: Manželé Reynkovi píší příteli nejen o knihách a poesii - korespondence 1942-1952. Text česky a francouzsky s několika fotografiemi a reprodukcemi. Dosud nevydaná korespondence manželů Reynkových s Františkem Humlerem. Mimo obyčejné vydání vyšlo 8 číslovaných výtisků v autorské celopapírové vazbě na ručním papíru "Jitřenka" z Letů pod lesem.

Život básnířky Suzanne Renaudové (1889 – 1964) je nedělitelně spjatý s Petrkovem, domovem muže, za kterého se roku 1926 v Grenoblu provdala. Poutavě vyprávěný příběh protnutí dvou zcela odlišných světů, Francie Suzanne Renaudové a Vysočiny Bohuslava Reynka, dotváří bohatá obrazová příloha. Dokladem o jemném předivu, kterým byla Suzanne Renaudová připoutána k Československu, je i soubor pozdních básní, vytrysklých v letech nejtěžšího exilu za zdmi petrkovského statku, v překladu Jiřího Reynka zde vůbec poprvé vydaný v češtině.

Dva soubory překladů básní Suzanne Renaud. Tušený úsvit vyšel poprvé v roce 1981 v edici Památníkunárodního písemnictví pro Spolek českých bibliofilů; druhý, K podzimu, byl vydán nakladatelstvím Bonaventura v roce 1992. Sbírka Tušený úsvit, shrnutá básnířkou, téměř úplná, doplněna jen několika klíčovými básněmi, je nesena mnohovrstevností zážitků, citů, úzkostí, snů. Pro vydání je uspořádána do tří oddílů: otevírají okna do letních zahrad, nasklouchají hlasům stmívání, podzimů, tichu mrazivé tmy. Týž hudební klíč otevírá, táž intonace doprovází soubor, pro nějž byl nalezen název K podzimu; verše, ohlížející se zpátky do země, z níž přišla, jsou chválou kraje, v němž spočinul její popel. Ilustroval Bohuslav Reynek.

Barevné fotografie Daniela Reynka, prvorozeného syna českého básníka a grafika Bohuslava Reynka a francouzské básnířky Suzanne Renaudové, doprovozené jejich básněmi.

Texty dvojice básníků a fotografie jejich syna tvoří velmi zvláštní knihu. Obsahuje výběr z děl Bohuslava Reynka a Suzanne Renaud, doplněný fotografiemi Daniela Reynka. Jiří, Danielův bratr, přeložil další prozaické texty. Bohuslavovy verše pocházejí ze sbírek jako Rty a zuby, Rybí šupiny, Sníh na zápraží a Odlet vlaštovek. Suzanne Renaud přispěla texty z Dveří v přítmí a Křídel z popele. Reynkova usedlost v Petrkově, s džunglovitou zahradou, je magickým místem české literatury. Reynek, osamělý tvůrce, přitahoval návštěvníky, kteří proměnili jeho domov na neformální poutní místo. Jeho manželství s Renaud přivedlo na svět dva syny, Jiřího a Daniela, přičemž Daniel se v totalitních časech věnoval fotografii. Jeho barevné kompozice, inspirované otcovými verši, představují meditativní umění. Danielova fotografie zachycují trvalé momenty, které překračují běžnou realitu. I když jsou fotografie spojeny s literárními texty, nelze je vnímat jako jednoznačnou symbiózu. Daniel Reynek navazuje na tradici svého otce a jeho dílo se propojuje s geniem loci, zatímco jeho přístup se liší od globálnější a novátorské tvorby Petry Růžičkové.