Luigi Giussani was an influential religious thinker whose writings explored the profound connections between faith, reason, and beauty. He emphasized that truth is often recognized through the aesthetic experiences it inspires, a principle that guided his educational approach. His work delves into the religious sense inherent in humanity, finding echoes of this in art, music, and literature. Giussani encouraged a passionate clarity about existence, viewing a vibrant aesthetic sense as a primary indicator of this deeper understanding.
This volume presents spiritual exercises of the Fraternity of Communion and Liberation, drawing from the transcripts of Father Luigi Giussani's addresses. To Give One's Life for the Work of Another explores the nature of God, self- awareness, and the fundamental components of Christianity, in the unmistakable voice of a consummate teacher.
The exploration of the search for meaning in life reveals that the fundamental human needs for truth, goodness, and beauty form the essence of the religious sense. Luigi Giussani emphasizes that this sense is universally present across cultures and eras, steering clear of sentimental interpretations. Through this lens, readers are invited to reflect on the deeper significance of their own experiences and the inherent quest for understanding that connects humanity.
In 1980, two men sit down to record a conversation. They have much in common: both are passionate, articulate thinkers. But their differences are just as striking: Giovanni Testori is a well-known writer-and an openly gay man. Luigi Giussani is a Catholic priest who has attracted so many students with his striking way of re-proposing the Christian message that he's unwittingly started a movement (which came to be known as Communion and Liberation).Testori, who has recently returned to the Catholic faith, begins with a provocative suggestion: modern people have lost contact with the existential and religious experience of birth, of an origin in love-the love of one's parents and the love of God. From here, the dialogue ranges widely, taking on the root causes of modern despair and alienation, the link between suffering and hope, the significance of memory, and what it means to encounter the presence of God in one another.Profound but accessible, The Meaning of Birth is a resonant and bracing exploration of life's most fundamental questions.
Fr. Julián Carrón explores the profound significance of hospitality, questioning why such a seemingly simple act feels miraculous. He reflects on the rarity of genuine openness and warmth in welcoming others, highlighting that when true hospitality occurs, it astonishes both the giver and receiver. Through this lens, the book delves into the deeper meanings and implications of inviting others into our lives and homes, revealing the extraordinary nature of connection and community.
La resurrezione coincide con l’inizio di uno stream nuovo nel mondo, di un flusso nuovo nel mondo , di un flusso di umanità nuova. La grande opera di Cristo nel mondo è che, essendo risorto si è codificato, si è identificato con un popolo nuovo. La Sua presenza è nella compagnia, è attraverso la compagnia.Per capire un po’ quello che è avvenuto con Cristo risorto – e perciò il nuovo popolo di Dio – bisognerebbe pensare agli ideali supremi di qualsiasi rivoluzione fatta dagli uomini. Tutte le più grandi rivoluzioni ideali hanno avuto come supremo scopo, come supremo sogno, l’unità tra gli uomini, una unità che cambiasse radicalmente e diventasse vera unità tra l’uno e l’altro, tra singolo e una unità tra tutti che diventasse unità tra singolo e singolo. Questo è soltanto nell’annuncio cristiano che avviene, che è dato.Questo ebook, il settimo della collana Quasi Tischreden raccoglie conversazioni che hanno preso le mosse dal testo Perché la Chiesa, l’opera in cui l’Autore introduce all’avvenimento della una vita che ci raggiunge cambiando vita. La vivacità e la spontaneità dei dialoghi proposti permette di accostare domande decisive per sorprendere la natura e l’autocoscienza della Chiesa in questo momento storico.
Opravdová výchova musí být výchovou ke kritice. Asi tak do deseti let může dítě ještě opakovat "Říkala to maminka, říkala to paní učitelka." Proč? Protože je přirozené, že ten, kdo dítě miluje, dává mu do jeho batohu to nejlepší, co v životě prožil, co v životě zvolil. V určitém okamžiku však přirozenost vede dítě, které už vlastně dítětem není, instinktivně k tomu, aby tento batoh vzalo a postavilo ho před sebe, před oči. To, co nám bylo řečeno, se tedy nutně musí stát problémem. Jestliže se to problémem nestane, člověk nikdy nedozraje, jeho jednání bude iracionální, ať už si získané názory podrží nebo je opustí.
Ciò che abbiamo di più caro è il sesto volume della serie "L'Equipe", in cui si riproducono le lezioni e i dialoghi di don Giussani con i responsabili degli universitari di Comunione e Liberazione negli anni 1988 e 1989- Il titolo riprende un brano de "Il dialogo dell'Anticristo" di Solov'év. In questione è la sostanza stessa del l'affermazione che in Cristo "abita corporalmente la divinità, che Cristo è fisicamente presente alla nostra esistenza, è proprio il contenuto impressionante, l'eccezionalità del messaggio cristiano". Cristo è una presenza drammatica, che incide, inquieta e provoca il presente, lo trasforma. E esattamente questo - e non un vago richiamo al cristianesimo - che la mentalità dominante non riesce a tollerare. Con il riconoscimento di questa presenza si introduce qualcosa di nuovo dentro il rapporto con chiunque e con qualsiasi una indomabile costruttività e una impensabile letizia invadono la storia.
«Dnes pozorujeme, že človek je oveľa vnímavejší na otáky o konečnom zmysle života, ktoré stotožňuje s hľadaním zmyslu vlastnej existencie. Túto otvorenosť som ešte pred rokmi nepozoroval. Zdá sa, akoby sa teraz znovuzrodilo ľudské povolanie k budovaniu vzťahu k tomu, čo je zmyslom vlastnej existencie. Zdá sa mi však tiež, že o tomto znovuzrodení sa hovorí takým spôsobom, aby sa nemohlo plne uskutočniť. Tieto krátke poznámky majú prispieť k tomu, aby sme si ozrejmili toto povolanie a poukázali na jeho pozitívny zmysel». (Z autorovho “Zámeru”)
Autor se zabývá současným problémem mnoha lidí: jejich vztahu s Kristem a vztahu s církví. Dva tisíce let po pozemském životě Ježíše Krista s ním můžeme vstoupit do vztahu skrze zcela konkrétní realitu - církev. Církev, to je jednota všech těch, které Kristus oslovil, k sobě přitáhl a kteří ho vyznávají.
Na počátku křesťanského nároku nestojí nějaká idea, nauka nebo sbírka přikázání, nýbrž osoba Ježíše z Nazaretu. O idejích lze diskutovat, ale osobu lze poznávat pouze v živém vztahu. Luigi Giussani v této knize představuje Ježíšovu pedagogiku a poukazuje na to, jak Ježíš svým učedníkům postupně zjevoval svou identitu Božího Syna. Tento neslýchaný nárok pochopili Ježíšovi učedníci právě skrze poznání Ježíšova lidství. To, co si získalo jejich srdce, byl Ježíšův postoj i k těm nejmenším skutečnostem a jeho láskyplný pohled na všechno. Jistota učedníků o Ježíšově identitě tedy nebyla výsledkem abstraktního shromažďování důkazů, nýbrž přirozeným vyústěním autenticky lidského vztahu.
Aspekty křesťanského volání. Autor představuje křesťanství nejenom jako náboženství, ale jako náročný životní styl. Publikace nejprve pomáhá v rozhodnutí přijmout Kristovo učení a řeší základní křesťanské otázky (svoboda, láska, společenství, modlitba). Nezapomíná na lidskou stránku každého z nás a tak upozorňuje na celistvost ve vnímání Boha. Kniha směřuje k osobnímu setkávání s živým Ježíšem a skrze dary Ducha svatého konkrétně vede k trvalému obnovování víry.
Italský kněz a pedagog s erudicí vzdělance a s metodikou zkušeného učitele předkládá moderní apologii křesťanské víry v tom pravém významu slova. Jsme vybízeni k novému pohledu, k potvrzení tajemství jakožto skutečnosti existující mimo naše poznávací schopnosti. „Člověk se nemůže vyhnout volbě“, tvrdí Giussani, „buďto je otrokem lidí nebo subjektem závislým na Bohu.“
