Jaroslav Putík Books

Deníkově stylizované záznamy z období let 1968 - 1989. V první a dosud nepublikované části Odchod ze Zámku zachycuje autor přelomové období, v němž byly pohřbeny naděje pražského jara 68. Druhá část Odysea po česku je věnována po všech stránkách utlumeným letům normalizace.

Novela autora, známého svými reportážemi, vypráví příběh mladého chlapce, který se vrací z koncentračního tábora s podlomeným zdravím. O jeho záchranu bojuje řada lidí. Spisovateli však jde o analýzu duševních stavů nemocného i jeho statečného zápasu o vlastní uzdravení.

Deníkové zápisy českého spisovatele Jaroslava Putíka z let 1971 až 1989 vznikaly spontánně a bez předem vytčeného záměru. Čtenáři se tak dostává do rukou autentické a zároveň literárně mimořádně zdařilé svědectví o celém období tzv. normalizace.

Autor se pokouší svým příběhem, zachycujícím lidské hledání blaženosti v komplikovaných poutech pohlavního partnerství, o literární průzkum našeho způsobu života. Vypravěč sám je svědectvím faktu, že nelze zůstat v pouhém pozorovatelském postoji a že jsme zpravidla proti své vůli vtaženi do vztahů druhých lidí: ač je nejprve jen divákem milostné situace svého přítele Jiřího, Jiřího ženy a výtvarnice Ivanky, i jeho osud záhy připlácí hře ostatních.

Příběh ženy, která se pokusila o sebevraždu a lékaře, který v její minulosti i přítomnosti hledá důvody osamocení a zklamání. Jejich vztah přerůstá do vztahu milostného a jejich společné, detektivní pátrání v lidských a společenských vztazích, poznamenaných okupací, poválečnýmiudálostmi a nakonec vyúsťuje do překvapivého závěru.

Čtyřiadvacet psychologických povídek, v nichž autor provází své hrdiny nečekanými životními situacemi. Protagonisté těchto malých povídek z různého času i prostředí procházejí nevýznamnými i mezními příhodami a střety se všemi tragikomickými nejistotami doby. Je nám servírován výsměch i pochopení, vzlety i dopady. Autor ví, o čem píše, jeho pozorovací schopnosti jsou vynikající, jeho vyjadřování pregnantní.

Spisovatel Jaroslav Putík patří k těm autorům, s jejichž tvorbou jsme se v posledních dvaceti letech mohli setkávat pouze prostřednictvím exilových nakladatelství a neoficiálních edic. K takto publikovaným dílům patří Putíkovy knihy Muž s břitvou, Červené jahody, Odchod ze zámku i Volný let voliérou. Tento pozoruhodný román líčí příběh skupiny podnikavců a malých dobrodruhů, kteří se rozhodnou skončit s nehybností prázdných roků a přelstít zákony života ve voliéře – tedy ve společnosti sedmdesátých a osmdesátých let. S bohatým využitím bizarních prostředků, nadsázky, grotesky, absurdity, autor vytváří sugestivní obraz ještě nedávných poměrů a jejich odrazu v pocitech i jednání lidí, ukazuje touhu po svobodě i různé cesty k ní. Román je současně ironickým komentářem českých dějin a rolí herců vystupujících na jejich prknech.

Muž s břitvou, neboli strýc Jan, připomíná Hrabalova strýce Pepina s tím rozdílem, že hrdina, který je holičem, filozofem, chemikem, zázračným doktorem i výrobcem falešných dokladů, je přes chaotičnost svého jednání schopen vyrovnat se jak s vlastním osudem, tak i ovlivnit životy svých bližních. Román přináší spoustu drobných maloměstských osudů a půvabných figurek.

Kniha zápisků, postřehů, aforismů, úvah a sentencí významného českého prozaika Jaroslava Putíka (* 1923), autora románů Smrtelná neděle, Brána blažených, Muž s břitvou, Volný let voliérou a Plyšový pes svým charakterem navazuje na jeho knihu Bláznův polštář z roku 2003. Je rozdělena do několika oddílů a má v mnohém charakter bilanční. Ale zdaleka nejen to: Putík se projevuje jako bystrý pozorovatel každodennosti, sečtělý glosátor nadčasových i dějinných témat, literatury, kultury i současné politiky. Jeho kniha je střízlivě skeptická, někdy hořká, často i sarkastická. Ani v drobných literárních útvarech Putík nezapře, že je výrazným českým spisovatelem, který cítí živou účast se světem, který jej obklopuje.

Příběh chlapce z hornického pohraničí, který prožívá pubertu na konci první republiky, za okupace prochází těžkou zkouškou v německém koncentračním táboře a po válce se stává představitelem dělnické mládeže mezi pražskými vysokoškoláky. Román je plný hořkosti a ironie příznačné pro část generace, která vztoupila do života plná nadějí v prvních poválečných letech.Dalším vývojem jsou zbavováni iluzí a sráženi na kolena tvrdou skutečností.

Román je meditativním esejem o pomíjivosti života a marnosti psaní i čtení knih, humoristickým a ironickým příběhem dvou stárnoucích mužů.

Autor ve svých povídkách zachycuje řadu základních situací lidských a společenských vztahů.

Za svého pobytu v Egyptě (v roce 1956) shromáždil autor bohatý materiál, z kterého po návratu domů vytvořil knihu črt a reportáží. Publikace obsahuje informace o společenském zřízení současného Egypta, líčí vznik nového režimu, postavení egyptského fellaha, dělníka a inteligence, popisuje problémy egyptské kultury - zejména literatury a malířství. Cesta do Abu Simbelu, návštěva assuánské přehrady, Suezu, Théb, Káhiry, Alexandrie atd., přibližuje čtenáři živě egyptský dnešek.

Případ dr. Oppenheimera, tvůrce atomové bomby, který odmítl spolupracovat na výrobě vodíkové pumy. Byl proto obviněn z politické nespolehlivosti a postaven před zvláštní Bezpečnostní výbor. Z množství dokumentárního materiálu autor vybral a volně zpracoval výpovědi tří svědků, typických představitelů americké inteligence a vládní mašinérie, neústupně hájících americký způsob života. Z obhajoby dr. Oppenheimera vyplývá mravní rozpor vědce, který si uvědomuje ničivý dosah svých vynálezů i nesvobodu vlastního bádání a přesvědčení.

Krátké prózy a črty českého spisovatele, který v nich vyjadřuje svůj životní nadhled, ironickou moudrost a soucítění s lidmi.

Francouzský autor s bezprostředností, jež přímo vnucuje domněnku, že z líčeného snad mnohé sám přímo prožil, uvádí čtenáře do Madridu opojeného slávou nad porážkou republikánů. Citovou i názorovou rozpornost, v níž pod násilnickým režimem bude muset žít země i její obyvatelé,zachycuje na příběhu dvou bratří, z nichž jeden slouží novému režimu a druhý je jeho nesmiřitelným odpůrcem.

Reportáž o zájezdu České filharmonie na Dálný východ v roce 1959.

Ve své nové knize Bláznův polštář předkládá Jaroslav Putík (1923) krátké zápisky a výpisky, vznikající od 50. let až do současnosti. Ironický glosátor s citem pro absurditu všedních situací tu shromáždil pestrou kolekci lidských (i zvířecích) dramat, groteskních minipříběhů, anekdotických historek, aforismů a bonmotů. Vlastním autorovým textem prostupuje útržkovitý čtenářský deník, výmluvný důkaz Putíkova vytříbeného čtenářského vkusu.