Der flämische Soldat und spätere Schriftsteller Ernest Claes (1885-1968) wird während des deutschen Durchmarschs durch Belgien bei den Kämpfen um Namur schwer verletzt und gerät wenig später in deutsche Kriegsgefangenschaft. Nüchtern und gleichzeitig eindrucksvoll schildert er seine Kriegserlebnisse in dem 1919 erstmals erschienenen Buch, das nun auch in einer deutschen Übersetzung vorliegt.
Jméno vlámského spisovatele Ernesta Claesa není u nás neznámé. V čtenáři evokuje vzpomínku na půvabné vyprávění o Bělohřívkovi a o svérázných postavách brabantského venkova, jeho sedláků, pytláků, pobudů, muzikantů, učitelů a především dětí. Claesovy "Staré hodiny" navazují svou tematikou i pohledem na skutečnost na autorova předchozí díla. Znovu se vrací do svého domova k rodičům a sourozencům, do školy mezi kamarády, s nimiž prožíval nejen slavnostní chvíle prvního svatého přijímání, ale i rošťárny a dětské touhy po věcech zdánlivě nedosažitelných. Z růžence Claesových povídek, z tohoto poklidného vzpomínání starce s hlubokým pochopením pro chyby a nevinné rozvernosti dětství, proudí životní klid a pohoda zkušeného člověka, který dosáhl životní rovnováhy po čase úzkosti a radosti, lásky i záští, a který využívá tohoto klidu k poslednímu ohlédnutí na chvíle prožité mezi svými a k poslednímu vyznání lásky k rodnému kraji. 33-318-72
Soubor sedmi povídek proslulého vlámského spisovatele, známého u nás především knihou Veselí občané sichemští. I nová kniha čerpá látku ze Sichemu a okolí. Úsměvně vypráví o typických postavách brabantského lidu, jejich šibalstvích i strázních, jejich naturalistickém katolicismu, jejich životní moudrosti.
