Pavel Novotný Books

InhaltsverzeichnisChristian Dietrich GrabbeLothar EhrlichGrabbe-Forschung im letzten Jahrzehnt (2012-2022) Peter SchützeTheater ohne Illusionen.Dramatische Feldzüge mit Christian Dietrich Grabbe in den 2010er Jahren Hannah von Sass"Interessiert Sie auch unsere, etwas zurückgebliebene, magere, deutsche Literatur?"Christian Dietrich Grabbes "Aschenbrödel" (1829/35) im Kontext dramatischer Märchenbearbeitungen Pavel Novotny Zwischen Literaturwissenschaft und poetischer Faszination.Zu Otokar Fischers Rezeption des Werkes von Christian Dietrich GrabbeFerdinand FreiligrathBernd FüllnerDer Freiligrath-Verein und das Elberfelder Literaturkränzchen 1838-1844 RezensionenPeter Schütze: Georg Weerth auf der Bühne.Zwei szenische Versuche in Niederbarkhausen und Detmold 2023 Jürgen Popig zu Amir Gudarzi: Wonderwomb.Uraufführung Hessisches Landestheater Marburg 2022 BibliographienClaudia DahlGrabbe-Bibliographie 2022 mit Nachträgen Freiligrath-Bibliographie 2022 mit Nachträgen Weerth-Bibliographie 2022 mit Nachträgen Mitarbeiterinnen und Mitarbeiter dieses Bandes

"Dieses Buch beschäftigt sich mit einer Art von Literatur, die sich in tönender Form artikuliert und dabei demonstrativ mit technischen Möglichkeiten des akustischen Mediums arbeitet. Diese sogenannte akustische Literatur wird hier anhand neoavantgardistischer, auf der analogen Plattform des Tonbands entstandener Werke (insbesondere aus den 1960er und 70er Jahren) untersucht. Der Schritt zum akustischen Medium lässt sich dabei als Erweiterung des Literarischen, als Befreiung der Sprache vom stummen Spielfeld des Papiers verstehen, und somit auch als Transformation der literarischen Montage und Collage in diezeiträumliche Dimension.0Analytisch erfasst wird an erster Stelle das bisher wenig erforschte und im literarischen Kontext auch verkannte radiophone O-Ton-Schaffen des deutschen Autors Ferdinand Kriwet, eines der radikalsten Autoren des Neuen Hörspiels. Ferner werden wertvolle, jedoch kaum bekannte deutschsprachige Hörstücke der tschechischen Autoren Bohumila Grögerová und Josef Hiršal ins Auge gefasst."--Back cover.

Die Montage, als künstlerisches Verfahren mit der Literatur des 20. Jahrhunderts und auch des ersten darauffolgenden Jahrzehnts verknüpft, hatte bereits lange zuvor erstaunliche Vorformen. Dieser Band liefert eine Übersicht über theoretische Grundlagen der Montage und deren historische Entwicklung. Dabei stehen ihre anspruchsvollen Vorformen im Mittelpunkt. Ausgehend von Prinzipien der Montage in der frühromantischen Dichtungstheorie, erfolgt eine umfangreiche Analyse exemplarischer Werke der deutschen Literatur der Frühromantik, des Biedermeier und des Vormärz: ausgewählter Dramen von Ludwig Tieck, Johannn Nepomuk Nestroy und Christian Dietrich Grabbe.

Procedurou Pavel Novotný volně navazuje na "autobiografické" poemy Zápisky z garsonky a Dědek. Hrdina je dospělý a pracuje na své habilitační práci - existenciální děs se střídá s groteskou. Novotného práce se zvukem a rytmem slov opět okouzluje svou neokázalou přesností a vybroušeností.

Dědek Pavla Novotného přichází v těsném závěsu za jeho Zápisky z garsonky a stejně jako ony vybočuje z dosavadního autorova díla přiznanou autobiografičností, aniž by tím utrpěl Novotného nezaměnitelný styl, založený na rytmizované řeči a specifické směsi grotesky a děsu. Sled pečlivě vybraných, často bizarních vzpomínek z dětství a dospívání postupně modeluje titulní postavu dědka, ale i vyprávějící autorovo alter-ego a další jeho protihráče velmi plasticky a nesentimentálně. V Dědkovi i v Zápiscích z garsonky se objevuje podobný okruh postav, ale nasvícen je jinak – sledujeme dva naprosto odlišné příběhy: zatímco Zápisky z garsonky jsou křehkým svědectvím o symbióze a jejím postupném rozpouštění, Dědek je příběhem kamene a vody, tvrdé síly, která v konečném součtu nemá šanci proti tekuté, uhýbavé, vytrvalé měkkosti; nade vší pochybnost jí však dává tvar...

Poetický cyklus Zápisky z garsonky je neskrývaně autobiografický – garsonka, kterou obývá malý chlapec spolu se svou invalidní matkou, je plná knih, gramodesek a matčiných svobodomyslných přátel. Protipól bezpečného, avšak křehkého světa panelákového bytu na libereckém kopci představuje mocný, chladný řád v domě prarodičů pod kopcem. Jednoznačný a neproblematický vesmír dítěte se postupem času smršťuje; přichází nevyhnutelný zápas o identitu a životní prostor – zprvu v náznacích, později se vší naléhavostí. Hledání rovnováhy mezi volností a disciplínou, mezi „nahoře" a „dole", mezi vášní a nadhledem a v neposlední řadě i mezi tragédií a groteskou můžeme sledovat jak v jednotlivých drobných příbězích, tak v rovině jazykové. Právě promyšlená práce s jazykem a palčivě prožitými motivy skladbu propojují v hluboký a přitom čtivý celek.

Mauzoleum patří k ústředním a ojedinělým dílům německé poezie. Třicet sedm Enzensbergerových balad pojednává o rozporuplnosti pokroku, o procesu trvajícím celá staletí, jehož významné, tragické, komické i absurdní problémy na nás dopadají dodnes. Text radikálně ruší tradiční představu o poezii jako tvorbě „krásného zdání“ a simuluje vědecký jazyk i myšlení, aniž se však zříká umělecké volnosti přetvářet fakta do „otevřeného“ celku, který obsahuje i mnoho nedořečeného, nedefinovatelného, ba tajemného. Přestože pokrok je kolektivním mýtem, personifikoval se v dlouhé řadě historických postav, průkopníků či vzájemných protivníků. Hrdinové balad jsou proto myslitelé, dobrodruzi, biologové (Darwin), vynálezci (Gutenberg), přírodovědci (Humboldt), lékaři (Guillotin), revolucionáři (Che Gue­va­­ra), politici (Machiavelli), umělci (Chopin) a další význačné postavy našich dějin. V knize jsou představeny ve fragmentárních zkratkách, které ukazují nejen jejich osudy (většinou ne právě šťastné), ale také jejich místo a význam pro vývoj naší civilizace.

Knihou Babička vstupuje básník Pavel Novotný do oblasti prózy. Titulní protagonistka knihy je impozantní a groteskní zároveň, vystupuje jako energická ochranitelka i tyranka, a přitom skrývá řadu tajemství. Babiččin život je nazírán zprvu dětskýma, postupně stále dospělejšíma očima jejího vnuka. Název knihy vybízí ke konfrontaci s klasickým dílem české literatury devatenáctého století - nejde jen o změnu kulis, ale také charakterů, systému hodnot, a v neposlední řadě o literární stavbu. Podobně jako v díle Boženy Němcové je postava babičky pevnou harmonizační instancí, ovšem tato stabilita se nakonec ukáže být pouhou iluzí. Miniromán Babička volně navazuje na autorovy básnické cykly Zápisky z garsonky, Dědek a Procedura.

Abecedně řazená publikace mapuje století, které se neslo ve jménu rozvoje techniky a tím pádem i sportu.