Václav Cílek Book order (chronological)

České středohoří představuje sopečnou krajinu, která na našem území nemá obdoby. Přesto o ní dosud nevznikla souhrnná monografie. Tato kniha popisuje geologický podklad Českého středohoří, samotné sopečné horniny, ale zabývá se i sedimenty a jejich významnými paleontologickými lokalitami. Zahrnuje zhruba 70 milionů let jeho geologického vývoje. Publikace se věnuje vývoji sopečné činnosti na oherském riftu a jeho zasazení do evropského prostoru, kde ve stejné době vznikaly další velké vulkanické struktury, například v oblasti rýnského prolomu. Další kapitoly se zaměřují na mineralogická naleziště, staré i současné těžby surovin, podzemní objekty a vývoj reliéfu. Kniha obsahuje katalog geologicky významných míst. Je určena poučeným návštěvníkům a poutníkům do této magické krajiny.

Tato kniha představuje první větší souhrnnou monografii středních Čech jako území, které má v rámci Česka nejpestřejší geologický základ. Nacházejí se zde velké chráněné oblasti jako Český kras, Křivoklátsko, Brdy či pískovcové rokle Kokořínska, které vytvářejí neobvykle pestrý soubor přírodních hodnot. Ale jedná se o víc o dějiny a národ. Ze středních Čech a jejich přirozeného pražského centra pochází většina českých světců, mnoho spisovatelů, malířů a hudebníků. Středočeský kraj je nesmírně bohatý na archeologické památky, ale i na hrady, tvrze, zámky a historická města. Je také krajem soutoků hlavních českých řek: Vltavy, Labe, Berounky a Sázavy. Naše národní identita se sytila z mnoha zdrojů, ale jednou z historicky nejdůležitějších oblastí byl právě přírodou, kulturou i lidmi bohatý střed Čech.

Říp je ikonická a kultovní hora, jež má zásadní místo v kulturních i společenských dějinách Česka a je opředena množstvím legend a příběhů, které utvářejí identitu českého národa. Předkládaná publikace je první velkou monografií o Řípu a nejbližším okolí a nabízí fascinující pohled na naši národní horu jako na geologický a historický fenomén, ale i duchovní středobod pravěké a raně historické posvátné krajiny. Moderní letecký průzkum a následná terénní archeologie zásadně proměnily náš pohled na Podřipsko - odkryly zemi mrtvých s mnoha kultovními stavbami, ba dokonce celou posvátnou krajinu s velkými kruhovými ohrazeními a dlouhými mohylami, která stářím i půdorysem staveb připomíná Salisburskou pláň se slavným Stonehenge. Nové geologické výzkumy zároveň odhalily, že Říp je pozůstatkem rozsáhlého lávového jezera vzniklého v kráteru mohutné sopky o průměru několika kilometrů. Autoři propojují nejnovější vědecké poznatky s kulturními a mytologickými tradicemi, a přinášejí tak jedinečný obraz Podřipska jako posvátné "země předků".

Barokní klášter ve Svatém Janu pod Skalou usazený v hluboce zaříznutém údolí pod mohutnými skalami - to je scenérie, jež nemá v Čechách obdoby. Pohledy z okolních vyhlídek na vesničku s významnou národní kulturní památkou znají statisíce návštěvníků. Ty sem krom úchvatné krajiny už dlouhá staletí přitahovala legenda o poustevníku svatém Ivanovi. Jaký je skutečný příběh tohoto pozoruhodného místa? V první podrobné monografii věnované Svatému Janu pod Skalou se dozvíte, co se zde odehrávalo v pravěku a jak vypadaly těžké počátky proboštství a později benediktinského kláštera, jak se proměňoval život v obci během éry industrializace a jak na něj dopadly dramatické události minulého století. Kniha vám také přiblíží přírodní podmínky, které dnes panují v okolní krajině. Obliba Svatého Jana pod Skalou, který v barokní době patřil k nejnavštěvovanějším poutním cílům v Čechách, opět roste a místo znovu promlouvá k lidem.

Les budeme potřebovat stále víc jako zdroj surovin, kvůli údržbě prostředí i z hlediska vlastního zdraví. Je nutné mu rozumět a vědět, jak může ovlivnit místní prostředí, počasí i klima. Lesy středních Čech jsou zároveň jedinečným souborem přírodních stanovišť, kde na malé ploše nalezneme podhorské smrčiny středních Brd, holé i květnaté bučiny Voděradska, bory na pískovcích a vátých píscích, teplomilné doubravy a suťové lesy Křivoklátska a Českého krasu i zbytky lužních lesů podél Labe a mnoha potoků a říček. Obrovské je rovněž bohatství rozptýlené zeleně i množství exotických dřevin pěstovaných v zahradách a městských a zámeckých parcích.

Příprava na krizi bývá ve většině příruček založená na plánování útěku z města do přírody či na chalupu, kde lze v potu tváře sázet brambory a čekat, než se společnost vzpamatuje. Koronavirová pandemie a nově propukající válečné konflikty ale ukázaly, že ze zasažených míst zvládne ujet mnohem méně lidí, než se očekávalo. Tato kniha, která navazuje na bestseller Ruka noci podaná, proto pojednává o tom, jak se připravit na krizi ve městě, pokud utéct nechceme nebo nemůžeme. Sleduje, jakým způsobem je možné v každodenním životě pracovat na budování odolnějšího a bezpečnějšího okolí, ať už na úrovni rodiny, místní komunity nebo celého státu. Cílem totiž není přežít, ale položit solidní základy nového světa. Jediný zodpovědný postoj je přitom optimismus. Ten v tomto případě znamená odvážné, a tedy nadějné překonávání jinak pesimistické situace.

Ivan Zubaľ je slovenský fotograf, který fotí Prahu jako nikdo před ním. Cítí v ní něco, čeho bychom si jinak nevšimli, protože jsme neprožili dětství jako chalani na slovenské vesnici. Geolog, spisovatel a popularizátor vědy Václav Cílek se ve svém textu zamýšlí nad Prahou jako fenoménem i jako osudem.

Po dvou stoletích systematického sbírání vychází publikace, která mapuje achátové bohatství českých zemí. Vedle achátu předvádí pestrost celé skupiny ostatních křemitých hmot – jaspisu, chalcedonu, karneolu, fosilizovaných dřev, křemenných žil i dalších méně známých, přesto však velmi estetických odrůd. Hlavní část knihy zobrazuje na 172 tabulích více než 950 kamenů z 56 nejdůležitějších nalezišť Čech a Moravy. Typické nálezy, získané většinou ze soukromých sbírek a převážně dosud nepublikované, jsou doplněné krátkými texty charakterizujícími jednotlivá naleziště. Knihu uvádí esej Pokreslené kameny od Václava Cílka, která se komplexně zabývá daným tématem – od vzniku kamenu, přes historii jejich použití až po jejich symbolický význam.

An ancient Chinese treatise on war stresses the importance of speed, sound tactics, subterfuge, discipline, appropriate forms of attack, and accurate intelligence.

Nejnovější kniha esejů Václava Cílka vznikala neplánovaně během covidových let. Hlavním impulsem byla Cílkova spolupráce se současným slovenským undergroundovým fotografem a sběratelem umění Ivanem Zubaľem, jenž ho seznámil s okruhem slovenských výtvarníků v čele s Erikem Binderem. Podobně smýšlející lidé a věci se přitahují, a tak se na tyto výpravy do uměleckého prostředí začaly přirozeně nabalovat další osobnosti a současné i dávné příběhy – Petr Nikl a jeho spiritismus, výstřední František Skála, magický František Bílek či vizionář Alfons Mucha. Nejedná se však o kunsthistorické výklady, Cílek vnímá umění jako další, na logiku navazující cestu k porozumění světu.

Kniha představuje zatím nejobsáhlejší přírodovědnou monografii naší národní řeky a nechybí v ní ani kapitoly věnované dějinám. Vltava je lemovaná desítkami významných archeologických lokalit včetně sídel ze starší doby bronzové, keltských oppid až po raně středověká sídla, jako je Praha, Levý Hradec či Mělník. Rovněž přírodní charakteristiky jsou překvapivé, protože Vltava představuje souvislý profil lesními porosty od podhorských smrčin, přes bukové a dubové lesy až k nížinným luhům. Přesto řeka samotná na svém středním toku nemá přírodní charakter, neboť je zde postaveno několik velkých přehrad. Kniha popisuje řeku jako jeden organismus propojený mnoha geologickými i biologickými procesy a obklopený minulostí naší krajiny.

První část této mimořádné a nedocenitelně důležité knihy se zabývá obecným vývojem klimatu, přičemž se věnuje základním přirozeným mechanismům klimatických změn. Vysvětluje základní termíny, seznamuje s metodami klimatického výzkumu včetně jeho dějin a přináší odpovědi na důležité otázky, z nichž vybíráme: Proč jsou důležité mořské oscilace? – Je naše doba skutečně klimaticky extrémnější? – Proč se Země otepluje méně, než bychom čekali?Druhá, hlavní část knihy popisuje průběh počasí a klimatické epizody minulých staletí, přičemž je založena na rozsáhlém souboru čtyřiceti pěti tisíc výpisků z kronik a dalších historických dokumentů pro roky 1000–1775, a to po jednotlivých letech. Tuto část uzavírá jednak přehled přirozených období malé doby ledové podle teplotních a srážkových řad meteorologické observatoře v pražském Klementinu, jednak stručná charakteristika podnebí 20. stoletíV třetí, závěrečné části knihy se ocitáme v klimatu budoucího světa a hledáme zde konkrétní odpovědi na otázku Co nás čeká a co se s tím dá dělat? Zde najdeme i zcela praktické rady, jak si poradit doma, ve městě, na poli či v lese.

Příbramskými uranovými doly prošlo za dobu jejich existence asi sto tisíc pracovníků, a pokud k tomuto číslu přičteme rodinné příslušníky a další profese, bylo příbramskými doly ovlivněno více než čtvrt milionu lidí, a to včetně politických vězňů. Tato kniha pojednává o „státě ve státě“, jakým doly řízené sovětskými experty a kontrolované státní tajnou policií byly celá desetiletí. I přesto se zde ale odehrálo mnoho příběhů hornické cti a solidarity. Nejeden horník na doly vzpomínal jako na nejlepší léta svého života. Jiní však umírali na nemoci z přepracování, alkoholismu i radioaktivního ozáření. Neobvyklé životní podmínky, tvrdá a nebezpečná práce daly vznik mnohým příběhům, které se pohybují v neobvykle široké škále od milostiplných zázraků na Svaté Hoře až po utrpení politických vězňů. Uranová Příbram je stejně tak geologický objekt jako sociální fenomén.

Kniha O památné hoře Blaníku a jejím kraji pojednává o přírodě a památkách regionu, který leží pod Blaníkem. Ten je víc než jen jedním z mnoha českých kopců, protože kolem něj se vytvářel kus identity českého národa. Psaly se o něm knihy, romantické příběhy i politické projevy a skládaly se básně, opery a hudební díla. Zhruba polovina knihy je proto věnována archeologii a mytologii nejenom Blaníku, ale celé rodiny našich posvátných hor. V mnohých z nich sídlily ochranitelské síly země a významní předkové. Poutě na hory, kde se dal prožít kontakt s něčím zázračným či alespoň nadosobním, dosáhly svého nejslavnějšího vrcholu v počátcích husitství. Jejich stopy ale můžeme vysledovat v setkávání náboženských sekt a později evangelíků od poloviny třináctého až do konce století osmnáctého a brzy na ně navázaly národní a politické tábory století devatenáctého až jednadvacátého. Kult hor začal před mnoha tisíci lety, proměňoval se a přeléval, ale dodnes neskončil.

Jantarová stezka je systém starých cest, který původně spojoval keltské a etruské oblasti severní Itálie, ale později vedl přes Aquileiu směrem ke Carnuntu nedaleko Bratislavy či kratší, podhorskou cestou do Vídně a odtud přes jižní Moravu k Brnu, kolem Býčí skály v Moravském krasu dál na Drahanskou vrchovinu a přes Jeseníky do Polska. Cesty končily u rozsáhlých dílen na jantar v dolním Povislí nedaleko Gdaňsku. Několik desítek tisíc detailních lidarových snímků Moravy poprvé umožnilo rekonstruovat průběh cesty podle terénních reliktů a archeologických objektů převážně ze starší a mladší doby železné. Kromě obecných kapitol o civilizačním významu starých tras se kniha zejména zabývá vedením Jantarové stezky v moravské krajině.

Tato kniha představuje "to nejlepší z Václava Cílka". Jde o výbor, který mapuje dvacetiletou spolupráci jednoho z našich nejúspěšnějších esejistů s nakladatelstvím Dokořán - od jeho prvotiny Krajiny vnitřní a vnější (2002), která se stala bestsellerem, až k dosud poslední autorské knize esejů Jak přejít řeku (2020). Cílem bylo nejen vzdát autorovi zasloužený hold, ale zejména přiblížit jeho tvorbu novým čtenářům. Eseje jsou uspořádány do pěti tematických oddílů, jež mají představit hlavní oblasti, které prostupují Cílkovým dílem: krajina jako celek; genius loci konkrétních míst; setkávání s lidmi, zvířaty i bájnými bytostmi; popis současného světa s jeho problémy a obav, kam se to řítíme; a nakonec texty o tom, jak z toho ven, které dávají naději. Autor pro knihu Přijít za svítání vybral ilustrace Evy Brodské a Bohuslava Reynka a fotografie Hany Rysové. Jak píše Cílkův oblíbený Jorge Luis Borges: není ani tak důležité číst další knihy jako se vracet k těm, které jsme již četli.

Vlhošť je rozložitá znělcová hora na rozhraní pískovcových roklí Kokořínska a sopečné krajiny Českého středohoří. V jeho stínu vznikala pravěká sídliště, zemědělská centra a města, budovaly se tu středověké hrady a zakládaly soustavy rybníků. Tato kniha přináší dvojí pohled na Vlhošť od autorů, kteří jeho okolí dlouhodobě studují. Geolog Jiří Adamovič a stavební historik Kamil Podroužek provedou čtenáře geologickým vývojem, zvláštnostmi pískovcového reliéfu a historií okolního osídlení. Soustředí se přitom na výklad konkrétních jevů, ať už přírodních, nebo člověkem vytvořených, a jejich zasazení do celkového kontextu Vlhoště a jeho okolí. Druhá část, sepsaná geologem a esejistou Václavem Cílkem, využívá tohoto kontextu pro vyjádření vlastního pojetí krajiny, založeného na širším přírodovědném základě s překvapivým akcentem na její spiritualitu. Dvě části knihy prezentují dva přístupy k vnímání a interpretaci krajiny a v tomto případě se setkávají a doplňují při představení dosud velmi málo známého koutu české země.

Obec Srbsko nepochybně patří spolu s Karlštejnem, Svatým Janem pod Skalou, Tetínem a Koněpruskými jeskyněmi k nejnavštěvovanějším místům Českého krasu. Návštěvníci sem ale nepřijíždějí za památkami, nýbrž za vycházkami po okolí, za poznáváním přírody nejcennějších částí této chráněné krajinné oblasti nebo za sportem či dobrodružstvím. Kniha podrobně shrnuje všechny aspekty obce, není ale obvyklou obecní monografií. Mnohem větší prostor než samotnému Srbsku je věnován jeho okolí a přehledu geologického vývoje, procesům vzniku krasu a jeskyní, archeologii, rozvoji těžby a zpracování vápence i současné mimořádně bohaté a cenné živé přírodě oblasti. Podrobné údaje řady témat v ní prezentují naši přední odborníci způsobem, který je srozumitelný všem čtenářům. Kniha je určena těm, kdo chtějí pochopit širší souvislosti a podrobně poznat srdce Českého krasu, kraj neobyčejné přírody a historie.

Přírodní zahrada využívá hlavně místní rostliny a vytváří prostředí, které svědčí lidem i přírodě. Kniha popisuje příběhy sedmi domácích přírodních zahrad a zaměřuje se i na praktické stránky ? jak zahradu vytvořit a jak z ní udělat domov i pro motýly a ptáky. Zvláštní kapitola je věnovaná zahradám pro mateřské školy a otázce, proč děti potřebují bláto. Přírodní zahrady jsou současně východiskem pro terapeutické zahrady, které prokazatelně snižují například spotřebu léků a hojí tělo i duši. Kniha proto pokračuje zásadami tvorby léčivých zahrad, jejich psychologií a filozofií. V roli zahrady jako prostředí mezi člověkem a divočinou se totiž ocitá téměř celý svět.

Tato kniha představuje několik let uvažování o společnosti, přírodě a nás samých. První část se týká naší současné situace, která se ocitá na hraně mezi hněvem a soucitem, mezi ničením a tvorbou. Na změnu jsme málo psychologicky připraveni, a proto je nutné si vybudovat nějakou formu aktivní obrany. Dále se však ukáže, že pouhá sebeobrana nestačí, protože je také nutné být tvořivý. Tři různé druhy kreativity autor ukazuje na příkladu tří umělců, u nichž cesta vede přes důkladnou znalost řemesla, dějin umění a poslouchání hudby, přes schopnost být prodlouženou rukou přírodních sil, anebo dokonce může pramenit ve škvíře do jiného prostoru. Závěrečná část knihy je věnována cestě s indiánským šamanem do prvního post-amerického města Detroitu a civilizacím, které se rozpouštějí a znovu v jiné podobě krystalizují. V Detroitu jsme viděli konec jedné civilizace a nebylo to špatné

Sophistica Gallery, Praha vydala rozsáhlou dvojjazyčnou monografii Olga Karlíková 1923 – 2004: Naslouchání / Listening, v níž představuje poprvé v celé komplexnosti mnohostranné životní dílo dlouho opomíjené umělkyně – malířky, kreslířky, grafičky, textilní výtvarnice a signatářky Charty 77. Autorka je nejvíce známá svými kresebnými a obrazovými záznamy ptačích zpěvů. Celé dílo Olgy Karlíkové je obráceno k přírodě, k niternému naslouchání přírodním jevům, v knize rozčleněné do oddílů Země, Voda, Prostor, Zpěvy s fotografiemi Ondřeje Poláka. Po úvodním textu Terezie Zemánkové věnovanému životnímu příběhu a přehledu tvorby Olgy Karlíkové následují další odborné studie; o textilu píše Johana Lomová, o ilustrační tvorbě Anežka Šimková, o autorčiných ptačích zpěvech z pohledu muzikologa Pavel Klusák. Knihu obohacuje esej Václava Cílka a rozhovor Marcely Pánkové s autorkou z devadesátých let. Seznamy výstav a vyobrazení, bibliografie a vevázané ukázky svitků s ptačími zpěvy doplňují bohatou strukturu knihy, odpovídající edičnímu záměru vytvořit objevnou a živou odbornou publikaci jako poctu Olze Karlíkové. Publikace vydaná u příležitosti stejnojmenné výstavy v Museu Kampa, Praha, 8. září - 8. listopadu 2020.

Hlavní text této knihy představuje inventuru různých hornin a reliéfů, které určují či alespoň ovlivňují biologii krajiny. A protože byly na významných kopcích, podél řek a obecně ve členité krajině vystavěny „ikony“ české a moravské národní identity – Velehrad, Pražský hrad, Karlštejn, rotunda na Řípu – je zjevné, že geodiverzita stojí i na počátku většiny kulturních hodnot naší krajiny. Druhá část knihy se zaměřujeme na budoucnost: Jak bude vypadat krajina s nerovnoměrnými srážkami a delšími epizodami sucha, s vyššími průměrnými teplotami? Jsme si téměř jisti, že budoucí krajina bude potřebovat návrat ke starým technikám péče o les, tradiční starost o půdu, ale zároveň se neobejdeme bez nejnovějších technologií a experimentování se způsoby zavlažování, novými plodinami a lesními dřevinami.

Území mezi Kutnou Horou, Prahou a Plzní přispělo ke vzniku evropské geologie. Při pohledu na tuto oblast jsme překvapeni desítkami přírodních pravěkých i historických lokalit, které zaznamenávají mezníky biologického i civilizačního vývoje. Tato kniha je především zamyšlením nad vývojem života a později i lidské kultury. Zajímá nás historie kyslíku, vznik lesa, ale i období změn, vymírání a regenerací. To vše sledujeme na konkrétních přírodních a archeologických lokalitách i nálezech – například nejstarších rostlin u Svatého Jana pod Skalou či první sladkovodní či smíšené fauny v Jincích. Podobně jako jsou lidské dějiny klíčem k porozumění současného vývoje společnosti, tak i historie země a života umožňuje pochopit současnou proměnu životního prostředí. Cesta do pravěku české země je zároveň zamyšlením nad tím, odkud přicházíme a kam směřujeme.

Březen 2020 změnil naše životy, obrátil je naruby. Nový virus si za pár měsíců našel cestu z Číny nejen k nám, ale nakazil celý svět. Planeta Země se dostala do karantény. Virus se šíří závratnou rychlostí, nemocnice praskají ve švech a stoupají počty obětí. Nejdivočejší představy z katastrofických filmů se najednou staly realitou. Celý svět se zastavil, jako by náhle nebylo nic než ona nemoc. Prakticky ze dne na den jsme se museli začít chovat jinak, než jsme byli zvyklí. Celé generace lidstva nikdy nic podobného nezažily. Pandemie klade na celou společnost nejen obrovské nároky, ale rovněž nepřeberné množství otázek. Kde se virus vzal? Jak Čína tajila informace? Mohli jsme nákaze nějak zabránit? Kdy a jak se s koronavirem dokážeme vyrovnat? Jak změnily lidstvo pandemie v historii? A změní koronavirus i nás? Je ekonomika důležitější než zdraví? Jak dlouho se bude vzpamatovávat? A je ve stavu nouze místo pro svobodu? Neposílí autoritářské tendence? Je tato krize pro lidstvo šancí? Může přinést něco pozitivního? A jak se z koronaviru nezbláznit? Na dvě desítky předních odborníků, lékařů, filozofů a publicistů se snaží nalézt odpovědi na tyto otázky a nabízí svůj pohled a reflexi toho, co se kolem nás i s námi děje. Kniha tak předkládá plastický a mnohovrstevnatý pohled na proměnu celé společnosti a života, které najednou zažíváme.

Posledních minimálně pět let, jako by se česká společnost ocitla ve slepé uličce a netuší, jak z ní ven. Politickou scénu ovládlo duo Miloš Zeman a Andrej Babiš. Prezident, který si rozšiřuje pravomoce dle libovůle a otáčí kormidlem směr Východ. Premiér, jehož oligarchický střet zájmů nemá obdoby a kterého provází jeden skandál za druhým. Každý další den, jako by se posouvala laťka a hranice možného a myslitelného. A protože opozice není schopna reagovat, vložila se do situace občanská společnost a statisícové protesty, jaká tato země nezažila třicet let. Společnost jako by byla rozpolcena, internet a sociální sítě prohlubují nesmiřitelnosti mezi lidmi. Ocitlo se Česko na křižovatce, která může ve finále zvrátit polistopadový demokratický vývoj? Nebo jde jen o výkyv kyvadla, které se při nějakých dalších volbách zase podaří ustálit? Neselhaly elity? Je česká situace specifická, nebo jde o součást širších změn a dění, které zachvátily západní svět? Na dvě desítky předních komentátorů se snaží nalézt odpovědi na tyto otázky a nabízí svůj pohled a reflexi toho, co se děje. Kniha tak předkládá plastický a mnohovrstevnatý pohled na proměnu politiky i celé společnosti, které v Česku v posledních letech zažíváme.

Tato kolektivní monografie odhaluje tajemství středočeského podzemí a ukazuje jeho rozmanitost a krásu. Svět nad a pod zemí nemůžeme chápat odděleně - těžba zlata, stříbra, železa, uranu, uhlí a vápence měla obrovský vliv na samotný vznik českých zemí a posledních tisíc let byla jednou z hlavních sil vývoje společnosti. Když se na oblast středních Čech podíváme z hlediska surovin, rychle pochopíme, proč se staly hospodářským centrem a hnacím "motorem" země. Berte tuto knihu nejen jako průvodce na výlety, ale také jako návod, jak porozumět kraji, ve kterém žijeme či který navštěvujeme.

Od doby po roce 2000 probíhá terénní výzkum starých a zejména dálkových komunikací, při kterém se ukazuje záměrný způsob vedení cest krajinou obvykle po přímých a vyvýšených trasách, které se dobře odvodňují, vyhýbají se bahnitým úsekům a řeky přecházejí na vhodných brodových místech. Některé z těchto cest vedou mimo středověká města, ale procházejí poblíž pravěkých hradišť, takže jejich základ je raně středověký či pravěký. Například uzel cest v okolí Levého Hradce je vyvinut podstatně výrazněji než v Pražské kotlině. Kniha je doprovázena 726 mapkami a fotografiemi, které dokumentují průběh významných reálných a v krajině doložených starých komunikací, jež mají klíčový význam pro poznání ekonomických i kulturních vztahů centra české kotliny.

Tato kniha je návodem, jak se dívat v místech, kde jsme toho ještě nedávno mnoho neviděli. Je chválou nenápadně sloužících žul a oslavou obyčejných krajin. Praha je možná „zlatem“ této země, ale její „solí“ jsou nenápadné kraje ležící tam, kde nevede dálnice a nikomu nestojí za to postavit billboard. Při hlubším ponoru se projeví, že to, co vypadalo obyčejně, má ve skutečnosti své kouzlo, kterého si zpočátku ani nevšimneme, podobně jako nevidíme, co nosí indiánský náčelník ozdobený mohutnou čelenkou v kapse svých kožených kalhot. Na Petrovicku jsou takovým nezjevným tajemstvím staré cesty lemované suchými zídkami, jinde viklany a skupiny omšelých, prastaře působících balvanů, skalní misky či mechové zahrádky, žluť kvetoucích janovců a fialový vřes na žulovém písku.

Když cítíme obavy a zaženeme je, tak se vrátí v méně nápadné podobě, ale silnější. Pokud se začneme na krizi připravovat, kupodivu pocítíme ulehčení. Tato kniha je o rodinné přípravě na krizi, která možná nikdy nenastane. První část textu pojednává o to, jakou povahu mají ti lidé, kteří krize přežívají, a jak při tom jednají. Druhá část se týká těch úplně nejpraktičtějších návodů, jak dezinfikovat vodu, jaký filtr si koupit, jak skladovat potraviny či vytvořit v domě postiženém výpadkem sítě teplou místnost. Rozeznáváme přitom čtyři typy rychlých krizí - neočekávanou událost, blackout, epidemii a sociální bouře - a jednu situaci pomalé krize, jakou je rozpad a chudnutí společnosti. Při psaní této několik let připravované publikace, se sešel vědec, který se roky zabývá krizovými trendy, inženýr, který už v 80. letech v Rakousku navštěvoval kurzy přežití a setkání alternativních praktiků, policista s mnohaletou službou v ulicích, polárník schopný přejít pěšky napříč Grónskem a člen krizového štábu, který se nejenom účastnil povodní, ale hlavně plánoval a vedl tým Blackout. Podobná publikace zaměřená na obyčejného člověka a běžnou rodinu u nás nikdy nevyšla.

Objevte krásu a rozmanitost „starého kontinentu“ a získejte ucelený pohled na náš domov. Jak se Evropa vyvíjela od starohor přes dobu ledovou až po antropocén? Jak žili Evropani v průběhu času a jaké objevy změnily jejich život? Vydejte se na vzrušující cestu plnou zajímavostí o našem domově a poznejte Evropu ze tří rovin – geologické, přírodní a kulturní. Bohatě ilustrovaná publikace barvitě líčí nejen historii flóry a fauny, a dotýká se také dnešní přírody, její obnovy a ochrany, ale vysvětluje i vývoj celé evropské společnosti.

Výpravná obrazová publikace poprvé představuje vývoj kdysi velmi významného schwarzenberského venkovského rodového sídla, které tvořilo po několik staletí privátní zázemí rezidence v Českém Krumlově. Seznamuje s jeho historií od původní rožmberské bažantnice, do níž byl postupně zakomponován barokní libosad a angločínská zahrada, aby se během 19.století transformovala do současné podoby krajinářského parku. Vzhledem ke své privátně oddechové funkci poskytoval areál zábavní zóny, určené k rozmanitým sportům i chovu okrasné zvěře. Od 60. let 20.století slouží areál jako psychiatrické léčebna, která aktivně využívá kvalitu kultivovaného prostředí k terapeutickým účelům. Kniha je opatřena množstvím unikátní dobové ikonografie i plánové dokumentace ve spojení s aktuální fotodokumentací.

Stojíme na prahu velké proměny. Neklid zažíváme všude kolem sebe. Co nám ta proměna přinese a kdy přijde, se můžeme jen domnívat. Je dobré si ale uvědomit, že podobné předěly zažívali lidé tisíce let před námi. Ne vždycky musí znamenat katastrofu. Toto přesvědčení Václava Cílka vystupuje z této knížky jako poselství. Tahle knížka je jedním velkým putováním. Putováním časem, dějinami, světem… Známý geolog a esejista nás provede krajinami svého srdce, krajinami z kamene i myšlenek. Navštívíme jeskyně i dávné civilizace, skalní města i indiány, krásy Čech i Jeruzalém... Podíváme se, kam se ubírá moderní společnost i jaký vliv na ni mají nové technologie. Zamyslíme se, kam se za poslední léta posunula společnost česká. Ale také kde a v čem dnes můžeme hledat krásno a klid. A jak to všechno může souviset. Souvislosti jsou často nečekané a netušené. V otevřeném rozhovoru s novinářem Janem Dražanem vypráví Václav Cílek poutavě, moudře, s nadhledem i humorem o věcech, kterými se léta zabývá. Stejně tak o svém životě. Vzpomíná, jak chodil do černošské školy nebo jak v dolech málem odpálil spolužáka. Ohlíží se za jednou dlouhou kapitolou svého života, protože – jak sám říká – chce se dívat hlavně dopředu.

Pocta jihočeské krajině, přírodě a lidem, kteří ji od pravěku citlivě přetvářeli. V delších i drobných esejích vypráví Václav Cílek zejména o Hluboké nad Vltavou a blízkém hradišti Baba v hlubocké oboře. Nachází dosud málo souvislosti s rakouským Halštatem či Traunkirchenem, připomíná unikátní nebeský disk nalezený v saské Nebře i plzeňský štít z doby bronzové, srovnává harmonii Budějovické pánve a Pošumaví s dalšími českými regiony. Vychází z přesvědčení, že k pochopení naší současné role a možností se nejprve potřebujeme integrovat do své vlastní kultury a minulosti a teprve tím se ukážou staré a přirozené vazby k dalším evropským i mimoevropským státům. Kniha vznikla jako doprovod k otevření místa pro setkávání, hovory a meditaci u Munického rybníka, které dostalo název Hlubocké kameny.

Křivoklátsko, chráněné jako lovecký revír českých knížat a králů od středověku, se dočkalo moderní velkoplošné ochrany vyhlášením chráněné krajinné oblasti v roce 1978. Již v roce 1977 byla vzhledem ke svému nadnárodnímu významu vyhlášena nejcennější část Křivoklátska biosférickou rezervací UNESCO. V posledních letech probíhají práce směřující k vyhlášení jádra oblasti Národním parkem. Křivoklátsko si vysokou míru ochrany nepochybně zaslouží. Předkládaná kniha shrnuje vývoj krajiny Křivoklátska od její nejstarší geologické historie, přes geomorfologický vývoj v třetihorách a čtvrtohorách, až po vliv člověka na krajinu od pravěku po úplnou současnost. Kniha je sestavena formou příběhu krajiny, kdy jsou jednotlivé události ve vývoji krajiny dokumentovány pečlivě vybranými fotografiemi a vysvětleny rozsáhlým průvodním textem. Bohatý fotografický doprovod knihy je zprávou o současném stavu krajiny Křivoklátska, směrovanou pro budoucnost.

Geolog a oceňovaný esejista Václav Cílek je známý tím, že se k aktuálním problémům světa dokáže vyjádřit nadčasově, z rozmanitých úhlů pohledu, s nadhledem, vtipem i s konstruktivní skepsí. Jeho nejnovější kniha Co se děje se světem? je typicky cílkovská: zdánlivě jde o popis velké proměny našeho světa vlivem klimatických změn a migrační vlny, ale ve skutečnosti se autor soustřeďuje především na to, jak si v životě udržet radost a jak (pře)žít šťastně. V první části věnované českým zahrádkám se zabývá tématy, jako je útěcha květin, inteligence stromů a malá dobrodiní běžného světa, která vedou ke spokojenosti a štěstí. Odtud přechází do světa řeckých a indiánských mýtů, abychom si uvědomili důležitost vody a času v našem životě. Poslední část knihy se dotýká příběhu velkého zrychlení, tedy lidského vlivu na celý zemský systém a na jeho možné důsledky. Navzdory všem možným katastrofickým scénářům je to kniha optimistická a přináší konkrétní návrhy, jak řešit současnou a budoucí krizi.Publikaci doprovázejí surreálné ilustrace Kateřiny Piňosové a fotografie autora.

Dlouhodobě prospívají jen ty krajiny, které lidé mají rádi, připomíná v úvodu knihy Václav Cílek. V roce 1986 vyšel v Brně poprvé časopis Veronica věnovaný nejenom ochraně přírody a krajiny, ale také specifickému vnímání světa, jehož součástí jsou i písně a přátelství. Od počátků časopisu píšou do pravidelné rubriky, později nazvané Krajina mého srdce, své vzpomínky, pocty a úvahy lidé z nejrůznějších oborů, včetně básníků jako Ludvík Kundera nebo hudebních skladatelů jako Pavel Blatný. Víc než sedmdesát autorů a téměř dvacítku fotografů spojuje láska k zemi, která je jim domovem a provází je od dětství. Jejich vyznání jsou pozvánkou i průvodcem českou kotlinou i jejím pohraničními lesy, moravskými kopci i úvaly, slovenskými horami. Chvíli čteme, ale pak se nás zmocní touha a vyrazíme ven do krajin spřátelených srdcí, které zachycují snímky Mistrů, jako byli Vilém Heckel či Vilém Reichmann. Knihu provázejí kresby Jana Steklíka. Podobně všestranný a mnohovrstevný krajinářský projekt nemá v naší literatuře obdob

Výjimečná kniha názorů na vztah umění a vědy z per našich předních exaktních a společenských vědců a lékařů. Řešitelé projektu Registru uměleckých výstupů (RUV), který se snaží zrovnoprávnit financování vysokých uměleckých škol a škol s uměleckými programy s ostatními univerzitami a vysokými školami, vyzvali k tomuto úkolu na šedesát českých a slovenských vědeckých osobností, z nichž svými texty přispěly bezmála tři desítky. S velkými díky jsme uvítali především účast doyena světové sociologie profesora Zygmunta Baumana, který se o projekt živě zajímá.

Cílem této knihy je ukázat neznámé a nepřístupné bohatství podzemních Čech a popsat tisíciletý vliv, který mělo hornictví na utváření země. Je mnohem větší, než si autoři zpočátku mysleli. Mnoho pravěkých, středověkých i současných sídel vzniklo nedaleko ložisek zlata, cínu, železa nebo uhlí. Hornictví také stálo u zrodu systémového myšlení konce středověku, mezinárodní spolupráce, bankovnictví a obchodní revoluce. I chemický průmysl vznikal a rozvíjel se nad nalezišti surovin a etika práce zavedená na krušnohorských ložiscích přispěla k formování Lutherovy reformace. Dějiny surovin jsou zároveň dějinami sociálního vývoje společnosti. Základem knihy jsou fotografie, které představují výběr z mnoha tisíc záběrů pořízených během několika stovek pracovních dní v podzemí. Zachycena je více než stovka podzemních lokalit. "Vyhýbali jsme se běžně dostupným místům. Občas jsme přemýšleli nad dávnou alchymickou zásadou, že v hlubinách země se něco důležitého rodí a něco krásného vzniká. Zatím jsme ale nepřišli na to, co by to mohlo být."

Uprostřed hustě zalidněných středních Čech leží pohoří, které se podobá Šumavě. Posledních skoro sto let jej kromě vojáků a lesníků navštívilo jen pár lidí. Na jeho okrajích se zvedají tři bájné vrchy pokryté pravěkými pevnostmi a možná i svatyněmi - Plešivec s mnoha nálezy bronzových pokladů, Žďár nad ložisky železných rud a zlatonosný Třemšín. Kraj, který je pod vládou železa, zlata i bronzu, se lesní opuštěností podobá dávnému keltskému Boiohemu. Je to kraj uhlířů, pytláků a dalších lidí a bytostí lesa. Na jaře zde rozkvétají louky plné modrých kosatců, na podzim se skály pokryté buky a duby barví do žluta a suťová pole pokrývá rajská zahrada mechů a lišejníků. A přece je v těchto krásných skalnatinách a šedavých horizontech něco studeného a skoro nepřátelského - snad stíny bojovníků, dýmy milířů, strašidelné pověsti o lesních démonech či odlesk hornické a cvočkařské bídy. Tato kniha pojednává o významu Středních Brd z pohledu skal, stromů i samotného člověka, který v těchto místech nikdy nedokázal založit trvalé sídlo. Les zde dosud vládne a určuje hudbu pramenů i šum podzemních vod. Střední Brdy se opět otevírají lidem a je třeba toho využít, protože čas se nikdy nevrací a zde to platí dvojnásob.

Záznam čtveřice rozprav z konference Evropa a Česko 2113, kterou Knihovna Václava Havla uspořádala spolu s Ace Academy v prostorách Amerického kulturního centra v Praze v květnu 2013.

Labyrinty světa jsou neobvyklou dárkovou knihou s originální představou labyrintů od našich významných výtvarníků, jakými jsou Pavel Čech, Iku Dekune, Matěj Forman, Renáta Fučíková, Jan Hísek, Michaela Kukovičová, Galina Miklínová, Markéta Prachatická, Petr Sís, Chrudoš Valoušek, Martin Velíšek a Jiří Votruba. Čtenář má možnost prstem či ve fantazii procházet a proplouvat jedinečnými dvoustrannými ilustracemi, anebo se začíst do zasvěceného průvodního textu Václava Cílka, který je fenoménem labyrintů fascinován již dlouhá léta. A současný svět jako by se k principu labyrintů znovu vracel. Úvodní slova zamyšlení nad tajemstvím labyrintů od Václava Cílka nechť jsou pozváním k četbě a prohlížení této výjimečné knihy. Jsou též neotřelým vysvětlením, jaký je rozdíl mezi bludištěm a labyrintem: „Bludiště je hrozné místo podobné vězení, kde se člověk může navždy ztratit. Bludištěm se bloudí, labyrintem se prochází. Labyrint nás neočekávaným způsobem vede do skoro zapomenutého středu světa anebo možná vlastní bytosti.“

Nedaleko slavných kounovských řad odkryli lovci menhirů několik kamenných uskupení a vztyčili víc než dvacet menhirů o váze až sedm tun. Jsou to opravdové kamenné památky? Nepředstavuje oblast Kounova pravěkou posvátnou krajinu, jedinou svého druhu u nás? Zájem o kameny však odráží ještě něco zásadnějšího – potřebu naší společnosti v tomto nejistém, přechodném období mezi dvěma věky držet se něčeho pevného a neměnného, jako je kámen. Tuto knihu ale také můžeme číst jako jeden ze způsobů, jak se dívat na kosmický aspekt české krajiny, jak slučovat nebe a zemi. Tyto záležitosti musely být dobře známy chudým lidem mezi pravěkem a barokem, kteří v krajině žili celé generace a záviseli na ní svým tělem i duší. Závěrečná poloha knihy se vrací k Zemi a hvězdám. Vychází přitom z toho, že kultura je nejen návštěva národního divadla, ale také způsob, jak si rozumíme se Sluncem a Měsícem.

Václav Cílek jako editor a spoluautor navazuje na úspěšnou knihu Tři svíce za budoucnost. Ke spolupráci přizval znovu respektované české sociology, filosofy, publicisty, psychology, historiky, přírodovědce, i další autory, kteří se zabývají vyhlídkami na život v dočasném chaosu, mj. Miroslava Bártu, Václava Bělohradského, Petra Druláka, Vladimíru Dvořákovou, Cyrila Höschla, Petra Hrušku, Jana Kellera, Jeronýma Klimeše, Stanislava Komárka, Václava Moravce, Jiřího Přibáně, Jana Sokola, Ondřeje Šteffla, výtvarníky Veroniku Bromovou, Františka Skálu či Jiřího Slívu. „Nevíme, co bude tmelit budoucí společnost, ale jsme si vědomi toho, že cement současného světa se drolí. Díváme se kolem sebe a máme pocit, že neexistuje nějaký určitý směr, kudy se lidé, politické strany či celé komunity pohybují, ale že spíš chvíli jdeme někam, a pak poslušni spíš okamžiku než nějakého cíle zase jinam. Doba už je taková, ale přesto potřebujeme porozumět tomu, kde jsme, a pokoušíme se odhadnout, kam jdeme.“

Český kras je vápencové území mezi Prahou a Zdicemi, odkud byla popsána řada mezinárodně uznávaných geologických profilů, velké množství archeologických památek, včetně pravěkých podzemních svatyní, i téměř 700 jeskyní. Krasové dutiny fungují jako past na sedimenty, které uchovávají památky na dávno zašlé světy, třeba makaků nebo jeskynních hyen kolem návrší Zlatého koně. Vápnité sedimenty umožňují rekonstrukci jinde dávno zmizelých etap ve vývoji krajiny, a proto Český kras představuje klíč k poznání Pražské kotliny i českého vnitrozemí. V průběhu posledních dvaceti let zde došlo k překvapivým geologickým objevům i dobrodružným průnikům do nových jeskynních systémů. Tato kniha popisuje hlavní milníky geologického a geomorfologického vývoje krajiny, jejího osídlení i vlivu člověka. Fotografie, které jsou podrobnou zprávou o stavu nadzemní i podzemní krajiny Českého krasu, jsou provázeny textem sepsaným autory, kteří zde jako jeskyňáři i vědci aktivně působili celá desetiletí.

Co se dnes děje s pojmy jako „génius loci“? Vyslovovali jsme je s nejhlubší úctou a dnes máme dojem, že vyčpěly. Podobně jako existuje duch místa, génius loci, tak tradičně existuje i duch času, génius tempori, kterému se ve střední Evropě častěji říká „Zeitgeist“. V delších stabilních obdobích, kdy se skoro nic neděje, vystupuje do popředí místo, zatímco v rušných časech změn má hlavní slovo doba. Dnes čteme knihy o globalizaci a ekonomické krizi. Génius loci zrovna právě nemoderní, ale je to dáno tím, že se jako mnoho jiných věcí, které s námi stále zůstávají, občas vynořuje a občas mizí. Navíc doba se už brzy začne zpomalovat a stahovat do sebe, takže opět přijde ke slovu „místo“. Jak se podílíme na vytváření posvátné krajiny? Aby něco fungovalo na duchovní úrovni, tak to nejprve musí fungovat na hmotné úrovni. Na začátku se vždy jedná o vodu, půdu a les. Místo samo nás vede - upravíme pramen a cítíme, že to chce něco dalšího. Jedná se o účast na podstatě, kterou dál rozvíjíme.

Na krajinné bohatství Čech a Moravy můžeme být právem hrdí. Dokážeme si je však představit, anebo známe je natolik dobře, abychom mohli dětem charakterizovat či popsat svébytnost jednotlivých krajin naší vlasti? K tomu vám pomůže kniha z pera proslulého Václava Cílka a ilustrace Renáty Fučíkové. Knihu můžete číst jako napínavý i poetický příběh o české krajině s množstvím zajímavých informací, anebo jí jen listovat a nechat se inspirovat pro další rodinný výlet za „krásami vlasti“. Každá kapitola začíná velkým obrázkem vybrané krajiny a pokračuje vlastním textem spolu se zajímavostmi a historickými souvislostmi, které patří k charakteristickým rysům daného regionu. Tento jedinečný knižní projekt navazuje na významná encyklopedická a naučná díla z Albatrosu, ať už to byl cyklus Dějin v obrazech či Žáčkova encyklopedie pro žáčky.

Naše země sice nemá moře, ale vyniká stovkami nádherných hor. Některé z nich bývaly aktivními sopkami, jiné jsou přívodními kanály k sopkám a vznikly odnosem okolní krajiny, další byly pomalu vyzdviženy a definitivní tvar jim vtiskly ledovce, ale všechny mají svá tajemství a příběhy. V nové knize navazující na oblíbený televizní cyklus, Květa Fialová a Václav Cílek vyprávějí příběhy krajině, životě hor a a lidí, kteří je postupně obývali, a o jejich smyslu pro člověka.

Touto učebnicí je uzavřena kompletní řada našich přírodopisů, o jejichž koncepci jsme již psali v anotaci prvního dílu. Probírané celky v přírodopise pro devátý ročník plně odpovídají osnovám pro tento stupeň (v závorce jsou uvedeny názvy jednotlivých kapitol): I ZEMĚ – NÁŠ DOMOV (jak vznikl svět, stavba Země, pohyb kontinentů, tektonika, sopečná činnost a zemětřesení, magma a vyvřelé horniny, zvětrávání, eroze, usazené horniny, přeměněné horniny, minerály a jejich vznik, ložiska a jejich vznik, obrazové přehledy minerálů a hornin), II HISTORIE ZEMĚ (prahory a starohory, vznik a vývoj života, prvohory, druhohory, třetihory, čtvrtohory, koloběh hmoty a prvků, kosmické vlivy, obrazový přehled vývoje Země), III ČLOVĚK MĚNÍ A CHRÁNÍ SVĚT (vývoj člověka, jak člověk měnil svět, půda jako zrcadlo krajiny, blahodárná a nebezpečná voda, vzdušný oceán, krajina a její funkce, krajinné typy, tvorba krajiny, chráníme svět a pečuejme o něj).

Po dobu pěti let zpracovával široký tým přírodovědců inventarizační výzkum flóry a fauny v téměř stovce vybraných lokalit rozptýlených na větší části celé České republiky. Šlo o lomy v různých horninách, výsypky, pískovny, odvaly a odkaliště. Podobně velký projekt pravděpodobně nemá ve světě obdobu. Ukázalo se, co mnoho přírodovědců tušilo již předem - tato původem industriální stanoviště se často stala nejbohatšími místy naší přírody a zasluhují si nějaký zvláštní druh ochrany, anebo alespoň samovolnou či jen mírně usměrňovanou přírodní rekultivaci, která je většinou kvalitnější a levnější než v současnosti prováděné rekultivace. Publikace je určena pro orgány státní správy a místní úřady, firmy zabývající se těžbou a rekultivací, ale také pro nevládní organizace i soukromé osoby, které formou soukromých chráněných území usilují o zachování hodnotné krajiny a vytváření lokálních biocenter.

Jeden z autorů knihy byl před mnoha lety přijat do indiánského kmene Navahů, kde byl pod vedením jednoho z posledních tradičních šamanů Černého koně vzděláván ve velmi složitém, ale nádherném světě původních rituálů. K pobytu pozval i druhého autora a společně sepsali knihu o indiánských obřadech i o zvláštním srdečném vztahu, jaký mají Češi k indiánům. U jeho kořenů snad stojí vědomí společných mezolitických počátků. Indiáni říkají, že Evropané možná znají konec příběhu, ale oni jeho počátek. Na rozdíl od nás znají své kořeny; ještě vědí, odkud přicházejí.

O Tao a ctnosti je základní knihou taoismu. Její autorství se v legendách připisuje Starému mistru (Lao-c'), jenž ji údajně sepsal kolem roku 600 př. n. l.

Návody a nápady jak přežít konec světa. Editor a hlavní autor Václav Cílek přizval ke spolupráci na knize řadu renomovaných českých sociologů, filosofů, publicistů, psychologů, historiků, přírodovědců i další autory, kteří se zabývají vyhlídkami na život v dočasném chaosu, mj. Danu Drábovou, Jana Kellera, Jeronýma Klimeše, Erazima Koháka, ekonoma Pavla Kohouta, Stanislava Komárka, Jana Sokola, Marka Šindelku, Břetislava Turečka, Zdeňka Zbořila, výtvarníky Vladimíra Kokoliu, Vladimíra Mertu či Mariana Pallu. Kniha zaznamenává současné globální trendy a zejména jeden z reálných scénářů: velký světový zmatek a úplný či dílčí kolaps západní či globální civilizace. Po chaotickém přechodném období ale nevyhnutelně nastane regenerace a v pravděpodobném měřítku 20 až 30 let další vzestup. Jde tedy o to, jak vcelku důstojně a vesele přežít přechodové období a netrpět přitom příliš hladem, zimou a bezprávím. Název Tři svíce odpovídá třem okruhům, které kniha zahrnuje: filosofii, sociologii a praktický život. Abychom se dokázali orientovat v proměňujícím se světě a nebrali se příliš tragicky, potřebujeme jako základ filosofii dějin, náboženství i psychologii. Stejně potřebné, ne-li důležitější jsou praktické návody: jak skladovat potraviny, co pěstovat na zahrádce, jak a zda vůbec skladovat benzín.

Kniha je souborem sedmi příspěvků od Dagmar Blümlové, Václava Cílka, Anny Hogenové, Petra Juřiny, Michala Kohouta, Karla Stibrala a Jiřího Zemánka, jež zazněly na stejnojmenné konferenci konané 12. května 2012 v Praze. Krajina je v nich představena jako fenomén zajímavý pro mnohé obory: filozofii, archeologii, estetiku i přírodní vědy, a zároveň jako nevyčerpatelný zdroj umělecké inspirace. Nechybí ani představení jednoho ze současných amerických ekologických přístupů ke krajině: objevování důležitosti takového způsobu vnímání krajiny a předávání zkušeností s ní, který je typický pro animistické kultury přírodních národů, jež se rozvíjely bez jakéhokoliv systému písma. Obsah: - Krajina jako naše prodloužené tělo (Anna Hogenová) - Krajina archeologická (Petr Juřina) - Posvátná krajina (Václav Cílek) - Současná estetika a krajina (Karel Stibral) - Kdo obývá krajinu? Krajina - sídlo - vědomí (Michal Kohout) - Krajina ve slovech i za slovy. Pokus o typologii literární krajinomalby (Dagmar Blümlová) - Jak ladit s řečí země - K ekologii a etice jazyka Davida Abrama (Jiří Zemánek)

Podtitul: I když vidíme obyčejné věci, stejně toho vidíme hodně Ve své nejnovější knize Prohlédni si tu zemi Václav Cílek navazuje na své předchozí úspěšné tituly věnované především krajině a místům – Krajiny vnitřní a vnější, Makom a Dýchat s ptáky. Jádrem knihy jsou eseje věnované Praze a jejímu geniu loci, v dalších částech se pak autor zaměřuje jak na českou a moravskou krajinu (České středohoří, Jižní Čechy, Ostrava...), tak na místa, která ho oslovila na jeho zahraničních cestách za geologickými výzkumy (Súdán, Řecko, Turecko). Eseje o „krajinách vnějších“ doplňují i texty metafyzičtějšího charakteru – o posvátnu Santiniho staveb, o prostoru spjatém s Janem Palachem či fragmenty z nikdy nedokončené čínské antologie. Knihu doprovázejí ilustrace výtvarníka Vladimíra Kokolii a 80 fotografií autora.

Knižní podoba televizního cyklu, který představil význačné české hory, jejich geologický vývoj i zajímavé historické souvislosti. Během putování po horách vyprávějí příběhy o krajině, životě hor a lidí, kteří je postupně obývali, a o jejich smyslu pro člověka geolog Václav Cílek a herečka Květa Fialová. Říp, Bezděz, Blaník, Sněžka, Milešovka, Radhošť, Kleť, Radobýl, Kozákov, Trosky, Hostýn, Pálava a Petřín – mnohé z těchto hor sloužily od nepaměti jako strážní hory a jako místo pro komunikaci se vzdálenými kmeny. Publikace obsahuje informace o geologii i historickém významu vybraných lokalit, připomíná i mýty a příběhy, jež jsou s nimi spjaty. Provází zároveň po krajině, která zmiňované hory, vrcholky a kopce obklopuje, i po přírodních a kulturních památkách v jejich bezprostředním okolí. V publikaci, jež může posloužit i jako zdroj inspirace pro pěší i cyklistické výlety, se střídají populárně laděné výkladové pasáže s dialogy obou protagonistů; vše doplňují kvalitní barevné fotografie.

Svědectví o setkávání čtyř Čechů s krajinou, minulostí a současností Súdánu, exotické a v Česku málo známé africké země. Sabaloka je malé vulkanické pohoří asi 80 km severně od Chartúmu. Pohořím protéká řeka Nil, která zde vytváří hluboce zařízlé údolí a loučí se se Sabalokou peřejemi - nejmenším a zároveň nejkrásnějším ze šesti nilských kataraktů. V roce 2009 se tato oblast stala předmětem geoarcheologického výzkumu Českého egyptologického ústavu FF UK v Praze a Geologického ústavu AV ČR. Účastníci druhé vědecké expedice do pohoří Sabaloka a dalších oblastí severního Súdánu si vedli deník. Jejich záznamy z počátku roku 2011 jsou doplněny texty a fotografiemi osvětlujícími významná období súdánských dějin a výsledky dosavadního působení českého týmu v Súdánu.

Šestačtyřicet kamenů svázaných s českou a moravskou kotlinou nám ve své knize představuje a komentuje jeden z nejvýznamnějších českých geologů, popularizátorů vědy a věcných básníků českého jazyka, muž sedmi řemesel a mág českých médií Václav Cílek. Jeho kniha přesahuje rámec geologie a vstupuje s chutí do netušených souvislostí.

Tato kniha vznikla sloučením, přepracováním a doplněním dvou předešlých knih věnovaných středočeské krajině - Střední Čechy a Vstoupit do krajiny. V případě této knihy se nám jedná více o způsob, jak pochopit krajinu České republiky než přímo o střední Čechy. Ty jsou však na podobná studia obzvláště vhodné, protože jimi protékají hlavní velké řeky, střetává se zde kvalitní zachovalá příroda s neúprosným civilizačním tlakem Prahy. Pochopení krajiny a péče o ni je zároveň péčí o její obyvatele. Je to dlouhodobý proces, ve kterém je nutné uvažovat desítky let dopředu. Každý neuvážený čin zde má dlouhodobé důsledky. Jedním z velkých témat moderní doby je kvalita života, jejíž součástí je kvalita životního prostředí i něco, co se např. v Anglii nazývá "právo na přírodu". Znamená to, že každý člověk by měl mít možnost se snadno dostat do harmonické a jen málo porušené krajiny a přírody. Proto je dobré si uvědomit, v jak mimořádné zemi žijeme.

Fragment radostné vědy o trpaslících Základem knihy je dlouhá stať o trpaslících, jejich druzích, národohospodářském významu a obecně o záležitostech ukrytých v zemi, ať již se jedná o základní věštebnou symetrii, etruské podsvětní bohy či obyčejné permoníky. Text je dále doplněn příbuznými esejemi o ostré hranici stínu, Sokratově vězení a současných ekonomických a klimatických změnách. Tyto záležitosti jsou hodnoceny převážně z hlediska převozníka trpaslíků, který si klade otázku, kam tento malý národ odešel.

Už několik desetiletí žijeme pod nadvládou čísel. Ekonomové sledují procentuální růst HDP a číslovky je uvádějí do extatických stavů. Stejně magicky působí na spotřebitele cenovky a výše slev. Nemálo vědců ztotožnilo vědecký přístup s matematikou. Důraz na matematickou kvantifikaci zřejmě souvisí se snahou zakrýt drásavě kořistnickou povahu současné společnosti šedou zónou zdánlivě nehodnotících čísel. Naštěstí však dosud existují skeptičtí tazatelé (V. Cílek), lidé vnitřní pravdy (I. Klíma) a proroci lepších časů (J. Šmajs), kteří dokáží ukázat ke světu, v němž stále nesmyslnější konzumaci planety nahrazuje kultura pozvolného ústupu, ke světu, ve kterém není hodnota funkcí ceny a v němž nenasloucháme řeči čísel. Pokud se vám takový svět líbí, jsou Tři hlasy knihou právě pro vás.

Komiksové zpracování klasických zenbuddhistických příběhů. Základem pro drobné grafické příběhy byla sbírka zenových koánů, příběhů a říkadel Mrtvá kočka. Texty, vyznačující se svébytnou poetikou, jemnou ironií a zvláštní sebepopírající moudrostí, autorka postupně převedla do grafické podoby pomocí jednoduché kresby s výraznou linkou, soustředěné na výrazy tváře.

Legendární sestry Jitka a Květa Válovy, narozené v roce 1922 v Kladně, žily od šestnácti let v domku se zahrádkou, který se stal středem jejich života. Po druhé světové válce studovaly na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V roce 1966 měly první výstavu ve Špálově galerii, která byla poslední na sedmnáct let. Zlom přišel v roce 1983 s výstavou v Chebu, která je "objevila". Po roce 1989 se otevřely možnosti výstav i v zahraničí, navštívily New York, Londýn, Barcelonu a další města. V roce 1994 získaly Herderovu cenu, což symbolizovalo jejich spojení jako dvojice umělkyň. V září 1998 zemřela Květa, což Jitku hluboce zasáhlo, ale po dvouletém smutku pokračovala v malování, protože cítila, že Květa je stále s ní. V letošním roce uplynulo 60 let od jejich absolutoria na umělecké škole, která připravila výstavu Jitčiných posledních kreseb inspirovaných hudbou. Dagmar Šubrtová a sochař Václav Fiala vytvořili publikaci zahrnující kresby obou sester od studií po současnost, doplněnou unikátními fotografiemi a vzpomínkovými texty přátel. Kniha není biografickým katalogem, ale spíše sbírkou, kde jsou slova nahrazena kresbami.

Geolog, klimatolog, překladatel a filozof Václav Cílek je oblíbeným popularizátorem vědy, známým i z televizní obrazovky. Čtenáři jej znají také jako originálního myslitele, který spojuje poznatky z různých oborů a dochází tak k překvapivým závěrům. Nejnovější Cílkova publikace je autorsky upraveným přepisem jeho rozhovorů s moderátory Českého rozhlasu 2 - Praha v pořadu Jak to vidí... Čtenář zde nalezne vysvětlení řady jevů, jako jsou například časté povodně střídané nezvyklými vedry, důsledky těžby hnědého uhlí na severu Čech, stoupající ceny energií, ale také třeba ekonomická krize.

Soubor studií a reflexí zabývajících se tématem „Zelených mužů“ nejenom ve středověkých plastikách středověké sakrální architektury a jejich výskytem na našem území. Interpretace těchto lidí-rostlin se zdaleka neomezuje na archetyp přírodní plodivé síly...

Publikace poskytuje úplný přehled geologických a geomorfologických jevů, s nimiž se lze setkat v českých a slovenských pískovcových krajinách, a podává jejich vysvětlení, založené na nejnovějších vědeckých poznatcích. Zahrnuje i různé formy lidských zásahů do pískovce. Kromě stovky věcných hesel obsahuje také 80 regionálních hesel s charakteristikou hlavních pískovcových oblastí. Každé heslo je doprovázeno dvěma až čtyřmi barevnými fotografiemi. Kniha je určena pro všechny zájemce o pískovcové skály, ale také pro cestovatele a milovníky přírody vůbec.

Kniha poprvé vyšla v roce 1910 – neanonymně, v českém překladu a s komentářem Emanuela Rádla. Podruhé vyšla v novém zkráceném překladu Jaromíra Loužila a s jeho doslovem roku 1987. Jedná se o klasické dílo české literatury poloviny 19. století, které mělo historickou smůlu v tom, že vyšlo anonymně, daleko od Prahy a německy. Dá se číst jako pohled na evoluci před Darwinem i jako filosofický či poetický doplněk díla K. H. Máchy či B. Němcové, se kterými souzní. Je to také nejfilosofičtější dílo, vyznání a syntéza životních názorů nejvýznamnějšího českého přírodovědce 19. století. Purkyňův spis je zároveň součástí úvah, jakými se Evropa i Amerika zabývaly kolem bouřlivého a revolučního roku 1848, aby v proudu změn pochopily své místo. Kniha vychází v nově upraveném a úplném překladu, s poznámkami ze tří století. Ilustrace Kateřiny Piňosové podtrhují nadčasový rozměr textu. Připojený soubor esejí a statí filosofujících přírodovědců a historiků z vícero stran přibližuje Purkyňův text, ať z hlediska souvislostí doby jeho vzniku, nebo inspirací pro dobu naši.

Svazek obsahuje klasický čínský buddhistický text, který pochází z 12. století. Základní téma tohoto pozoruhodného cyklu tvoří příběh člověka, který se vzdálil vlastním představám o životě a proto se vydává hledat jeho opravdové hodnoty. Na své pouti však narazí na stopy býka, jehož později objeví a vybojuje s ním vítězný zápas. V této chvíli je však děj přerušen a jeho hlavní hrdina se náhle ocitne v kruhovém prostoru s vrbou, z něhož se pak vrací mezi lidi. Zcela původní forma složená z deseti na sebe navazujících částí, z nichž každá představuje po jedné básni, obrazu a komentáři, je tedy v tomto případě umocněna poněkud složitě komponovanou fabulační strukturou. Z tohoto důvodu překladatel Václav Cílek připojil k této skladbě čtyři interpretační klíče, které ovšem daný text v žádném případě nevysvětlují, ale pouze ho doplňují svébytným způsobem.

Kniha věnovaná nádherné přírodní oblasti, která je už přes 80 let využívána jako vojenský výcvikový prostor. Kniha se skládá ze tří částí: * Země,vody,podnebí * Les,rostliny,zvířata * Člověk a jeho dílo

Poznámky ke Knize závojů a čar. Nejnovější kniha Václava Cílka vznikla jako 11. svazek z knižnice nadace Ceny VIZE 97, jejímž je autor nyní laureátem. Kniha vychází jako ucelené autorovi poznámky k jeho připravované Knize závojů a čar. Představuje však obsáhlý soubor samostatných 26 statí, doplněný biografií a bibliografií autora. Tématicky je kniha věnována aktuálním dějům od české krajiny po celosvětové problémy. První částí je vzdána pocta půdě, ukázány jsou projekty krajinné a uvažováno je nad současnou architekturou. Krajina je zde nazírána jako fyzický svět, který potřebujeme chránit i jako duchovní fenomén, jenž přináší útěchu. Druhý díl reflektuje spíše společenské problémy současného světa: Jak moc jsme spjatí s energii (fosilních paliv); globalizace, environmentální krize, energetika a přírodní zdroje. Třetí poslední část je pod vlivem české duchovní tradice, potřeby nové spirituality z této vinotéky vyrůstajících textů.

První část knihy tvoří příběhy a úryvky, které Václav Cílek nashromáždil během své první americké cesty v roce 1994, expedice do Gilf Kebíru v roce 2008 a nedávné cesty do obojetného Jeruzaléma. Některé příběhy se zde objevují poprvé, jiné byly publikovány v jeho první a již nedostupné knize „Píseň pro odcházející duši“ (Malvern, 1997). Tyto příběhy spojuje motiv snu či vize. Druhá část knihy je antologií převážně starověkých úryvků o podsvětních kultech, branách, jeskyních a obecně o podzemních bludištích, jakými podle jistých představ prochází duše po smrti. Ústředním motivem jinak potemnělých textů je střídmost – Sofrosyné. Pokud si ji člověk osvojí za živa, nepřepije se pramene zapomnění a nemusí opakovat bludnou pouť. Pojem střídmosti a přiměřenosti zároveň otevírá i aktuální cestu těch civilizací, které nechtějí jen tak zazářit a zhasnout.