Ivo Pejčoch Books

Útěky do svobodného světa s pomocí neobvyklých technických prostředků, v letech 1949-1989.

Portréty několika desítek čs. uprchlíků, kteří se vraceli do vlasti jako agenti a kurýři (většinou pod patronací zpravodajských služeb USA), byli odhaleni, dopadeni a odsouzeni k nejvyšším trestům.

Jedno z nejkurióznějších bojových letadel světové historie, stroj, jemuž za oběť padlo více vlastních pilotů, než kolik si tento typ mohl na své konto připsat úspěchů na úkor nepřítele... A přesto letoun, který se stal po právu legendou.

Kniha obsahuje informace o vývoji tanků od jejich prvopočátků v zákopech první světové války až do začátku 90. let, nově navíc kapitola o současných tancích. Autorem většiny textů je pracovník VHÚ a odborník na dějiny obrněné techniky Ivo Pejčoch. Svět tanků je pro přehlednost rozdělen do tří sekcí, které zahrnují Velkou, druhou světovou a studenou válku. Čtenář se v nich seznámí nejen s historií tankových vojsk, ale zejména jednotlivými typy, jež sloužily v jednotlivých armádách. Dále obsahuje i exkurzy k tankům italské, švédské nebo třeba izraelské provenience. Obsahuje také řadu dalších textů, například o taktice, osádkách nebo vývoji pancéřování a munice. To vše doplňuje bohatý vizuální materiál včetně přehledných grafik a unikátních kolorovaných fotografií.

Velká ilustrovaná encyklopedie nabízí přehled 154 nejvýznamnějších tanků a samohybných děl od roku 1915 až po současnost. Je rozdělena na čtyři hlavní části – tanky vyráběné do roku 1939, druhoválečné stroje, tanky ze studené války a současné, z arzenálu armád hlavních mocnostíi menších států. Obsahuje úvodní texty k vývoji obrněnců v jednotlivých armádách a řadu atraktivních odboček, například k taktice, munici nebo vybavení osádek. U každého obrněnce najdete základní technicko-taktická data verze, jejíž fotografii či vyobrazení najdete u tabulky, i přehled nejvýznamnějších kladů a záporů. Bohatý vizuální materiál zahrnuje přehledné grafiky a unikátní kolorované fotografie. Pokud se zajímáte o obrněnou techniku, pak by vám tato největší česká encyklopedie neměla v knihovně chybět! Definitivní třetí rozšířené vydání obsahuje navíc 29 tanků a samohybných děl z výzbroje různých armád a ze všech historických epoch, oproti vydání prvnímu. Kompletuje technické srovnání hlavních modelů druhé světové války německé, sovětské, americké a britské provenience, a také podrobný pohled na prvorepublikové československé tančíky a tanky vz. 33 a LT vz. 34, 35 a 38. Již od druhého vydání byla také vyčleněna a rozšířena závěrečná kapitola o nejmodernější technice.

První díl z encyklopedické řady zabývající se obrněnou technikou. Tento svazek je věnován tankům a obrněným vozidlům používaných německou armádou v období druhé světové války. Čtenář se může seznámit s historií a technickými parametry jednotlivých verzí obrněnců, mezi nimiž nechybí legendární "Panthery" a "Tigery", zastoupena je však celá řada dalších a méně známých typů. Autor knihu doplnil více než stovkou dokumentárních černobílých fotografií, šesti desítkami barevnými bokorysy a více než sto padesáti perokresbami dotyčné vojenské techniky.

Zájemci o tanky, samohybná děla, obrněné automobily a další kategorie obrněných vozidel jistě přivítají další díl z nové encyklopedické řady publikací. Druhý svazek je věnován německým samohybným dělům, stíhačům tanků, protiletadlovým samohybným dělům, polopásovým obrněným transportérům a speciálním vozidlům. Jeho autor text doplnil více než stem dokumentárních černobílých fotografií, šedesáti barevnými bokorysy a přes sto padesáti pérovkami.

Přechody přes železnou oponu jsou již třetí publikací v řadě, zaměřené na tématiku útěků z Československa po únorovém převratu v roce 1948. Po knihách Hrdinové železné opony a Útěky za železnou oponu se seznámíme s dalšími příběhy odvážlivců, kteří se rozhodli riskovat a odejít přes důkladně zabezpečené a střežené hraniční pásmo. V této knize jsou některé kapitoly věnovány i velmi kontroverzním případům leteckého pirátství nebo únosu školní mládeže bratranci Barešovými, ale i tyto události do historie odchodů do exilu patří. Kniha obsahuje i stručnou historii Pohraniční stráže a životopisy jejích tří nejvýznamnějších velitelů. V nakladatelství Svět křídel na stávající řadu naváže připravovaná publikace Vojáci na železné oponě, zaměřená na vojenské osoby, usmrcené při pokusu o útěk do zahraničí, osudy příslušníků Pohraniční stráže, zastřelených uprchlíky a problematiku dezerce z československých ozbrojených sil.

Podnázev: Dějiny vývoje a nasazení těžkých tanků od první světové do studené války Těžké tanky představují nejmohutnější kategorii obrněné techniky. Byly prvními tanky, nasazenými do akce, později převzaly roli silně obrněného úderného prostředku, určeného zejména k prolomení silně bráněných úseků fronty. Největší slávu získaly v letech druhé světové války, důležitou součást výzbroje velmocí tvořily i po jejím ukončení. V prvních letech studené války tvořily významnou součást výzbroje Sovětské armády, jako protiváhu je vlastnily i státy NATO. Až rozvoj nových vojenských technologií v 60. letech poslal tento druh obrněné techniky do historie. (dějiny vývoje a nasazení těžkých tanků od první světové do studené války)

Kniha obsahuje informace o vývoji tanků od jejich prvopočátků v zákopech první světové války až do začátku 90. let. Autorem většiny textů je pracovník VHÚ a odborník na dějiny obrněné techniky Ivo Pejčoch. Svět tanků je pro přehlednost rozdělen do tří sekcí, které zahrnují Velkou, druhou světovou a studenou válku. Čtenář se v nich seznámí nejen s historií tankových vojsk, ale zejména jednotlivými typy, jež sloužily v jednotlivých armádách. Dále obsahuje i exkurzy k tankům italské, švédské nebo třeba izraelské provenience. Obsahuje také řadu dalších textů, například o taktice, osádkách nebo vývoji pancéřování a munice. To vše doplňuje bohatý vizuální materiál včetně přehledných grafik a unikátních kolorovaných fotografií.

To, že Francie byla v obrněné technice v období mezi oběma světovými válkami skutečnou velmocí, se obecně zase až tak moc neví. Francouzští konstruktéři tanků, obrněných transportérů a obrněných automobilů představovali skutečnou světovou špičku a svými výtvory ovlivnili vývoj obrněné techniky v řadě zemí světa. Pokud patřili francouzští tvůrci tanků k těm nejlepším a jejich výtvory nikterak nezaostávaly za tím, co vznikalo kdekoliv jinde ve světě, zcela jinak tomu bylo z hlediska filosofie použití této moderní zbraně. Tam Francouzi beznadějně zaostali, především pak proti svému nejnebezpečnějšímu protivníku, nacistickému Německu O tom všem vypráví sedmý díl řady Obrněná technika. Kromě historie francouzských obrněných sil jsou detailně popsány desítky tanků, transportérů, sa­mohybných děl atd. Nedílnou součástí knihy je opět jak už je u této řady zvykem bohatá fotografická příloha, výkresy a barevná schémata.

Kniha se věnuje neobvyklé kategorii vojenského letectva, pilotovaným letadlům poháněným raketovými motory. V období mezi dvěma světovými válkami umožnil technických vývoj přistoupit ke stavbě a zkouškám prvních raketových letounů. Zprvu se jednalo o vyloženě experimentální stroje, odtud však nebylo daleko k úvaze o jejich vojenském využití. Raketový pohon nabízel jinak nedosažitelnou rychlost a dostup, což vedlo některé konstruktéry k návrhu strojů tohoto druhu. Od nich byl jenom krok k dalšímu využití raketových technologií, návrhům pilotovaných letadel. Většina z nich se z nejrůznějších příčin nedostala do výzbroje, druhá světová válka však byla jediným konfliktem v dosavadních dějinách, kdy nebe ozařovaly plameny z trysek válčících raketových letounů. Vedle bojových operací Messerschmittova Me 163 Komet a japonské sebevražedné Ohky vznikla na obou stranách válečné barikáda celá řada dalších raketových letadel, které však nepřekročily pokusnou fázi vývoje. Práce na pilotovaných raketových letounech pro bojové účely pokračovaly ještě několik let po válce, prudce rostoucí výkony mnohem praktičtějších proudových letadel je však z této oblasti zcela vytlačily. Období druhé světové války a let před jejím vypuknutím je tak v letecké historii výjimečné i z pohledu raketového vývoje.

Nejmenší a nejlehčí stíhací letoun používaný americkým letectvem v letech druhé světové války Anebo také jedna z nejnekonvenčnějších stíhaček historie. I tak lze popsat letoun Bell P-39 Airacobra. Ve své době byla koncepce letadla s příďovým podvozkem a s motorem umístěným za pilotovou sedačkou něčím šokujícím a neuvěřitelným. A přesto vzniklo letadlo, které se zapsalo do historie. Když už ne tím nejzářivějším písmem v zemi svého vzniku, ve Spojených státech amerických, vynahradilo si to na východní frontě, kde se v rukou sovětských stíhačů stalo jedním z nejúspěšnějších typů, jež s rudými hvězdami vůbec kdy létaly. Autor se v tomto svazku Bojových legend zabývá nejenom typ Bell P-39 Airacobra, ale i jeho nástupcem, stíhačkou Bell P-63 Kingcobra, který z Airacobry přímo vycházel.

Malý a statečný bojovník, jeden z posledních bojově nasazených dvojplošníků, letoun bojující v letech druhé světové války na třech kontinentech a na obou válčících stranách I tak by se dal popsat známý typ Gloster Gladiator. Autor se zabývá historií typu od jeho předchůdce - letounu Gloster Gauntlet - přes prototypy až po všechny základní sériově vyráběné modifikace Gladiatoru. Těžiště knihy ale tvoří historie bojového nasazení. Od Číny, přes západní Evropu, severní Afriku a Střední východ až po Finsko a Maltu. Součástí knihy jsou i medailony nejúspěšnějších pilotů, kteří na tomto stroji bojovali.

Tzv. pomocné křižníky vznikaly poměrně lacinou úpravou nebo přestavbou osobních či obchodních parníků a lodí. Vypomáhaly řadovému německému loďstvu při hlídkování, průzkumu, zásobování, doprovodu vlastních, ale i přepadech cizích nákladních lodí. Přestože nesly pomocné křižníky jen poměrně slabou výzbroj, pro téměř zcela neozbrojené civilní lodě protivníka představovaly značné nebezpečí v Atlantiku, Tichém i Indickém oceánu. Zatímco v první světové válce se na moři víceméně dodržovala pravidla mezinárodního práva, korzárské výpravy za 2. světové války byly mnohem bezohlednější. V obou částech knihy nalezneme nejvýznamnější německé pomocné křižníky daného období, autor nám představí jejich posádky a kapitány, výzbroj, úkoly a oblasti působení. Fotografie, tabulky, mapky, bokorysy.

Kniha se zaměřuje na osudy vojáků, kteří se snažili uprchnout z Československa přes pohraniční zátarasy, a na pohraničníky, kteří se snažili jejich odchodu zabránit. Na obou stranách barikády byli muži, kteří v důsledku železné opony a pokusů o útěk přišli o život. První dvě části knihy se věnují těmto tragédiím, zatímco třetí část se zaměřuje na úspěšné i neúspěšné pokusy vojáků proniknout na západ. Dosavadní výzkum identifikoval 34 vojenských osobností, které zahynuly při pokusu o překonání hranic mezi Československem a Spolkovou republikou Německo či Rakouskem. Mezi nimi byli čtyři muži z československého zahraničního vojska, důstojník ČSLA, rotmistr propuštěný z politických důvodů, a další vojáci základní služby. Dva z těchto mužů jsou zmíněni poprvé. Většina publikací uvádí, že z přibližně 650 pohraničníků, kteří zahynuli, bylo jen deset usmrceno narušiteli hranic. Kniha popisuje případy, kdy byla smrt vojáků přičítána násilným činům ozbrojených zběhů nebo uprchlíků. Třetí část se věnuje fenoménu zběhnutí do zahraničí, kdy se značné množství vojáků, včetně příslušníků Pohraniční stráže, pokusilo ilegálně opustit Československo, což představovalo tisíce případů a odhaluje dosud neprozkoumanou kapitolu československé vojenské historie.

Součástí dějin druhé světové války se staly na svou dobu technicky pokročilé zbraňové systémy, vyvíjené inženýry Hitlerovy třetí říše. Dodnes představují publicisticky vděčné téma, a autoři takzvané literatury faktu se často předhánějí v popisech fantastických zbraní, které mohly zvrátit běh dějin, kdyby Němci měli k dobru jenom několik měsíců.

Itálii a Španělsko nespojuje jen geografická blízkost. V letech občanské války se pro italské tankové jednotky stala země na Pyrenejském poloostrově zkušebním polygonem. a byla to italská konstrukční škola, která stála u zrodu mnoha španělských konstrukcí.

Ivo Pejčoch se již v několikáté publikaci zabývá českým protikomunistickým odbojem. Tentokrát se do jeho hledáčku dostaly zástupkyně něžného pohlaví. Vybrané ženy se do odboje zapojily jako kurýrky zpravodajských služeb, převaděčky přes státní hranice a členky protikomunistických odbojových skupin (Alena Svobodová patřila do málo známé odbojové skupiny Libuše 23, vedené Karlem Wolfem). Převážná většina příběhů spadá do kategorie špionážního odboje či pokusů o něj.

V pátém pokračování řady o útěcích z komunistického Československa je položen důraz zejména na případy, při nichž se uprchlíci snažili o využití složitějších technických prostředků, letadel, balónů, ale i obrněných nebo dalších vozidel. Vedle toho jsou v této knize popsány případy málo známých nebo zcela neznámých pokusů o braní rukojmí, ale také některé útěky s tragickým vyústěním. Do knihy je rovněž zařazen dnes již téměř zapomenutý únos československého emigranta z rakouského území na počátku normalizace, ale také doslova bizarní případ západoněmeckého občana, který si vynutil násilím cestu do Československa, kde vzápětí zahynul při přestřelce s příslušníky policie. V textu je mimo jiné popsán poslední úlet před pádem železné opony i poslední přechod hranice v potápěčském skafandru ze stejného období. Historii strážení a ochrany hraniční oblasti doplňují stručné životopisy prvního i posledního velitele Pohraniční stráže za existence bipolárního světa.

Čtenáři se dostává do rukou další díl encyklopedické řady věnované vývoji, výrobě a bojovému nasazení obrněné techniky od roku 1919 do konce druhé světové války. Po prvních dvou svazcích popisujících obrněná vozidla Německa jsme se tentokrát zaměřili na Sovětský svaz. Vzhledem k obrovskému množství jednotlivých typů a rolí, jakou tato země a její bojové prostředky této kategorie v průběhu popisovaného období sehrály, bylo nutno přistoupit i tentokrát k vytvoření dvou samostatných svazků. První je věnován organizaci a bojovému nasazení této techniky a popisuje jednotlivé typy lehkých středních tanků, druhý svazek, který vyjde v roce 2000, bude zaměřen na těžké tanky, samohybná děla a obrněné automobily. Text je opět doplněn množstvím fotografií, pérovek a barevných bokorysů.

Čtenáři se dostává do rukou další díl encyklopedické řady věnované vývoji, výrobě a bojovému nasazení obrněné techniky od roku 1919 do konce druhé světové války. Po prvních dvou svazcích popisujících obrněná vozidla Německa jsme se tentokrát zaměřili na Sovětský svaz. Vzhledem k obrovskému množství jednotlivých typů a roli, jakou tato země a její bojové prostředky této kategorie v průběhu popisovaného období sehrály, bylo nutno přistoupit i tentokrát k vytvoření dvou samostatných svazků. První vyšel roku 1999 a byl věnován organizaci a bojovému nasazení této techniky a popisoval jednotlivé typy lehkých a středních tanků, druhý svazek, který právě držíte v rukou, je zaměřen na těžké tanky, samohybná děla a obrněné automobily. Text je opět doplněn množstvím fotografií, pérovek a barevných bokorysů.... celý text

Šestý díl encyklopedické řady Obrněná technika navazuje bezprostředně na pátý svazek této řady, kde jsme se kromě techniky používané v Polsku a Rakousku seznámili s obrněnými automobily a tančíky československého původu. Bohatá historie československé obrněné techniky v období mezi dvěma světovými válkami je v šestém díle dokončena popisem tanků, a to nejenom z hlediska jejich technických parametrů. Nemalou část textu tvoří popis bohaté historie jejich bojového nasazení – v barvách nejrůznějších států. Kromě historie československých tanků má čtenář možnost se v této knize seznámit s obrněnou technikou rumunského a maďarského původu. Nedílnou součástí této knihy jsou pak unikátní fotografie, výkresy popisovaných vozidel a barevné nákresy.

Období první československé republiky (1918–1938) představuje fascinující kapitolu v historii kriminální činnosti a vyšetřování. Tato doba, známá nejen díky televiznímu seriálu s radou Vacátkem, byla plná skandálů a vysoce medializovaných trestných činů, které zaplnily stránky bulvárních i seriózních novin. I přes fungující parlamentní demokracii, vedenou morální autoritou T. G. Masaryka, se objevily aféry sahající až na nejvyšší politické úrovně. Mezinárodní organizovaný zločin, včetně padělání bankovek a vražd, se stal běžným jevem, zatímco napjatá mezinárodní situace podněcovala špionáž. Autoři, historici Jiří Plachý a Ivo Pejčoch, zmapovali tuto éru a vybrali pro každý rok jeden kriminální případ, který vzbudil největší pozornost. Čtenáři se tak mohou seznámit s případy jako vražda Otýlie Vranská, psychicky narušený otcovrah Zdeněk Hlasivec, Hilda Haniková, která zorganizovala vraždu manžela, a Marie Volfová, jedna z nejznámějších vražedkyň. Nechybí ani politicky motivované případy z třicátých let, jako proces s Volkssportem a pokus o ozbrojený převrat v roce 1933. Pro ilustraci postojů k homosexuálním vztahům byl vybrán případ z roku 1927, kdy byly ženy obviněny z lesbického vztahu.

Nacistická okupace českých zemí přinesla šest let hrůzovlády a obrovské ztráty na životech. Válečné zločiny zasáhly nejen Evropu, ale i Dálný východ, což vedlo k otázkám potrestání pachatelů a vyrovnání se s kolaborací. Po osvobození Československa nastalo období retribučního soudnictví, jehož cílem bylo potrestání německých válečných zločinců a domácích spolupracovníků okupačního režimu. Mimořádné lidové soudy, zřízené v krajských městech, měly pět členů: předsedu-profesionálního soudce a čtyři soudce z lidu. Řízení nesmělo trvat déle než tři dny, a pokud byl vynesen trest smrti, měl být vykonán do dvou hodin. Retribuční soudnictví probíhalo ve dvou fázích, které skončily na konci roku 1948. V hlavním městě se uskutečnilo 146 rozsudků smrti, a právě těmto případům se kniha věnuje.

V druhé polovině devatenáctého století se jako jeden z produktů technické revoluce objevilo jízdní kolo a rychle zdokonalovalo. V posledních dekádách jej začaly používat některé armády a v průběhu první světové války již cyklistické jednotky tvořily nedílnou součást řady armád. Objevil se levný a efektivní prostředek pro průzkum, speciální operace nebo rychlé průniky do hloubky nepřátelského území, který měl své využití i v meziválečném období. Již československé legie v Itálii vybudovaly první cyklistické útvary a v této tradici se pokračovalo i v meziválečné republice. V průběhu dvacátých let disponovala československá armáda cyklistickými jednotkami u jezdectva a hraničářských útvarů, před polovinou třicátých let pak došlo k jejich rozsáhlé reorganizaci. Armáda pak disponovala pěticí cyklistických praporů, které existovaly až do nacistické okupace. V letech druhé světové války postavilo cyklistické jednotky protektorátní vládní vojsko i armáda Slovenské republiky, zcela poslední útvar tohoto druhu se ale objevil v rámci exilové československé armády. S koncem druhé světové války se uzavřela čtvrt století dlouhá a pozoruhodná historie tohoto druhu zbraně v československých ozbrojených silách.

Ztráty československé pozemní zahraniční armády v Polsku, Francii, na Středním východě a ve Velké Británii v letech 1939–1945.

Za Háchu i za Beneše: ztráty příslušníků vládního vojska 1939-1945. Historie vládního vojska, příslušníci vládního vojska a poválečné osudy příslušníků VV.

Od počátku dvacátého století se vyvíjely dvě zbraně, které zásadně změnily charakter moderních válek: letectvo a tanky. Bylo logické, že se tyto zbraně musely ve válkách střetnout. Zatímco letouny se zdokonalovaly v útocích na pozemní cíle, armády čelily výzvě obrany před vzdušným napadením. Vzhledem k mobilnímu charakteru konfliktů bylo nezbytné umístit protiletadlové zbraně na odolné podvozky, aby mohly doprovázet postupující kolony. Již před první světovou válkou se objevily pokusy o samohybné kanóny k ničení balónů, později se vyvinuly sofistikovanější systémy, často na tankových podvozcích. Během druhé světové války se protiletadlová obrana stala nezbytností a její význam přetrval až do současnosti. Po druhé světové válce se začaly v armádách rozšiřovat řízené protiletadlové rakety, které se brzy staly součástí mobilních jednotek a používaly se na obrněných vozidlech. Kniha se zaměřuje na vývoj pancéřovaných strojů určených k boji proti nepřátelským letadlům a vrtulníkům a sleduje vývojové trendy od počátku dvacátého století až po současnost.

Autor popisuje dosud neznámou a nepublikovanou součást československých vojenských dějin, polovojenské jednotky, budované politickými stranami a hnutími v období první republiky i protektorátu. Kniha seznamuje s útvary krajní levice i pravice, rovněž tak demokratických stran. Kapitoly obsahují historii jednotlivých polovojenských uskupení, jejich organizační strukturu i popisy uniforem a hodnostních žebříčků. Publikace je bohatě doprovázena fotografickým materiálem.

Kniha je pokračováním titulu Hrdinové železné opony. Opět pojednává o odvážlivcích, kteří se rozhodli opustit komunistické Československo za každou cenu a použili k tomu mnohdy velmi neobvyklé prostředky. V knize je popsán po domácku vyrobený obrněnec, úlety sportovních letců, ale také balony západních kurýrů nebo přechody pohraničními řekami. Pro srovnání je na konci textu zařazeno několik příběhů klasických "kopečkářů".

Miniponorky - osamělí lovci popisují bouřlivou historii nejmenších podmořských válečných člunů nejen v letech první a druhé světové války, nýbrž i pionýrské kroky odvážlivců předchozích století a první pokusy o jejich bojové nasazení. Tématem knihy jsou miniponorky i příbuzná pilotovaná torpéda. V kapitolách o jednotlivých typech jsou obsaženy odvážné útoky na bitevní lodě Viribus Unitis, Valiant, Queen Elisabeth i Tirpitz, další válečné i nákladní lodě i jiné typy operací, která tato pozoruhodná plavidla prováděla. Nejméně zajímavá je i část, popisující pilotované miniponorky, které měly být do akce nasazovány pomocí letadel. Kapitoly jsou doplněny velkým množstvím fotografií, technických dat i výkresů. ...

Kniha pojednává o evropských zemích, s výjimkou ostrovní Velké Británie, které v minulosti postavily nebo provozovaly nosiče letadel. Najdeme zde příběhy nejen letadlových lodí, ale také vrtulníkových křižníků, hydroplánových nosičů nebo vrtulníkových výsadkových lodí.

Japonsko r.1919 - 1945 Přestože Japonsko nepatřilo k "velkým hráčům" v oblasti obrněné techniky, historie jeho tanků, samohybných děl a obrněných automobilů patří k jedněm nejzajímavějším. Je to totiž součást historie celého Dálného východu od konce první světové války do konce války, jež do dějin vstoupila pod názvem druhá světová válka.

V pořadí již třetí kniha, zaměřená na období politických procesů v Československu a jejich oběti, se věnuje oblasti popravených příslušníků SNB, Ministerstva vnitra a Sboru vězeňské stráže. Publikace narušuje zažitou představu policistů jako jednolité hmoty, bezvýhradně oddané komunistickému režimu. Mezi popravenými nacházíme odhodlané protikomunistické odbojáře, nevinné oběti politických procesů a ve dvou případech také exponenty vládnoucí moci, smetené intrikami svých spolustraníků. Jeden z policistů byl dokonce souzen v neznámějším procesu doby nesvobody, jehož hlavní osobou se stala doktorka Milada Horáková. K policistům, popraveným z politických důvodů jsou v samostatné části knihy přiřazeny také případy exekvovaných z kriminálních příčin (podobně jako u knihy Vojáci na popravišti), mezi policisty se takové kauzy vyskytly dvě. Kniha je doprovázena množstvím fotografického materiálu, ke každému z popisovaných mužů se podařilo dohledat fotografii, některé autorům poskytli přímo členové rodiny.

Podtitul zní: Nové pohledy na invazi armád Varšavské smlouvy do Československa roku 1968, počátek okupace a její oběti. // Publikace byla pokřtěna ve čtvrtek 17. srpna 2017

O tom, že malé nemusí znamenat nevýznamné, nás přesvědčí osmý díl řady Obrněná technika. Autor se v ní zaměřil na malé státy Evropy, které se ale v řadě případů do historie vývoje tohoto typu zbraní zapsaly nesmazatelným písmem. Mimořádně významná je například švédská obrněná technika, zúčastnila se jak 2. světové války tak i nasazení v rámci mírových sborů OSN v poválečném období. Ač se zde vlastní konstrukce prakticky nevyvíjeli - pouze zde docházelo k úpravám zahraniční techniky, významné byly i obrněné síly Finska a Jugoslávie, jež se dočkaly velmi intenzivního nasazení. Historii vývoje a použití tanků, samohybných děl a obrněných transportérů v celkem deseti zemích Evropy doplňují již tradiční výkresy, fotografická příloha a barevná schémata.

Kniha popisuje jasně vymezenou a přes svou bouřlivost a tragičnost poměrně krátkou historickou etapu, podařilo se do textu zařadit všechny země, které se v dané době významnějším způsobem zapsaly do dějin vývoje a výroby obrněné techniky. Jednotlivé státy jsou seřazeny abecedně, každý z příslušných typů je do textu vložen jako samostatná kapitola. Vzhledem ke snaze o přehlednost je použito chronologického řazení typů, přičemž u jednotlivých zemí jsou vždy popisovány nejdříve tanky a příbuzná technika, potom obrněné automobily. Kniha není věnována pouze první světové válce, ale i předchozím pokusům o vývoj obrněných vozidel, jehož počátky lze datovat do období přelomu devatenáctého a dvacátého století.

Lehké tanky představují jeden ze základních druhů obrněné techniky. Objevily se již na frontách první světové války a v prvních letech druhé světové války se staly jedněmi z nejvýznamnějších a nejpočetnějších zástupců tankové zbraně. Když je moderní střední tanky odsunuly z pozice jednoho z hlavních ofenzivních prostředků, přešly k průzkumným a dalším úkolům. Ty plnily i následující desetiletí, kdy se objevovaly také ve stavu jednotek speciálních sil. Publikace se věnuje i jejich menším příbuzným, tančíkům, používaným od třicátých do počátku padesátých let.

Kniha je přehledem vojenských osob, popravených na území Československa v období od nástupu komunistického režimu v únoru 1948 až po zrušení absolutního trestu v zemi. Mezi vojenské osoby jsou zahrnuti jak aktivně sloužící důstojníci, tak propuštění ze služby z politických důvodů i veteráni exilových vojenských jednotek z let druhé světové války. K nim se připojují rovněž příslušníci Pohraniční stráže, která představovala součást ozbrojené moci Československa. Vedle známých politických kauz generála Heliodora Píky nebo podplukovníků Františka Skokana a Josefa Robotky se seznámíme i s osudy dalších vojáků, jejichž osudy v některých případech téměř upadly v zapomnění. Samostatnou součástí knihy je kapitola, věnovaná příslušníkům armády, popraveným z čistě kriminálních důvodů. V této části jsou popsány jedny z nejotřesnějších případů historie československé kriminalistiky. Každá ze dvou částí knihy je řazena pro přehlednost abecedně, osudy jednotlivých vojáků tvoří samostatné kapitoly. Díky ochotné spolupráci pracovníků řady institucí a příbuzných popravených vojenských osobností se téměř ke všem zmiňovaným mužům podařilo získat fotografie.

Národně socialistická dělnická a rolnická strana - historie české obdoby NSDAP. Krátce po okupaci zbytku českých zemí 15. března 1939 začaly v právě ustanoveném protektorátu vznikat nové extrémistické strany a hnutí, jejichž ideovým pilířem se stala co nejužší spolupráce okupanty a vzývání Adolfa Hitlera. Většina z nich měla doslova jepičí život a minimum členů, často zanikaly po několika schůzích nebo dostaly charakter stolních společností v oblíbené pivnici. Několik stran a hnutí však představovalo výrazně početnější formace. Nejznámější a vlasteneckým obyvatelstvem nejvíce nenáviděná byla kolaborantská Vlajka pod vedením Jana Ryse-Rozsévače. Vedle ní však vzniklo i několik dalších stran s pevnou organizační strukturou, které alespoň na čas dokázaly získat stovky nebo dokonce tisíce členů a vybudovat sekretariáty v řadě měst a obcí. Do této kategorie patřila i Národně socialistická česká dělnická a rolnická strana, která představovala pokus o vybudování české obdoby Hitlerovy NSDAP. Vedena Františkem Mikulášem Mlčochem, jednou z nejbizarnějších postav našich politických dějin, existovala v podstatě po celou válku a stala se velmi obávanou kolaborantskou organizací. Její vedení i část prostého členstva aktivně spolupracovali s gestapem a Zelené hákové kříže, jak se straně přezdívalo, se zařadily k nejtemnějším organizacím z období okupace.

Německé tažení prvních let druhé světové války symbolizovaly drtivé údery bombardovacích svazů. Ty ničily nejen vojenské cíle, ale měnily celé čtvrti velkoměst západní i východní Evropy v bezútěšné rozvaliny. Základním strojem bombardovacích eskader Luftwaffe se pro první polovinu války stal dvoumotorový Heinkel He 111, jenž ve službě vydržel až do konečné kapitulace. Elegantně řešený letoun vytvořil nedílnou kulisu letecké války prakticky na všech frontách, a to již ve Španělsku během občanského konfliktu v druhé polovině třicátých let. Přestože v průběhu doby byl u mnoha jednotek nahrazován moderními stroji konkurence, zejména Junkersy Ju 88 a Ju 188 nebo Dorniery Do 217, nikdy se jej ve výzbroji zcela vyměnit nepodařilo. Naopak, pro zájemce o historii druhé světové války zůstává symbolem nacistické bombardovací ofenzivy právě Heinkel He 111, spojený s pádem Francie, Bitvou o Británii i vpádem do Sovětského svazu..

Další díl knižní řady zaměřené na historii obrněných vozidel se věnuje středním tankům a jejich následovníkům, známým jako MBT (Main Battle Tanks). Během uplynulého století prošly střední tanky bouřlivým vývojem a za druhé světové války se staly jednou z nejdůležitějších zbraní, která ovlivnila většinu pozemních tažení. I po roce 1945 hrály klíčovou roli v mnoha konfliktech, včetně války v Koreji a arabsko-izraelských konfliktů. Ačkoli někteří analytici tvrdí, že budoucnost patří mobilitě a moderním technologiím, praxe ukazuje, že údernou sílu tanků nelze snadno nahradit. Tanky tak mají v armádách budoucnost prakticky jistou. Střední tanky se vyvinuly od prvních neohrabaných strojů po moderní MBT s pokročilými pancíři a výkonnými kanóny. Téma středních tanků je tak rozsáhlé, že bylo nutné text rozdělit do dvou dílů, aby se zajistila čtenářská komfortnost. Druhý díl je již připraven pro tisk a bude následovat v dohledné době. Text zahrnuje státy, kde došlo k významnému vývoji středních tanků, a také další země, jejichž podniky provedly technické změny, které přetvořily zahraniční vzory na nové typy tanků.

Na úspěšnou řadu knih, věnujících se dějinám vývoje a nasazení obrněné techniky v období od konce první světové války do roku 1945, navazuje další díl, věnovaný Spojeným státům americkým. Po první světové válce tvořily páteř amerických obrněných jednotek především lehké tanky francouzské konstrukce FT a těžké Mk VIII Liberty, zkonstruované ve…

Kniha je věnována vývoji a bojovému nasazení letadel poháněných proudovými motory v období druhé světové války. Idea leteckého turbínového motoru byla v různých zemích propracovávána již meziválečném období, ovšem až v letech druhé světové války dosáhly tyto pohonné jednotky takového výkonu a spolehlivosti, že bylo možné pomýšlet na jejich praktické využití v letadlech, nasazených na frontách. S přípravou proudových motorů byl provázán vývoj draků a vědecký výzkum v oblasti aerodynamiky a chování letounů v rychlostech, blížících se zvukové bariéře. Nejrozsáhlejší výzkum probíhal v leteckých firmách a výzkumných institucích nacistického Německa, které proudové stroje nasadilo v rozsáhlém měřítku, k bojovým jednotkám se dostaly dokonce tři typy letounů. Na spojenecké straně se dostal do boje pouze britský Gloster Meteor, k bojovým jednotkám však koncem války přicházely další typy, jiné představovaly experimentální programy nebo se neprosadily do výzbroje svých zemí. Text zahrnuje rovněž konstrukce, využívajících příbuzných druhů pohonu, tedy letadel s motokompresorovými či pulzačními jednotkami, jsou sem zahrnuty i pokusy a využití tehdejších letadel s kombinovanými pohonnými systémy. Kniha volně navazuje na titul Raketová letadla druhé světové války, rovněž vydaný nakladatelstvím Svět křídel.

Kniha se zabývá historií krajně pravicových politických subjektů v Čechách a na Moravě v období od počátku dvacátých let po konec druhé světové války. V úvodní části je popsán vznik fašismu v Itálii a nacionálního socialismu v Německu. Další kapitoly se zabývají jednotlivými politickými stranami, hlásícími se k těmto ideologiím a působícími v letech první republiky a protektorátu. Historie těchto subjektů je řazena chronologicky, značný prostor je věnován takzvanému Židenickému puči, jedinému pokusu extremistů o násilný státní převrat za éry demokratického Československa. Formace, působící v letech protektorátu, ve většině případů kolaborovaly s okupačním nacistickým režimem a publikace se zaměřuje i na tento fenomén. Součástí textu jsou vedle popisu dějin jednotlivých stran či hnutí i osudy jejich nejvýraznějších představitelů, v závěru se čtenář seznámí s poválečným vyrovnáním národa s kolaborací v podobě retribucí na půdě Národního a mimořádných lidových soudů.

Válečná plavidla v období mezi světovými válkami a 2. světovou válkou.

Příběhy dvou československých občanů, sloužících jako piloti Luftwaffe.

S rozvojem tankových vojska se jako stále palčivější jevila otázka bojem s tímto druhem válečné techniky. Vzhledem k tomu, že standardní tažené kanóny neumožňovaly vést rychlý manévrový boj proti obrněné technice, zrodila se myšlenka jejich instalace na vhodné pásové, polopásové či kolové podvozky. Tak se zrodil nový druh pozemní obrněné techniky, označovaný v češtině jako stíhače tanků. Jejich první generace představovaly stroje, vyzbrojené protitankovými kanóny nejrůznějších konstrukcí, v průběhu desítek let vývoje se ale objevily i stroje s bezzákluzovými kanóny, řízenými raketovými střelami a v posledních dekádách také vozidla, kombinující v sobě schopnosti hloubkového průzkumu, palebné podpory i boje proti obrněné technice. Kniha stíhače tanků je další z řady publikací, mapujících vývoje jednotlivých druhů obrněné techniky od samotných počátků až do současné doby.

V pátém dílu řady Obrněná technika se čtenáři poprvé dostává do rukou svazek tohoto cyklu, který se zabývá více státy. Jenom pro připomenutí – první dva svazky se týkaly Německa, třetí a čtvrtý díl pak Sovětského svazu. V pátém díle přicházejí na řadu státy Střední Evropy, konkrétně pak Rakouska, Polska a Československa. Kapitola zabývající se Československem musela být rozdělena na dvě části, protože je nejrozsáhlejší, což odpovídá i významu ČSR, skutečné dobové velmoci na poli obrněné techniky. V pátém svazku se čtenář dozví o československých obrněných automobilech a tančících, tanky přijdou na řadu až v díle šestém, který přinese i informace o dalších státech střední Evropy – Rumunsku a Maďarsku. Text této knihy je – jak už se u této řady stalo zvykem – opět doplněn množstvím fotografií, pérovek a barevných nákresů.

Kniha Od Švejka k Terazkymu se věnuje výrazným postavám šesti českých knih s vojenskou tématikou, respektive jejich skutečným předlohám. Jak v Osudech dobrého vojáka Švejka za světové války, tak v Tankovém praporu Josefa Škvoreckého či Černých baronech Miloslava Švandrlíka jsou vykresleny literární postavy, které se staly součástí našeho kulturního dědictví. Mnohé z jejich nejslavnějších citátů přešly do běžné hovorové mluvy, tyto osobnosti se dočkaly i vizuálního ztvárnění formou filmových děl. Publikace Od Švejka k Terazkymu se však věnuje jinému aspektu vojenských románů, a to reálným vzorům legendárních postav. Klade si otázku, zda skutečně existovali muži, kteří byli předlohou pro napsání Josefa Švejka, rotného Dany Smiřického, majora Halušky, přezdívaného Terazky nebo obávaného velitele tankistů, majora Borovičky, známého jako Malinkatý ďábel. Komunikací s autory i výzkumem v archivech a prostudováním rodinných pozůstalostí se podařilo alespoň u části z těchto osob, i řady dalších, poodkrýt oponu jejich anonymity a nahlédnout do skutečných životů literárních hrdinů. U většiny z popisovaných osob se podařilo najít i jejich fotografie a dát jim tak opravdovou tvář. Publikace tak nabízí pohled na slavná literární díla z dosud nepříliš akcentovaného úhlu.

Dvanáctý díl řady Obrněná technika, věnovaný meziválečnému a druhoválečnému vývoji tohoto druhu vojenské výzbroje ve Velká Británii a zemích Commonwealthu.

Kniha Masarykovy vražedkyně se pokouší přinést pohled na dosud historicky nezpracované téma, nejzávažnější kriminalitu žen v meziválečném období. Odtud pochází i název publikace poukazující na vlastní obsah. Námětem jsou totiž osudy všech žen, které byly v období existence první republiky odsouzeny k trestu smrti a před jeho vykonáním zachráněny milostí prezidenta republiky. Jím byla takřka ve všech případech první hlava československého státu, Tomáš Garrique Masaryk. Mezi omilostněnými najdeme příslušnice různých sociálních vrstev a vzdělání i diametrálně odlišných motivací. Naprostá většina z nich však byla odsouzena za vraždy, leckdy několikanásobné, zcela ojedinělou se stala k smrti odsouzená špiónka. Text přináší nový pohled na otázku ženské kriminality i postoje prvního prezidenta T. G. Masaryka k oblasti udělování milosti v hrdelních případech. Text nepopisuje jen vlastní soudní případy, ale snaží se zobrazit i další životní osudy odsouzených žen. U značné části temných antihrdinek, tvořících námět jednotlivých kapitol, se podařilo dohledat i jejich fotografie a kniha tak není pouhým popisem zločinů anonymních pachatelek, ale dává jim i reálnou tvář. Lze říci, že do laskavého pohledu na kriminalitu první republiky, jíž nabízel legendární seriál Hříšní lidé města pražského, má drsná skutečnost značně daleko.

Během čtvrtstoletí od zhroucení komunistického režimu v Československu bylo publikováno mnoho studií o popravách obětí politických procesů padesátých let, což ukazuje, že tato problematika je stále aktuální. Diskuze o tom, kdo by měl být považován za oběti, zahrnuje i funkcionáře komunistické strany, kteří byli obětí vnitrostranických bojů. Zatímco se historici zabývají různými aspekty politických procesů, dosud nebyla zkoumána otázka milostí, které podepsal Klement Gottwald během jeho prezidentského období. Během jeho vlády bylo na popravištích usmrceno 228 lidí, z toho 196 z politických důvodů, včetně jedné ženy. V letech 1950 a 1951 bylo popraveno po 53 lidech, v roce 1952 pak 56, což znamená, že průměrně byl každý týden popraven jeden odpůrce režimu. Gottwald během této doby podepsal 56 milostí, které změnily trest smrti na odnětí svobody. Nejvíce milostí, celkem 23, bylo uděleno válečným zločincům a kolaborantům, zatímco v politických kauzách to bylo 21 a v případě kriminálních deliktů 12. Mezi kriminálními delikty byly i případy padělání potravinových lístků a vraždy. Kniha se pokusí přinést nový pohled na tuto problematiku a objasnit roli milostí v prvních letech komunistické diktatury.

Prokop Tomek a Ivo Pejčoch, pracovníci Vojenského historického ústavu v Praze, se zabývají dosud opomíjeným tématem vynuceného pobytu sovětských jednotek v Československu a škodami, které způsobily během dvacetileté okupace. Po invazi Varšavské smlouvy v srpnu 1968 vzrostly oběti na životech a zranění způsobená okupačními jednotkami, které způsobily škody v řádu desítek až stovek milionů korun. Nová kniha ukazuje, že dosud uváděný počet 108 civilních obětí byl silně podhodnocený. Během „dočasného“ pobytu, který se stal v očích obyvatel věčností, umírali další nevinní civilisté a vznikaly nezvratné zdravotní problémy. Kniha se věnuje také právnímu rámci „pobytu“ Střední skupiny vojsk a metodice jednání o škodách. Další kapitoly přinášejí informace o počtech a úkolech okupačních jednotek a každodenním životě v uzavřených prostorách. Zmiňuje také odsun sovětských vojsk po pádu komunistického režimu a hledání spravedlnosti pro oběti. Kniha poprvé analyzuje zločiny a násilné chování okupantů, skutečný počet obětí a způsob, jakým se československé orgány s pachateli vypořádaly. Obsahuje unikátní, dosud nezveřejněné fotografie a fakta z původních archivních pramenů.

Od té doby, co se před patnácti lety v knihkupectvích objevil první svazek encyklopedické řady "Válečné lodě", se počet vydaných dílů rozrostl již na sedm.Díl šestý se zabývá válečnými plavidly států Blízkého východu, Afriky a části zemí Evropy po roce 1945.

Monografie přibližuje vývoj československých pásových dělostřeleckých tahačů v průběhu let 1918 až 1950.

Českomoravská Kolben Daněk, jeden z pilířů československé strojní výroby se zapsala do historie i jako velmi významný producent obrněné techniky. První poklus je v rámci firmy datován již do let první světové války, po pokusech z dvacátých let nastalo nejslavnější období podniku, který dokázal vyvinout tanky vlastních vzorů, vyzbrojit jimi domácí armádu a dosáhnout mimořádných exportních úspěchů. Skvělé tanky Praga sloužily v některých zemích po desítky let, mnohem výraznější bylo však jejich působení v letech druhé světové války. Pro okupační moc byly produkovány tisícikusové série nejen tanků, ale i samohybných děl, využívajících jejich podvozků. Tato vozidla tvořila důležitou součást výzbroje wehrmachtu, SS i německých spojenců po celou dobu války. Po jejím ukončení pokračoval vývoj v osvobozené vlasti, ale direktivní zásahy nového režimu poměrně záhy práce v tomto směru zastavily.

V roce 1998 vyšly Válečné lodě 7, kniha která se setkala s kladným ohlasem, což se projevilo i v tom, že náklad je již zcela rozebrán. Nové vydání tohoto titulu umožní zájemcům, na něž se před dvěma roky nedostalo, doplnit a ucelit si řadu, která začala vznikat již od roku 1985. Největšími a nejvýznamnějšími flotmi popsanými v této knize jsou loďstva Sovětského svazu a následně tedy i Ruska a Velké Británie, významné jsou ale i floty Turecka, Řecka či Švédska. Na závěr ještě jedno upozornění pro majitele původního vydání knihy Válečné lodě 7: kniha, kterou máte před sebou se od titulu z roku 1998 mírně liší. Autoři rozšířili text o jednu třídu britských torpédoborců, která v předchozím vydání z knihy vypadla.

V tomto svazku je zachycen vývoj současných válečných lodí ve světě přibližně do roku 2005.

Kniha je věnována problematice trestu smrti v době první a druhé Československé republiky, tedy v letech 1918–1939. Je uvozena texty, pojednávajícími obecně o trestu smrti a jeho praktickém výkonu v našich zemích. Následuje hlavní část, která je rozdělená do třiadvaceti chronologicky řazených kapitol. První se souhrnně věnuje období let 1918–1922, kdy probíhala stabilizace československého státu. V té době byly popravy prováděny především v souvislosti s válečnými konflikty, které nová republika vedla se svými sousedy. První rozsudek vynesený řádným soudem v ČSR byl vykonán počátkem roku 1923. V následujících letech bylo v republice provedeno celkem jedenadvacet poprav: jedenáct v době, kdy byl prezidentem T. G. Masaryk, sedm během prvního funkčního období Edvarda Beneše a tři v době takzvané druhé republiky. Až na tři případy z let 1937–1938, kdy na popravišti stanuli vojáci z povolání čs. armády, usvědčení z vojenské zrady a špionáže ve prospěch Německa a Maďarska, se jednalo o ty nejsurovější, často sériové vrahy. Vedle jmen jako Martin Lecián nebo Svatoslav Štěpánek, nahánějících dodnes hrůzu, zde můžeme najít i případy zcela zapomenuté a dnes prakticky neznámé. Publikace vůbec poprvé podává ucelený přehled o všech těchto případech, zpracovaných na základě primárních archivních pramenů.

Tresty smrti vykonané v Československu na ženách v rámci retribučního soudnictví v letech 1945-1948. V letech 1945 – 1947 a pak znovu od března do prosince 1948 probíhala v Československu tzv. první a druhá retribuce. Jednalo se o proces potrestání válečných zločinců a kolaborantů, kteří se provinili podle tzv. velkého retribučního dekretu (č. 16/1945 Sb.). Na principu potrestání těchto zločinců se shodly exilové reprezentace okupovaných evropských států již počátkem roku 1942. O rok později přijaly za své tuto myšlenku i spojenecké velmoci. Ještě během války byla čs. exilovými institucemi vypracována norma, tvořící právní rámec pozdější retribuce. Od léta 1945 tak v českých zemích působilo 27 mimořádných lidových soudů (na Slovensku byla situace poněkud odlišná), jimiž bylo v průběhu výše uvedené doby odsouzeno více než 30 tisíc válečných zločinců a kolaborantů. Z nich nad 738 vyslovily soudy trest smrti, který byl vzápětí vykonán. Mezi nimi se nacházelo také 67 žen. Bylo to vůbec poprvé v dějinách novodobého českého trestního práva, co byl nejvyšší trest na ženách nejen vynesen, ale i vykonán. V knize jsou vůbec poprvé všechny tyto případy na základě primárních historických pramenů zrekonstruovány a popsány. Je to také vůbec poprvé, co je pozornost věnována tomuto aspektu poválečného vyrovnání se s okupační minulostí.

Jádrem publikace je jmenný seznam československých občanů, kteří padli v průběhu Pražského povstání. Zpřesněný jmenný seznam uvádí 2 898 obětí a je rozdělen do několika částí. Generálové, důstojníci, rotmistři, poddůstojníci, vojáci v záloze, vládní vojsko, legionáři, četnictvo, finanční stráž atd. mají své vlastní kapitoly a těmto obětem povstání jsou věnovány větší medailony (většinou s fotografií). Nejobsáhlejší je seznam padlých z řad občanů. U každého zesnulého je uvedeno jméno, datum narození a úmrtí, informace o profesi, poslední uváděná adresa a místo úmrtí včetně jeho okolností (v některých případech je uvedena fotografie). Vzhledem k tomu, že mezi padlými bylo mnoho neevidovaných mimopražských bojovníků, není ani současný soupis obětí Pražského povstání zřejmě definitivní.

Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Vydání s čb. reprodukcemi, obsah: Státy Severní Ameriky, Státy Střední a Jižní Ameriky, Státy Oceánie a Austrálie, Státy Dálného východu, Státy Středního východu, Státy Blízkého Východu.

S rozvojem tankových vojska se jako stále palčivější jevila otázka bojem s tímto druhem válečné techniky. Vzhledem k tomu, že standardní tažené kanóny neumožňovaly vést rychlý manévrový boj proti obrněné technice, zrodila se myšlenka jejich instalace na vhodné pásové, polopásové či kolové podvozky. Tak se zrodil nový druh pozemní obrněné techniky, označovaný v češtině jako stíhače tanků. Jejich první generace představovaly stroje, vyzbrojené protitankovými kanóny nejrůznějších konstrukcí, v průběhu desítek let vývoje se ale objevily i stroje s bezzákluzovými kanóny, řízenými raketovými střelami a v posledních dekádách také vozidla, kombinující v sobě schopnosti hloubkového průzkumu, palebné podpory i boje proti obrněné technice. Kniha stíhače tanků je další z řady publikací, mapujících vývoje jednotlivých druhů obrněné techniky od samotných počátků až do současné doby.

Nedávnou československou historii prostupuje problematika ozbrojeného odporu proti komunistickému režimu. Je známo, že v padesátých letech existovaly odbojové skupiny, jejichž členové neváhali vzít do ruky zbraň a postavit se totalitní moci s použitím násilí, podobně jako nedlouho předtím účastníci odboje proti nacismu. Vrchol třetího odboje podle mnohých představují plány na vojenské povstání a svržení komunistické vlády. Vzhledem k tomu, že minulý režim tyto aktivity zcela utajoval, vznikly kolem nich legendy, žijící již vlastním životem. Protikomunistické převraty jsou dodnes mimořádně atraktivním tématem, je však třeba si položit otázky, kolik jich ve skutečnosti bylo, jak vážně byly míněno nebo kam došly jejich přípravy. Kniha Protikomunistické puče se pokouší na tyto a další otázky najít odpovědi.

In memoriam historika Ivo Pejčocha. Během více než deseti let, co jsme s Ivošem ve Vojenském historickém ústavu společně sdíleli jednu kancelář, jsem od něj slýchal snad nejvíc jednu větu: „A o tomhle bychom mohli napsat malej, roztomilej článeček...“, (případně „malou, roztomilou knížečku“, pokud téma bylo skutečně nosné). Přicházela pravidelně, když jsme se bavili o nových objevech v archivu, nebo jen tak mluvili o zajímavých událostech dějin 20. století. Nebyl jsem zdaleka sám, v ústavu, ani mezi našimi kolegy z jiných „spřátelených“ institucí nebyl snad nikdo, kdo by od Ivoše tohle „zaklínadlo“ nikdy neslyšel. Jeho touha popsat věci dosud nepopsané byla nezměrná. Všechno ho zajímalo. A od slov u něj nebylo nikdy daleko k činům. To je ostatně dost dobře zřejmé z jeho bibliografie (za jejíž pečlivé zpracování děkuji našim kolegům z knihovny VHÚ – především Radce Novobilské a také Zdeňku Munzarovi). Za těch několik málo let, které mu osud dopřál se profesionálně věnovat historii, za sebou zanechal mnohem víc než leckterý akademický koryfej. To vše bez grantů, stipendií a „tvůrčího volna“ na psaní. Zadání, jak koncipovat sborník na jeho počest, bylo tedy zřejmé – přispěvatelé si měli zvolit téma, které by se týkalo českých dějin 20. století, podle svých odborných preferencí. A záměr se zdařil – každý z textů sem zařazených by Ivoše zcela určitě zaujal.

Přesto, že obrněná technika malých států nebyla svým množstvím ani konstrukcí ve světě určující, lze konstatovat, že se podstatnou měrou podílela na různých konfliktech nebo misijních akcích. Z těchto deseti zemí jsou nejzajímavější zbraně z Finska, Švédska a Jugoslávie. 10 barevných a 76 černobílých fotografií, 55 výkresů

Čtenáři se dostává do rukou další díl encyklopedické řady věnované vývoji, výrobě a bojovému nasazení obrněné techniky od roku 1919 do konce druhé světové války. Po prvních dvou svazcích popisujících obrněná vozidla Německa jsme se tentokrát zaměřili na Sovětský svaz. Vzhledem k obrovskému množství jednotlivých typů a roli, jakou tato země a její bojové prostředky této kategorie v průběhu popisovaného období sehrály, bylo nutno přistoupit i tentokrát k vytvoření dvou samostatných svazků. První vyšel roku 1999 a byl věnován organizaci a bojovému nasazení této techniky a popisoval jednotlivé typy lehkých a středních tanků, druhý svazek, který právě držíte v rukou, je zaměřen na těžké tanky, samohybná děla a obrněné automobily. Text je opět doplněn množstvím fotografií, pérovek a barevných bokorysů.

První díl z encyklopedické řady zabývající se obrněnou technikou. Tento svazek je věnován tankům a obrněným vozidlům používaných německou armádou v období druhé světové války. Čtenář se může seznámit s historií a technickými parametry jednotlivých verzí obrněnců, mezi nimiž nechybí legendární "Panthery" a "Tigery", zastoupena je však celá řada dalších a méně známých typů. Autor knihu doplnil více než stovkou dokumentárních černobílých fotografií, šesti desítkami barevnými bokorysy a více než sto padesáti perokresbami dotyčné vojenské techniky.

Studie českých i slovenských historiků věnované československým dějinám od konce druhé světové války do roku 1956.

Sborník věnovaný období Protektorátu Čechy a Morava - nacistickému teroru a perzekuci českého obyvatelstva, protifašistickému odboji i kolaboraci. Závěrečná část se zabývá poválečnými retribučními procesy.