Tomáš Cipra Books

Z úvodu ke knize: Termín finanční ekonometrie se dnes používá pro jakoukoli kvantitativní analýzu finančních dat jak na mikroekonomické, tak na makro ekonomické úrovni. Přitom kvantitativní analýzou se míní především statistické zpracování finančních dat (tj. klasická popisná statistická analýza, statistická identifikace, odhad a verifikace příslušného modelu, statistické testování různých finančních hypotéz a konstrukce předpovědí v rámci zkonstruovaného modelu) s využitím dostupných ekonomických informací a pak následná diskuse získaných výsleddků z hlediska jejich kompatibility s praxí a dopadu v rámci dané finanční reality (finančních trhů, finančního sektoru, burzy, banky, investiční firmy, penzijního fondu apod.). Významné je také propojení finanční ekonometrie s klasickou finanční matematikou.

Kniha si klade za cíl prezentovat různé postupy pojistné matematiky v našich podmínkách s rozlišením na oblast životního, penzijního a neživotního pojištění. V úvodních kapitolách se zabývají finanční a investiční problematikou v pojišťovnictví a zdravotním pojištěním.

Kniha sa zaoberá matematickými základmi klasických metód životného poistenia. Snaží sa pokryť podstatnú časť obsahu aktuárskych skúšok. Všetky tvrdenia sa snaží odvodiť a dokázáť, čo by čitateľovi s primeranými matematickými základmi malo umožniť v prípade potreby tu diskutované modely upravovať alebo vyvíjať úplne nové modely poistenia. Potrebné vedomosti sú na úrovni základného kurzu klasickej matematickej analýzy a teórie pravdepodobnosti.

Tato práce je pokračováním úvah o lidském myšlení a jeho pohybech. Navazuje na Pojednání o lidském myšlení (Ekopress, 25), které je vypracováno na podkladech spekulativních vyvození o ontologickém statutu lidského myšlení a jeho pohybech při použití vědeckých metod. Snahou je taková ontologická stavba, která by svou koherencí poukazovala na to, že je možná. Mnohé úvahy v této práci jsou s předchozí úzce spjaty a snaží se o doplnění a upřesnění toho, z čeho každé filozofické uvažování musí vycházet. Naše zkoumání bude mít ve svém ohnisku operace lidského myšlení, k nimž se budeme vyjadřovat na základě rozboru nejrůznějších vžitých vzorců jakými jsou např. přísloví, nebo toho, co je považováno za kanonické texty evropské kultury. Rozbor těchto textů je velmi užitečný, neboť kanonické texty do značné míry ovlivňují nejen konkrétní hodnotové vzorce chování, ale dokonce i operace lidského myšlení. Mezi kanonické texty jsou zařazena Shakespearova dramata (pokusíme se o rozbor jeho Hamleta), Goetheho Faust, Sofoklův Oidipus. Kanonických textů je pochopitelně mnoho. Patří mezi ně např. i některé pohádkové narace, které se stále podílejí na utváření evropského kulturního prostoru, zejména z axiologického (ale mnohdy také velmi praktického) hlediska. Práce nepodává jejich výčet a také se nepokouší o jejich podrobné rozbory; chce jen naznačit, jak je lidské myšlení těmito kulturními díly (snad i memy) ovlivněno a usměrněno ve svých pohybech.

Opět přikročujeme k Pojednání o lidském myšlení. Jedinou cestou k ucelenější představě o funkčním modelu mysli je cesta testování našich dosavadních závěrů. Zároveň, domníváme se, zaplníme dosud prázdná místa, kterým jsme se vyhýbali. Jsou jimi především takové díry ve funkčním modelu mysli, jakými jsou emoce, motivace, nebo pojem vědomí a nevědomí a některé další, které neustále atakují naší mysl. Domníváme se, že když se nám podaří charakterizovat tato prázdná místa ve funkčním modelu mysli tak, že vše bude koherentní s předcházejícími domněnkami, pak model odolá testům na něj kladeným. Nejde nám tedy o testy empirické, nebo snad dokonce experimentální. Takovéto testy přináleží jako nástroj vědám. Filosofie nedisponuje těmito nástroji k obrábění myšlenek, proto jediným pro ni testujícím prostředkem je samotné lidské myšlení. K tomu se odhodláváme a vypravujeme na zkušební cestu. Celkový nárys jsme se již snažili podat v předchozích Pojednáních a nyní se vypravujeme do míst, jež jsme dosud míjeli, ne snad proto, že bychom netušili jejich obtížnost (a snad i naší teoretickou nedovybavenost), ale spíše z toho důvodu, že je bylo možné odsunout stranou a vydávat se po hlavní linii našich úvah. Ty byly a jsou námi upřednostňovány a nevyhneme se jim ani nyní. Je jimi samotné lidské myšlení a jeho pohyby.