Druhá část nejlepších dramatických vstupů, fejetonů a písniček Divadla Járy Cimrmana, tentokrát ve výběru Jiřího Justa. Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák se svorně dělí o příležitost představit svoji tvorbu, kterou volně inspiroval Jára Cimrman, a nejen on. Součástí výboru je i poslední hra této autorské dvojice - Švestka, stejně jako scénáře televizních inscenací Tvrdý chleba a Případ Platfus. Vzhledem k oblibě diváků a čtenářů není nutno tento výbor zvláště doporučovat.... celý text
Z písemné pozůstalosti ve Werichově rodinném archivu byly pro tuto knížku vybrány dopisy, pohlednice i lístky Janem Werichem psané či jemu adresované, originální Werichovy kresby a fotografie spolu s úryvky z jeho nejrůznějších publikovaných či jen rukopisných textů a se vzpomínkami umělcových přátel. Nově nalezené písemnosti mohly knihu obohatit i díky Werichově osobní sekretářce Jarmile Týlové. Dojemné, zábavné a dokumentárně cenné Listování v osmi kapitolách chronologicky mapuje, od dětství po smrt, Werichovu životní dráhu a objevně tak doplňuje tři svazky vzájemné korespondence V + W, vydané později.
Výjimečná a pro všechny, kdož v té době v divadle působili, nezapomenutelná jsou léta Werichova uměleckého šéfování v Divadle satiry /v r. 1957 přejmenovaného na Divadlo ABC/. Publicista a teatrolog V. Just připravil čtenářům knižní lahůdku, která z osobních vzpomínek herců i z dobových recenzí a kritik skládá obraz této šťastné kapitoly z dějin českého divadla. Výtvarný doprovod knížky tvoří ilustrace, karikatury a návrhy plakátů J.B. Novotného, tehdejšího grafika ABC, známého pod pseudonymem Jebenof. /Esej o jeho tvorbě napsal Jan Schmid, šéf Studia Ypsilon/.
Všichni je dobře známe – poletují kolem nás, valí se na nás, často je sami použijeme, ani nevíme jak: časované bomby, třešničky na dortu, drtivé většiny, mantinely, prizmata, pohody, tahy na branku, úlety, vlajkové lodi, špičky ledovců... Některé z nich původně snad i byly neotřelé a vtipné, omíláním se z nich však stalo smetí. V lepším případě jen zbytečné, ale jindy úmyslně zavádějící a lživé, předstírající zasvěcenost mluvčího a maskující manipulaci s myšlením posluchače a s jeho názory. Nechtějme Slovník řadit jednoznačně mezi jazykové příručky. Je to spíš soubor abecedně řazených esejů o jazyce a myšlení a o nebezpečném ovlivňování, kterému jsme hlavně ze stran médií všichni vystaveni. „Příručka, která by měla být každodenním poradcem a zdrojem varování nám všem – počínaje panem prezidentem a konče posledním houmlesákem! Kdo z nás se alespoň při půl tuctu hesel nechytí za nos?“
Z bohatého soukromého archivu sběratele Jaromíra Farníka bylo vybráno množství méně známých fotografií, kreseb, karikatur i některých unikátních záběrů ilustrujících profesionální i soukromé životní dráhy Jiřího Voskovce a Jana Wericha. O průvodní text, psaný s vtipným, střízlivým nadhledem, oproštěným od nekritického pohledu a přinášejícím i nová fakta, se postarali Vladimír Just, Michal Schonberg, Jiří Suchý, Ondřej Suchý a Pavel Taussig.
Padesát objektů známého sochaře Vladimíra Preclíka se prolíná s padesáti originálními texty Vladimíra Justa. Stejně jako Preclíkovy práce, které se v této knize objevují, nelze zaměnit s dílem kteréhokoliv jiného výtvarníka, autor textů, Vladimír Just i zde zůstává věrný svým hrám s nejrůznějšími jazykovými významy a posuny.
Známé i neznámé hry, přebásnění a texty o divadle.
Publikace je věnovaná Hlávkově divadelní tvorbě. Ta byla jeho hlavním zájmem; napsal řadu původních her a osobitých autorských adaptací, z nichž některé byly divadelní událostí nejen ve své době, ale hrají se s úspěchem dodnes, jiné zatím zůstávají širší i odbornou veřejností neobjeveny. Kniha přináší mj. Hlávkovy hry Benátská maškaráda, Kavalír Páně a Paní Studánka, ukázky z jeho her Panama, Světáci a Jazzové varhany (dosud nepublikováno), z avantgardní revue Dona Kichotka, ale i průřez Hlávkovými novinovými články či rozhlasovými přednáškami o divadle. Výběr a uspořádání obsáhlého materiálu je prací prof. Vladimíra Justa, který je také autorem obsáhlé úvodní portrétní studie Smrt jako téma i osud. Hodnotí v ní skutečný, často nedoceňovaný význam M. Hlávky pro české drama a divadlo 20. století, pozornost věnuje také jeho spolupráci s jedním z největších českých režisérů Jiřím Frejkou. Knihu doplňuje bohatý fotografický materiál, bibliografie Hlávkova díla i ohlasů, připravená Fr. Knoppem. Skutečnou lahůdkou je samostatně neprodejná audio-vizuální příloha s výňatky z Hlávkových inscenací s Eduardem Kohoutem, Rudolfem Hrušínským, Karlem Högrem, Olgou Scheinpflugovou, Václavem Vydrou a dalšími herci naší přední scény.
Druhý svazek řady V & W neznámí, nazvaný Nikdo nic nikdo nemá..., tvoří soubor textů Jiřího Voskovce a Jana Wericha z let 1929 až 1938, které vycházely v divadelních časopisech, divadelních a filmových programech, denících a ostatních dobových tiskovinách. Zachycuje tedy jejich mimodivadelní tvorbu od počátku sezony 1929/30, kdy Osvobozené divadlo začalo hrát v sále U Nováků ve Vodičkově ulici v Praze, do "nezahájené" sezony 1938/39, kdy bylo v listopadu 1938 z moci úřední zavřeno.
Příběh o Faustovi představuje jeden z nejstarších a nejpodstatnějších evropských mýtů, jehož aktuálnost v současné době každým dnem narůstá (což je dobrá zpráva pro mýtus, ale – s přihlédnutím k pointě faustovských příběhů – varovná pro nás). Vladimír Just, který o faustovském mýtu a jeho proměnách už dvě desetiletí přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, proto shromáždil a pro knihu upravil studie z let 1994–2013, jimiž se pokusil z rozmanitých stran nahlédnout do jeho podstaty. Soubor studií nás tak provází samotnými útrobami mýtu, vyprávěného z nejrůznějších aspektů, ale s jedním společným jmenovatelem: tím je scéna kontaktu a posléze kontraktu člověka se zlem. Právě tato scéna okamžitého zisku a do nedohledna odložené splatnosti, scéna, bez níž by žádný faustovský příběh nebyl faustovským příběhem, dala celému souboru souhrnný název, kterým autor zřetelně míří k dnešnímu čtení pradávného příběhu: Faust jako stav zadlužení.
Publicistická tvorba Vladimíra Justa je pozoruhodná nejen svou všestranností, ale především svými nekompromisními postoji a názory, přímočarostí a adresností, schopností pojmenovat jevy a pojmy naplnit obsahem, setrváváním u mravních a estetických kritérií, nekonformností a neloajálností. V autorově vlastní edici vychází výbor, mapující naši kulturní a politickou scénu let 1990 – 1995.... celý text
Knížka O fejetonu, s fejetonem přináší různé pohledy na tento žánr. Zaznamenává jak jeho dějinný vývoj, tak současnou podobu v tištěných médiích, v rozhlase i na internetu. Nejde jen o popis fejetonu jako druhu, většina tvůrců se svěřuje i s tím, co pro ně osobně ""podčárník"" znamená, proč a jak ho píší. Editoři Barbora Osvaldová a Radim Kopáč požádali o zamyšlení na čtyřicet autorů a autorek, zhruba polovina do sborníku přispěla. Jsou mezi nimi literární kritici, publicisté, spisovatelé, vědci i historici. Každý z nich pojal svůj text osobitě a originálně. Publikace tak může sloužit jako učebnice pro všechny, kteří chtějí nebo musejí tento žánr psát. Navíc jména autorů zaručují i potěšení z četby.
Karel Gott je nejen kulturním, ale i společenským fenoménem posledního půlstoletí. Od počátku šedesátách let byl nejen idolem statisíců příznivců, ale i významným reprezentantem ve světě a nepřehlédnutelným vývozním artiklem, proto se nelze divit, že ani on, přesněji řečeno právě on, se stal už v sedmdesátých letech středem pozornosti všemocné STB.
Autor v knize zachycuje některé veřejnosti nepřístupné oblasti Šumavy. Jedná se o oblast Vltavského luhu, hraniční chodník v oblasti od Poledníku po Plechý a především oblast Modravských slatí. Publikace obsahuje 200 černobílých fotografií.
Příběh českého divadla (1945–1989) nejen v datech a souvislostech
Kniha teatrologa Vladimíra Justa (* 1946) Divadlo v totalitním systému. Příběh českého divadla (1945–1989) nejen v datech a souvislostech je přepracovanou a doplněnou prací, jež má nahradit dávno rozebranou publikaci Česká divadelní kultura v datech a souvislostech 1945–1989 z roku 1995. V jedinečné syntéze představuje nejen vývoj českého divadla mezi lety 1945–1989 ve čtyřech kapitolách zabývajících se vztahem divadla a revoluce, divadla a stalinismu, divadla a uvolnění ve „velkých šedesátých“ a divadla a „normalizace“, ale je ojedinělá i důsledně kontextovým výkladem: v obsáhlé, o tisíce údajů rozšířené Chronologii událostí, jejímž spoluautorem je divadelní bibliograf František Knopp (* 1946), postihuje v širokém záběru souvztažnost divadla a politických i kulturních událostí nejen domácích, ale i světových. Divadlo se tak stává klíčem k rozumění celé epoše a kniha je svým encyklopedických charakterem vynikajícím nástrojem pro kontextové zkoumání nejen role divadla v totalitním státě, ale i českých kulturních dějin druhé poloviny dvacátého století.
První syntetizující práce o alternativní kultuře v českých zemích v letech 1945–1989, vedená prof. Josefem Alanem, zkoumá fenomén neoficiální kultury. Dílo vzniklo kombinací odborných studií a zaměřuje se na sociologickou a kulturně-historickou interpretaci. Autoři definují alternativní kulturu jako část kulturní scény, která byla za totality buď vytlačena na okraj společenského dění, nebo se sama vzdala integrace do kontrolovaného „hlavního proudu“. Tato kultura zahrnuje významné oblasti české literatury, výtvarného umění, fotografie, divadla a filmu, které se projevovaly v pololegálních sférách. V hudební oblasti vznikl český underground v sedmdesátých letech a hudební alternativa v osmdesátých letech, jako reakce na kulturní politiku ČSSR. Obsah zahrnuje témata jako sociologické aspekty alternativní kultury, hodnoty hudby, český postsurrealismus, undergroundové skupiny, hudební scény, nezávislé písemnictví, výtvarné umění, alternativní film, alternativní divadlo a samizdatovou literaturu.
Pozoruhodný text vznikl v roce 1973. M. Schonberg, tehdy posluchač torontské univerzity, měl díky svému fakultnímu lektorovi J. Škvoreckému ojedinělou příležitost pobývat s Jiřím Voskovcem, který „študentovi“ vyprávěl nejen o divadle, filmu a umění hereckém, ale o celém svém životě.
Malá encyklopedie polistopadového newspeaku: klišé, slogany, hantýrky, tiky, partiové metafory, slovní smogy.
Vladimír Just se častým obcováním s televizí, rozhlasem, novinami a časopisy nadýchal takového množství slovního smogu, že před pěti lety začal psát Slovník floskulí. „V jakém časovém horizontu?“, zeptá se redaktorka úředníka a myslí tím: dokdy. Nemusíte nic říkat, nemusíte si nic myslet – floskule mluví a myslí za vás. Proto je tak milují totalitní režimy, v demokraciích pak úřady, policajti a politici.
Příběh o Faustovi představuje jeden z nejstarších a nejpodstatnějších evropských mýtů, jehož aktuálnost v současné době každým dnem narůstá (což je dobrá zpráva pro mýtus, ale – s přihlédnutím k pointě faustovských příběhů – varovná pro nás). Vladimír Just, který o faustovském mýtu a jeho proměnách už tři desetiletí přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, proto shromáždil a pro knihu upravil studie z let 1994–2013, jimiž se pokusil z rozmanitých stran nahlédnout do jeho podstaty. Soubor studií nás tak provází samotnými útrobami mýtu, vyprávěného z nejrůznějších aspektů, ale s jedním společným jmenovatelem: tím je scéna kontaktu a posléze kontraktu člověka se zlem. Právě tato scéna okamžitého zisku a do nedohledna odložené splatnosti, scéna, bez níž by žádný faustovský příběh nebyl faustovským příběhem, dala celému souboru souhrnný název, kterým autor zřetelně míří k dnešnímu čtení pradávného příběhu: Faust jako stav zadlužení. Toto aktualizované vydání je rozšířeno o jednu pozdější faustovskou studii z roku 2018, vzniklou po prvním vydání knihy a reflektující ideologické zkreslování Fausta v době normalizace.
Podtitul: \\\"Rozmluvy o vývoji a současné podobě českých autorských divadel malých forem.\\\" Osobitá historie malých divadelních scén od Červené sedmy přes Semafor až po Ha-divadlo a Divadlo na provázku. Předmluva Karel Martínek, doslov Radko Pytlík. Fotografické ilustrace, seznam a medailónky divadel malých forem, jmenný rejstřík. První vydání. Vyšlo v edici Máj.
Publikace je věnována největší restituční aféře po listopadu 1989. Ta probíhala mezi Martou Chadimovou a řádem premonstrátů, když restituentka vznesla požadavky na domy a pozemky na Hradčanech, které byly v držení církve. Kniha přináší jednostranný obraz, neboť autoři bezvýhradně straní restituentce.
