Zvonimir Bernwald Books

Die 13. Waffen-Gebirgs-Division der SS „Handžar“ bestand zum größten Teil aus 15.000 bosnischen Muslimen, die sich freiwillig gemeldet hatten. Die Division wurde am 1. März 1943 aufgestellt und wurde in Nordost-Bosnien gegen Tito-Partisanen und serbische Tschetniks eingesetzt. Die Ausbildung erfolgte zunächst in Südfrankreich und dann auf dem Truppenübungsplatz Neuhammer am Queis in Schlesien. Während der Ausbildung in Südfrankreich kam es in der Stadt Villefranche-de-Rouergue unter Führung von zwei kroatischen und zwei bosnischen Kommunisten zu einer Meuterei, bei der die Meuterer fünf deutsche Offiziere erschossen. Nach einigen Stunden konnte die Meuterei niedergeschlagen werden. Der Autor hat jahrelang zahlreiche Unterlagen ausgewertet und Zeitzeugen zu diesem Ereignis befragt. Er beschreibt als einer der letzten Überlebenden im Weiteren die Hintergründe der Aufstellung dieser „nichtgermanischen“ SS-Einheit und die Rolle des Großmuftis von Jerusalem, Amin el-Husseini. Dessen Kooperation mit Heinrich Himmler gibt bis heute Anlass zu kontroversen Diskussionen über das Verhältnis von Islam und Nationalsozialismus. Der Autor Zvonimir Bernwald war als Dolmetscher im Divisionsstab der „Handžar“ tätig. Sein Werk enthält neben seinen Aufzeichnungen und Erinnerungen auch viele bisher unveröffentlichte Bilder und urkundliches Material. Sein Buch dürfte wohl das letzte Werk zu Thema Muslime in der Waffen-SS aus der Hand eines unmittelbar Beteiligten sein.

Vydáním této knihy chceme přispět k pochopení motivace mladých mužů Bosny a Hercegoviny ke vstupu do ozbrojených složek – Zbraní SS (Waffen SS) -, které byly později Mezinárodním vojenským tribinálem v Norimberku prohlášeny za zločinecké. Činíme tak zcela ve smyslu zásady P. C. Tacita, římskeho historika, právnika a senátora, považovaného za jednoho z největších antických dějepisců – Sine ira et studio (Bez hněvu a stranění) -, a také proto, abychom se v pochopení příčin vzniku 2. světové války a jejich důsledků přiblížili pravdě, poněvadž jiný je pohled vítěze, jiný poraženého a pravda je někde uprostřed. Autor knihy, Zvonimir Bernwald, jakkoli se podle svého tvrzení snaží o objektivní hodnocení nejen vzniku a působení divize Handžár, ale i dějin Balkánu, však, zdá se, opomenul jednu podstatnou věc, že vzpomínky se nemusejí vždy shodovat s tím, co jsme prožili nebo na vlastné oči viděli, a že z pohledu „pouhého pěšáka“ a bez znalosti souvislostí mnohdy ani nelze pochopit, proč se věci udály právě tak, jak se udály. Nicméně toto dílo Zvonimira Bernwalda poskytuje i mnoho zajímavých informací nejen o budování muslimské divize Zbraní SS, vzpouře ve Villefranche a bojovém nasazení divize Handžár v Bosně a Hercegovině, ale i o déjinných souvislostech nevraživosti Srbů a Chorvatů vůči muslimským Bosňákům, která byla jednou z příčin občanské války v bývalé Socialistické federativní republice Jugoslávie v 90. letech 20. století. Pozorného čtenáře zajisté zaujme i poměrně nízký stupeň sebereflexe autora, který je v současné době vlastní mnoha ještě žijícím válečným zločincům stavějícim se takřka do rolí obětí, které přece bojovaly za blaho vlasti a „Nové Evropy“. I když bychom se snažili jejich nazíraní na dějiny pochopit, nesmíme nikdy zapomenout, jakých činů se dopouštěli nebo se na nich jinak podíleli, kolik bolesti a utrpení způsobili, že právě za to byli, a právem, odsouzeni a jejich organizace označená za zločineckou.