Jan Pikous Books

Kniha se zaměřuje na drobné památky, které lidé často nazývají "pomníčky", ačkoli toto označení ne vždy přesně vystihuje jejich podstatu. V Jizerských horách se nachází velké množství těchto pomníčků, což z nich činí fenomén regionu a vášeň pro jejich hledání pro mnohé milovníky hor. Autoři Miloslav Nevrlý, Marek Řeháček a Otokar Simm přinášejí pohled tří generací, přičemž Nevrlý, známý pro své předchozí publikace o pomníčkách, se rozhodl sdílet nejstarší vzpomínky na první setkání s těmito památkami, doplněné o dosud nepublikované diapozitivy. Kniha obsahuje také současné fotografie od Jana Pikouse mladšího, které ilustrují změny, jimiž památky a krajina Jizerských hor prošly za posledních padesát let. Autoři zdůrazňují, že nejde o kompletní seznam všech drobných památek ani encyklopedii. Vybrali sto padesát zajímavých památek, přičemž novodobé pomníčky většinou pominuli. Kniha je rozdělena do dvanácti kapitol, v nichž se prolínají texty všech autorů, a na závěr je připojen rejstřík památek a autorů pro snadné vyhledávání.

Poetické hledání ztracených časů naší železnice. Víte, proč je lepší si ve vlaku nečíst? Toto je poetický průvodce po mizejících stopách starých časů na české železnici. Kniha plná obrazů poklidného putování po zákoutích železné dráhy, samotářského vysedávání v nádražkách a vzpomínání na dětství protkané vůní karbolky. Toulat se s vámi budou známý fotograf, redaktoři, publicisté, prostě ti, které spojuje láska ke krajině, jež by bez vlaků byla o tolik smutnější.

Kniha, jak již její název napovídá, je plná příběhů spojených se slavným jizerskohorským fenoménem – vyhlídkovými věžemi. Rozhledny zde nejsou vnímány jen jako technické památky se zajímavou historií, ale spíše jako svědkové putování autorů křížem krážem horami i časem. Vedle četných - a v mnoha případech dosud nepublikovaných informací - o jednotlivých jizerskohorských vyhlídkových věžích, je kniha naplněna vyprávěními a vzpomínkami spojenými s rozhlednami od místních autorů – Petra Kurtina, Marka Řeháčka a Otokara Simma. Fotografický doprovod tvoří fotografie Jana Pikouse; použity byly i historické pohlednice, snímky a materiály, zejména ze sbírek Petra Kurtina a Jaroslava Lubase, přičemž řadu z nich budou čtenáři mít možnost vidět úplně poprvé. Nová publikace, jakkoliv je prozatím nejrozsáhlejší prací vydanou o jizerskorských rozhlednách, není vědeckou monografií o vyhlídkových věžích, spíše má ambice skončit na nočních stolcích a v ruksacích všech milovníků Jizerských hor a jejich osobitých nálad.

Kniha o osadách Jizerka, Velká Jizera a Orle od autorů Miloslava Nevrlého, Otokara Simma a Jana Pikouse ml. přináší na 152 stranách na křídovém papíru množství barevných fotografií od fotografa Jana Pikouse ml. a obsahuje také historické pohlednice a fotografie vztahující se k přírodě a lidem v předmětné lokalitě. Fotografie doplňujemnožství vlastivědného a historického textu, jehož autorem je Otokar Simm, na které navazují pasáže s osobními zážitky z poznávání této oblasti před téměř padesáti lety od Miloslava Nevrlého.

Uklidňující čtení do neklidných časů přináší lyrický popis krajiny severních svahů Jizerských hor, charakterizované bukovými porosty a žulovými skalami. Autor Marek Řeháček a fotograf Jan Pikous zachycují osobní pohled na toto území, které není encyklopedií ani turistickým průvodcem. Kniha navazuje na inspiraci od Miloslava Nevrlého a přispívá k jeho životnímu výročí. Obsahuje laskavé závěrečné slovo od Nevrlého. Cílem publikace je popsat klíčové fenomény Jizerskohorských bučin, jako jsou bukové lesy, lesnictví, žulové skály, horolezectví, turistika od 19. století a drobné památky. Zmiňuje se také vliv krás této oblasti na uměleckou tvorbu, včetně literárních jmen jako Rudolf Kauschka a Josef Matouschek. Čtenáři se dozvědí o historických postavách, jako byl Starej Lorenz, a o zajímavostech spojených s místními tradicemi a přírodou. Publikace doplňuje úvahy o současném smyslu pobytu v horské krajině a měnící se tváři Jizerských hor. Celkové romantické pojetí má inspirovat čtenáře k hlubšímu porozumění vztahu mezi přírodním prostředím a lidskou činností v této oblasti.

Autoři první úspěšné knihy Příběhy jizerskohorských rozhleden se tentokrát vypravili do velké oblasti rozhleden lužických. Tato oblast zahrnuje Ještědský hřbet, Lužické hory, Šluknovský výběžek, České Švýcarsko, ale také Žitavské hory. Rozhledny se však nenacházejí jen na horách, ale také v podhůří a ve městech. V knize tak čtenář najde rozhledny z rozsáhlého území: Ještěd, Javorník, Rašovka (Ještědský hřeben), Jablonné v P. – pivovarská věž, Oybin – rozhledna ve zvonici, Zittau – vyhlídka na Svatojánském kostele, Špičák u České Lípy, Sloup – nová rozhledna, Hochwald – na české a německé straně, Luž – zaniklá, Studenec, Jedlová, Kamenický hrad, Česká Kamenice – Svatojakubský kostel (Lužické hory), Dymník, Hrádek u Varnsdorfu, Vlčí hora, Tanečnice Weifberg Turm (Šluknovsko), Breiteberg, Forsterschanze – Spitzkunnersdorf, Löbauerturm Prinz Friedrich August Turm – Sohland, Valtenberg, Czorneboh, Bieleboh, Mönchswalder Berg, Schlechteberg Turm, Bismarckturm Neugersdorf, Kottmar, Hutberg – Herrnhut (Horní Lužice).

V dalším pokračování výpravné řady knih o našich rozhlednách nás osvědčený kolektiv autorů přivádí tentokrát do krajiny Českosaského Švýcarska. Rozhledny zde nejsou vnímány jen jako technické památky se zajímavou historií, ale spíše jako svědkové putování autorů křížem krážem horami i časem. Vedle četných - a v mnoha případech dosud nepublikovaných informací - o jednotlivých vyhlídkových věžích, je kniha naplněna bohatou fotodokumentací i reprodukcemi dobových dokumentů.

Na stotřicetitřech záběrech z Jizerských hor zhotovených v minulosti a na stejném počtu soudobých snímků pořízených ze stejných míst můžete srovnávat, k jakým proměnám došlo v průběhu desetiletí. Každá dvojice obrázků je provázena obsažnými vlastivědnými informacemi, a proto by tato publikace neměla chybět v knihovně nikoho, komu jsou Jizerské hory blízké.

Na stotřicetitřech záběrech z Jizerských hor zhotovených v minulosti a na stejném počtu soudobých snímků pořízených ze stejných míst můžete srovnávat, k jakým proměnám došlo v průběhu desetiletí. Každá dvojice obrázků je provázena obsažnými vlastivědnými informacemi, a proto by tato publikace neměla chybět v knihovně nikoho, komu jsou Jizerské hory blízké.

Liberecký fotograf a spisovatel Jan Pikous (* 9. 3. 1929) patří spolu s Ladislavem Postupou a Čestmírem Krátkým k nejvýznačnějším představitelům Studia pro výtvarnou fotografii, které se v šedesátých letech minulého století proslavilo nekonvenčním přístupem k výtvarné fotografii. Jan Pikous se zabýval subjektivní fotografií, jejíž název i koncepci převzal od profesora Otto Steinera. Kniha přináší osmdesát černobílých fotografií, které vznikly v šedesátých až osmdesátých letech minulého století. Pro důkladnější pochopení umělcova přístupu k tvorbě i životu samému je doplněna esejí teoretika výtvarného umění Jaromíra Typlta a rozhovorem, který s Janem Pikousem vedl spisovatel a publicista Jan Šebelka.

Je málo měst v Evropě které se může chlubit tak charakteristickou dominantou, jako je horský hotel s televizní věží na Ještědu. Geniální idea architekta Karla Hubáčka propojit siluetu horského hřebenu s moderní stavbou patří k Liberci stejně jako Eiffelova věž k Paříži. Nebyla to však hora tyčící se nad libereckou kotlinou, která městu v minulosti zajistila věhlas, ale prudký rozvoj textilní výroby. Nejslavnější období prožíval Liberec v devatenáctém století, kdy byl druhým největším městem v Čechách. Přezdívalo se mu Manchester severních Čech, nebo také metropole severu.

Tato kniha o Českém ráji, podobně jako předchozí publikace, je především vyprávěním o krajině a naší fascinaci putováním. Při jejím vzniku jsme čerpali z historických knih, novin, vzpomínek pamětníků, povídání současníků a našich vlastních zážitků. I když jsou v textu použity citáty z historických děl pro dobovou autenticitu, publikaci nelze vnímat jako historickou či vědeckou práci, ale spíše jako návod na veselé výlety krajinou. Oblast Českého ráje je popsána neodborně, avšak pocitově. Základem je Zlatá stezka Českého ráje, která začíná v Mladé Boleslavi pod radniční věží, jež by k rozhlednám asi málokdo přiřadil. Zajímavé je, že ačkoliv se kniha zaměřuje na rozhledny, v Českém ráji jich není mnoho. Mnohé vyhlídkové věže byly postaveny na starších baštách hradů, které sloužily jiným účelům než zábavnému rozhlížení. To nám však nebránilo v nadšení, s nímž jsme putovali krajinou Českého ráje a užívali si její atmosféru a malebné výhledy.

Nedlouho po příchodu turistů do Jizerských hor začali objevovat místní skály i první horolezci. Mezi nimi byli Willi Kahl a Adolf Gahler, kteří se v devadesátých letech devatenáctého století spojili s mladými přírodymilovnými Liberečany a začali zkoumat těžko přístupné horské svahy. Dne 13. září 1891 se jim podařilo jako prvním vylézt na Uhlířovu čapku, majestátní žulovou stěnu, která se tyčí nad bučinami Stržového vrchu. Po výstupu byl na vrcholu upevněn kovový kříž, který zde zůstává dodnes. Ještě významnějším počinem byl výstup na Divou Maří, nejmohutnější skalní ostroh Jizerských hor, který se nachází v nepřístupných srázech nad roklí Černého Štolpichu. Adolf Gahler a jeho přátelé H. Scholze a E. Wolleschak dosáhli vrcholu 14. července 1895, a to bez použití lan a provazových žebříků. Tímto výkonem položili základní kámen horolezeckého sportu v regionu. Skála byla zpočátku nazývána Gahlerovou věží, ale později změnila své jméno. Na počátku dvacátého století byla zdolána většina velkých skalních útvarů Jizerských hor, přičemž novou generaci lezců vedl Rudolf Kauschka. Tito muži sdíleli romantickou touhu objevitelů a byli nadšenými obdivovateli přírody.

Knížka Příběhy skalních vyhlídek Českého ráje vznikla jako přirozený výsledek poznání autorů publikace Příběhy rozhleden Českého ráje z roku 2018, kteří si uvědomili, že Český ráj je krajina zaslíbená skalním vyhlídkám. V této 240stránkové knize je popsáno přibližně šedesát vyhlídkových míst v oblasti mezi Jičínem, Semily, Turnovem, Mnichovým Hradištěm a Sobotkou. Obsahuje tradiční lokality jako Zahrádka pod Pantheonem a Mariánská vyhlídka, ale i zapomenuté místa jako Markova a Seifertova. Kromě klasických vyhlídek se autoři zaměřili i na fascinující rozhledy z míst jako Vyskeř či Mužský. Text Marka Řeháčka je obohacen o citáty z dobových knih a tisku, často dosud nepublikovaných. Fotografie Jana Pikouse zachycují nejen známé krásy, ale i atmosféru v zimě či mlze. Kniha se nesnaží být encyklopedií, ale navazuje na sérii o rozhlednách a doplňuje historické údaje o pocitech autorů a pohledu na krajinu. Zmiňuje také rozporuplnost turistického využití, kdy Český ráj přitahuje miliony návštěvníků, což vede k přelidněnosti některých míst. Autoři reflektují pocity osamělosti i davů, čímž vzniká zvláštní turistický průvodce, který čtenáře provází nejen skalami, ale i životem poutníka.

Tradiční tým autorů vydává další z řady knih o našich rozhlednách, tentokrát monografii o jediné z nich, Štěpánce. Drobná knížka tří severočeských autorů poutavým způsobem přibližuje jednu z nejkrásnějších českých rozhleden. Mimo historie rozhledny zde čtenář najde velmi osobní zpovědi každého z autorů, které se váží k putování po Jizerských horách a ke vztahu ke Štěpánce.

Průvodce se zaměřuje především na hrad a klášter Oybin, které se nacházejí na pískovcové hoře nad městečkem. Hrad Oybin je úzce spjatý s osobou císaře a krále Karla IV. Knížka se rovněž věnuje jiným památkám města Oybin stejně jako přírodním zajímavostem nacházejícím se v jeho okolí. Do Oybina je možné dojet ze Žitavy po úzkokolejné trati.

Obsah knihy popisující více než čtyři desítky skalních vyhlídek je rozdělen do čtyřech oblastí, spojených tokem jizerskohorských řek. Najdeme tak zde vyhlídky Nad Smědou a Řasnicí, dále pak vyhlídková místa nad Jizerou, Kamenicí a Desnou; nad říčkami Oleškou a Jeřicí a konečně nad třemi Nisami – Bílou, Černou a Lužickou. Královnami vyhlídek jsou ty na Ořešníku či Paličníku, ale jsou zde popsány i místa méně známá jako Humrich či Fiedlerova vyhlídka nad Jabloncem. U některých vyhlídek byly objeveny doposud nepublikované historické souvislosti a fakta, k některým místům autoři přinášejí i osobní zážitky a vzpomínky na rekonstrukční práce. Vzniká tak osobitá kronika propojující historii jednoho jizerskohorského fenoménu se současností.

Kniha je výsledkem několikaletého putování spisovatele Marka Řeháčka a fotografa Jana Pikouse po trase Zlaté stezky a jejích zaniklých úsecích, vyznačené KČT v roce 1937. Autoři popisují řadu krásných míst, jako jsou Boleslavský hrad, židovské hřbitovy, Prachovské skály a další, včetně často neznámých detailů. Zaměřují se nejen na přírodní krásy a památky, ale také na hlubší význam této pouti pro českou identitu, jak v 19. století, tak v současnosti. Publikace navazuje na předchozí díla autorů a zachovává reportážní styl, přičemž hojně cituje předválečné autory. Text je osobní zpovědí spisovatele poutníka, prokládanou zážitky, pocity a úvahami. Obsahuje také pověsti, lidové umění a informace o výtvarnících spojených s Českým rájem. Kniha je rozčleněna do sedmi částí, které navazují na nejstaršího průvodce po Zlaté stezce z roku 1937. Autor čerpá z různých pramenů, včetně historických novin a časopisů, a přináší nové informace pro současné čtenáře. Kniha je určena nejen milovníkům malebné krajiny Českého ráje, ale také citlivým poutníkům, kteří hledají stopy své identity na této české národní trase.

Publikace mapující severočeskou obec Rádlo. Obsahuje pohlednice a dobové materiály, fotografie rádelského kronikáře Zbyňka Kobylky a fotografie jana Pikouse. Kniha vyšla v nákladu 2000 kusů.

Kniha je poněkud netradičním, ale velice zajímavým průvodcem, představujícím krajinu Lužických a Žitavských hor. Autor, známý již z řady starších regionálních publikací, nenechává nikoho na pochybách o tom, že turistický průvodce nemusí být jen výčtem značených cest se seznam zajímavých míst. Na zhruba 300 stránkách knihy rozvíjí poutavé vyprávění, které vás provede hlavními pozoruhodnosti zdejších hor i podhorských vsí a městeček, a přitom nenechá stranou ani leckterá místa téměř neznámá. V žádném až dosud vydaném průvodci také nebylo věnováno tolik prostoru německé straně hor, která je navzdory menší rozloze turisticky stejně pestrá i zajímavá. Již úvodní kapitoly, pojednávající o geologii, přírodních poměrech nebo historii jsou poutavým a příjemným čtením, které má kromě informační hodnoty také osobité kouzlo a poetiku, známou z jiných Řeháčkových knížek. Ve druhé části najdeme informace o všech horských i podhorských obcích a třetí část představuje tipy na nejkrásnější výlety. Text průvodce doplňuje množství krásných fotografií a historických pohlednic.

Příběh obce Rádlo (Liberecký kraj), historie, současnost, zajímavá místa v obci i okolí. V dvojjazyčném vydání.

Průvodce se zaměřuje především na hrad a klášter Oybin, které se nacházejí na pískovcové hoře nad městečkem. Hrad Oybin je úzce spjatý s osobou císaře a krále Karla IV. Knížka se rovněž věnuje jiným památkám města Oybin stejně jako přírodním zajímavostem nacházejícím se v jeho okolí. Do Oybina je možné dojet ze Žitavy po úzkokolejné trati.

Fotografická kniha známého libereckého tvůrce přináší téměř stovku barevných snímků z jeho druhého tvůrčího období, ohraničeného zhruba léty 1975–2005. Právě tyto umělecké fotografie vyvolaly svého času mimořádný zájem ve světě, zejména v Japonsku. Kolekci barevných snímků, navazující na loňsku Pikousovu knihu Subjektivní fotografie, doprovází zasvěcená studie J. Typlta.

Pokračování úspěšných knih o Jizerských horách. Autoři zvou čtenáře na nová místa a překládají jim srovnání historického a současného stavu.