This author delves into the depths of human relationships and societal taboos within her work. Her prose, characterized by keen insight and refined language, explores themes of love, loss, and the search for identity. She bravely tackles socially sensitive topics, such as female homosexuality, bringing a new dimension to contemporary literature.
Klappentext:Die junge Pragerin Zuzana Brabcová fängt in diesem Roman das Lebensgefühl ihrer Generation ein, die in der Zeit nach dem Prager Frühling aufwuchs: Underdogs, Verrückte, Penner - Menschen, die auf der Flucht sind aus dem Land oder der Polizeiwache, immer auf der Flucht, egal wohin, einfach nur weg. Weg aus der Welt des Untergangs, des verlassenen Himmels.
This novella, published by Twisted Spoon Press, is a tapestry of diary entries, vignettes, dreams, and reflections, interwoven with poetry and prose excerpts, notably from C.G. Jung. It captures the life of a woman in Prague's Smíchov district, where her experiences blur the lines between reality and imagination. Interactions with her mother, sister, and daughter, along with other residents, create a phantasmagorical narrative reminiscent of Unica Zürn and Leonora Carrington. The backdrop of Václav Havel's death in 2011 sets the tone for a prose that pulsates with contemporary news, hallucinations, and wordplay, illustrating the isolation and confusion faced by those on society's fringes. The work presents a stark vision of modern Prague, where the bizarre and grotesque dominate everyday life. Brabcová's final novel, released before her untimely passing, was honored with the Josef Škvorecký Award in 2016 for best prose and was shortlisted for the Magnesia Litera Book of the Year Award in 2017.
Zlodějina není jednoduché čtení. Prolíná se v ní současnost s minulostí, fantazie se skutečností. Eman Podoba, který nás vede celým příběhem, na sebe váže další postavy, u nichž autorka bez sentimentu vykresluje jedinečnost lidských životů. Stěžejním okamžikem je 17. listopad 1989, kdy Eman schytá na Národní třídě při demonstraci ránu do hlavy pendrekem a skončí s trvalým poškozením mozku v psychiatrické léčebně. Ačkoli se zde proplétají dva skutečné lidské osudy – zmíněného pacienta Emana a prodavačky Hany Matějů, která jednoho dne uvízne v zaseknutém výtahu – je Zlodějina jedno velké podobenství. A právě to z ní dělá prvotřídní román.
Vnitřní drama nové prózy Zuzany Brabcové Stropy se odehrává v psychiatrické léčebně; „detox“ se stává místem exponovaných mezilidských vztahů, místem trýznivých otázek i odpovědí na životní traumata, do nichž vstupuje vnější svět jako znepokojivý nebo utišující element. Od zdí a stropů, jakoby se otvírajících do jiného neznámého prostoru, se také odvíjí autorčino silné téma, jímž je „zkoumání“ našeho odhodlání či neschopnosti vyjít ze sebe sama a (levinasovsky řečeno) uznat převahu druhého; stejnou závažnost má i kritický pohled na společností vyžadovanou schopnost jedince obstát v nejednoznačném dialogu s mnohotvárností světa. V místy až fantaskním vyprávění se stírá rozdíl mezi takzvaně skutečným a snovým světem, mezi vnitřním prožíváním postav a jejich zdánlivě objektivním obrazem. Sled mnohdy sarkastických scén, v nichž se otevírají bolestná zákoutí lidské touhy po svobodě, znova a znova omezované, lámané, limitované (viz název Stropy), je jakýmsi imaginativním průzkumem lidských možností i „nemožností“.
Jmenuje se Lucie a bude jí čtyřicet. Je redaktorkou nejmenovaného časopisu. Je matkou osmnáctileté dcery. Je spokojenou manželkou, ochotnou sousedkou. Je... Až do okamžiku, kdy jí náhlá vášeň, pozdně objevená sexuální orientace rozbije téměř přes noc životní návyky, všechny dosavadní role. Životy, ty nejotevřeněji, nejupřímněji a nejopravdověji žité, se nedají dopředu nalinkovat a spoutat konvencemi. Hlavně o tom je nový román Zuzany Brabcové, která za román Daleko od stromu obdržela cenu Jiřího Ortena.
Dospívání v normalizaci a pozdní lesbický coming out. Už samotným názvem svého prozaického debutu Daleko od stromu (1984) signalizuje Zuzana Brabcová (1959–2015) téma generačního odcizení a názorové distance mladých od politických ideálů svých otců i dědů. Motivem jablka (poznání, sváru, padajícího) ostatně otevírá i svou skutečnou a dosud nepublikovanou prvotinu Ovčí brána (1980), jež vychází nyní v České knižnici v úplnosti vůbec poprvé. Románem Rok perel (2000), v němž zralou ženu dovedou její touhy, závislosti a posedlosti až do psychiatrické léčebny, podnítila autorka na prahu milénia diskuse o problematice (sexuální) sebeidentifikace.