Tomáš Winter Books

ADOLF HOFFMEISTER MONOGRAPHY ABOUT CZECHOSLOVAK ILLUSTRATOR 461 pages GALLERY (2005) 80-86010-86-4, 9788086010861 Shipping 3 KG dimensions 23 × 28 cm FIRST EDITION

Náš nejslavnější cestovatel 19. století. V Africe strávil Emil Holub celkem jedenáct let. První cestu vykonal v letech 1872–1879 zcela sám a s nedostatečným vybavením i finančním zabezpečením. Druhou absolvoval v letech 1883–1887 v čele rakousko-uherské expedice. Během svých cest procestoval území dnešní JAR, Botswany a části Zimbabwe a Zambie. Do Čech přivezl početné sbírky etnografických předmětů, přírodnin apod., ale také cenné vědecké poznatky z mnoha oborů.

Katalog vychází u příležitosti stejnojmenné výstavy pořádané Galerií Hlavního města Prahy a společností Gallery v Domě u Kamenného zvonu (19.11.2002 - 2.3.2003) a v Moravské galerii v Brně (2003).

Rozsáhlá monografie, jež detailně mapuje a hodnotí všechny aspekty Pelcovy tvorby – malbu, karikaturu a ilustrace – a uvádí ji do širšího kontextu moderního umění 20. století, i do kulturně historických a politických souvislostí. V knize jsou reprodukována jak Pelcova dosud neznámá díla z veřejných a soukromých sbírek v České republice i v zahraničí, tak srovnávací práce jiných autorů a četný dokumentární materiál. Součástí monografie je úplný soupis Pelcovy bohaté knižní tvorby.

Publikace věnovaná české karikatuře první půle 20. století a jejím vazbám na ostatní dobovou výtvarnou tvorbu doprovází stejnojmennou výstavu pořádanou Galerií hlavního města Prahy ve spolupráci s Národní galerií v Praze (Dům U Kamenného zvonu, 8. 2.-7. 5. 2006). Koncepce titulu: Ondřej Chrobák a Tomáš Winter, texty a výběr reprodukcí: Ondřej Chrobák, Tomáš Winter, Václav Fronk, Vladimíra Adamová. Texty, podrobně sledující všechny důležité peripetie rozvoje české karikatury, průběžně provázejí četné ilustrace s reprodukcemi karikatur, o nichž je řeč, počínaje okruhem předchůdců z 19. století, přes dobu secese, generaci Osmy a Skupiny, Sursum, Devětsil, 20. a 30. léta, po údobí 2. světové války a léta poválečná. Závěrečná část obsahuje informaci o českých humoristických a satirických časopisech od půle 19. do půle 20. století, chronologický přehled nejdůležitějších událostí, medailony vybraných umělců, výběrovou bibliografii a jmenný rejstřík. Graficky upravil Milan Jaroš.

Publikace přináší reprezentativní výběr kritik a recenzí výstav Emila Filly, které byly otištěny za jeho života v českých a moravských periodikách. První část je věnována ohlasům Fillových samostatných výstav, druhá uveřejňuje kritiky umělcových prací na kolektivních přehlídkách. Třetí kapitola obsahuje příležitostné články o Fillovi. Knihu doplňuje úvod od Vojtěcha Lahody, seznamy děl z katalogů samostatných výstav a stať o vztahu Emila Filly k výtvarné kritice.

Sborník předkládá šestnáct příspěvků z odborného kolokvia, přinášející řadu nových poznatků z oboru kresby, grafiky a iluminací. Autoři příspěvků jsou v oboru největšími autoritami v rámci ČR a jejich výstupy mají vysokou vědeckou úroveň a zároveň jsou přínosné i pro širší okruh zájemců. Publikace rozšiřuje povědomí o uměleckých dílech, která nemohou být trvale vystavována pro citlivost na světlo a další klimatické podmínky. Řada Ars linearis, jako ročenka obsahující články o umění na papíře a pergamenu, je ojedinělou svého druhu v celosvětovém měřítku. Vzhledem k tomu, že vychází dvojjazyčně, je akceptována i v zahraničí, kde si již získala velmi dobré jméno.

Publikace je v pořadí 6. svazkem příspěvků z pravidelných sjezdů historiků a historiček umění, pořádaných pod záštitou Uměleckohistorické společnosti. Téma VI. Sjezdu, který se konal 20. - 21. Září 2018 v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze je zde reflektováno v širokém spektru přístupů v pěti tematických celcích: I. Apologie autora; II. Má každé umělecké dílo svého autora?; III. Umělec, umělecké dílo a "spoluautorství" scény; IV. Osobní narativy a sebestylizace umělců a umělkyň; V. Falzum, fikce, mystifikace, aneb Žert, satira, ironie a hlubší význam. Každému tematickému bloku předchází úvodní studie z pera odborných garantů sekce.

Druhý sjezd českých historiků umění uspořádala Uměleckohistorická společnost v českých zemích v osvědčené spolupráci s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy a Uměleckoprůmyslovým museem v Praze ve dnech 21. - 22. září 2006. Jednotlivé části sjezdu připravili: Milena Bartlová a Zuzana Štefková(I.), Karel Ksandr a Roman Prahl (II.), Michaela Ottová a Petr Wittlich (III.), a Marie Klimešová a Lubomír Slavíček (IV.).O tom, že program nevyšel zcela naprázdno, svědčí fakt, že do něj ani nebylo možné zařadit všechny nabídnuté příspěvky. Ke zvýšení sdělnosti je připojeno i anglické resumé. Témata jednotlivých příspěvků: I. Dějiny umění mimo kánon II. Umění, památka a trh III. Tradice a současnost sochařství IV. Ve stínu ideologií: Dějiny umění a výtvarná kritika 1918 - 1970

Sborník příspěvků z 5. sjezdu historiků umění, který se konal v září 2015 v Olomouci a jenž se věnoval různým aspektům širokého tématu vztahu umění a vědy. Editoři: Rostislav Švácha, Sabina Soušková a Anna Šubrtová.

Biblický text Zjevení sv. Jana, zvaný Apokalypsa, a s ním spojená vizuální představivost zahrnovaly již od středověku dva póly. Na jedné straně líčení apokalyptických pohrom a zkázy světa asociovalo zkázu v přeneseném slova smyslu a s apokalypsou byly spojovány společenské krize, otřesy a válečné hrůzy. Na straně druhé text vrcholí silným tématem naděje. Apokalyptické vize tak zahrnovaly i obrazy nového světa, obnovy společnosti a útěchy pro jednotlivce. Kniha představuje širokou škálu inspirací knihou Zjevení ve výtvarném umění od středověku až do současnosti. Zaměřuje se především na díla vzniklá v českých zemích, avšak pozornost věnuje i zahraničním pracím, které byly na tomto území přítomné a měly určitý ohlas. Kromě klasických cyklů ilustrované Apokalypsy (Karlštejnská Apokalypsa, Albrecht Dürer) či kontrastních motivů Posledního soudu a vizí nového světa, zpřítomňuje podoby obou pólů tématu v moderním a současném umění (Jan Koblasa, Václav Boštík, Pavel Nešleha, Josef Bolf ad.). Úzce výběrově jsou prezentovány i ohlasy Apokalypsy v hudbě a literatuře, a to prostřednictvím okruhu českého undergroundu v době tzv. normalizace, v němž hrála apokalyptická symbolika významnou roli. Kniha je koncipovaná jako doprovodná publikace ke stejnojmenné výstavě, pořádané ÚDU v Západočeské galerii v Plzni (říjen 2023 – březen 2024).

Kniha se věnuje poválečné tvorbě českého malíře, sochaře a teoretika Emila Filly (1882-1953) a jeho vztahu k čínskému umění a komunistické ideologii. Popisuje Fillovu jedinečnou sbírku čínského umění a přibližuje její vznik. Přináší také zamyšlení nad Fillovým chápáním dálněvýchodní malby, které se odrazilo v jeho textech o čínské krajinomalbě i jeho pozdních obrazech. Právě jim je věnována zvýšená pozornost, a to zejména z hlediska postoje, který k nim zaujímali představitelé komunistického režimu, jejichž často vulgarizující názory hluboce a neblaze zasahovaly do umělcova života i díla. Filla čelil různým formám perzekucí, přesto se mu podařilo zůstat až do konce života ve funkci profesora Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Kniha vychází při příležitosti otevření nové expozice v Pamětní síni Emila Filly na zámku Peruc, který umělci poskytl letní útočiště a sehrál v jeho pozdních aktivitách podstatnou roli.

Sochař Miloš Cvach (nar. 1945 ve Víru v okrese Žďár nad Sázavou) patří k umělcům, jejichž tvorba je v českém prostředí známa a reflektována pouze omezeně. Jednou z příčin je to, že v roce 1973 emigroval a usadil se v Paříži, kde žije dodnes. Kniha je první monografií, mapující souhrnně jeho život a dílo od figurálních prací, vzniklých na Akademii výtvarných umění v Praze, přes objekty a reliéfy, blízké minimalismu, až k současné tvorbě – reliéfům, autorským knihám, kresbám, grafikám a videu.

Monografie představuje jednu ze zakladatelských osobností českého moderního umění - malíře, literáta a výtvarného kritika Miloše Jiránka (1875-1911). V roce 1896 vstoupil do SVU Mánes a začal spolupracovat se spolkovým časopisem Volné směry. Od roku 1900 maloval náměty ze života moderního města; tato linie vygradovala v roce 1903 obrazem Sprchy v pražském Sokole. Paralelně se objevily folkloristické náměty, které souvisely s jeho okouzlením Slováckem. Poprvé je navštívil jako člen delegace doprovázející Augusta Rodina, později zde několikrát pobýval a podobně jako Joža Uprka maloval místní krajinu a obyvatele. Pro Jiránkovu tvorbu po roce 1905 bylo důležité seznámení s jeho budoucí ženou Antonínou Zedníkovou; v sérii jejích portrétů ovlivněných Whistlerem se objevují symbolické obsahy, řešící secesní problematiku harmonického vztahu ženy a přírody. Jiránkův život se uzavřel předčasně v pouhých 36 letech. Na sklonku podzimu 1910 se nervově zhroutil a o rok později zemřel na tuberkulózní zánět mozkových blan.

Dětský svět je jednou z oblastí, jíž se dotklo s nebývalou intenzitou moderní umění. Velkou pozornost mu věnoval malíř a spisovatel Josef Čapek, jehož tvorba pro děti zaujímá v české kultuře jedinečné místo. Inspirovala navíc i další umělce, kteří nalezli k dětskému světu tvůrčí. cestu: básníky Františka Hrubína a Jana Skácela. Jejich sbírky Modré nebe (1948) a Kam odešly laně (1985) vznikly na motivy Čapkových kreseb s dětskou tematikou, poprvé zveřejněných na zvláštní výstavě v roce 1935. Skladatel Miloslav Kabeláč zkomponoval v roce 1950 cyklus dětských sborů Modré nebe s výmluvným podtitulem Knížka dětských zpívánek podle obrázků Josefa Čapka a na slova Františka Hrubína pro dětské hlasy a klavír. Publikace Nespatříte hada představuje tyto vzájemné vztahy. Současně se zabývá také obecnějšími otázkami, jaké pro moderní české (a evropské) výtvarné umění, literaturu a hudbu otevíralo téma dětského světa, dětského tvoření a poté umělecké tvorby pro děti. Tvůrčí přístup Čapka, Hrubína, Skácela a Kabeláče je specifickým dokladem multimediálních inspirací v moderním umění, které nepřestávají být aktuální ani v současnosti.

Publikace věnuje pozornost aktuálnímu a dosud nezpracovanému tématu: vlivům původních kultur subsaharské Afriky, Oceánie a Ameriky na české výtvarné umění v letech 1850-1950. Tyto vztahy jsou obecně označovány termínem primitivismus. Kniha se soustředí nejen na konkrétní díla, spojená s africkým, oceánským a indiánským uměním, ale rovněž na obecnější pohled na cizokrajné kultury s řadou stereotypů, bezprostředně souvisejících s kolonialismem. Primitivismus není pouhou estetickou kategorií, ale i svědectvím o politických, sociálních a morálních aspektech mimoevropských a evropských kultur. Autor díky využití současných teoretických přístupů kriticky a nově interpretuje řadu fenoménů, například účast českých cestovatelů, sběratelů a umělců na koloniálním diskurzu, jejich rasové postoje či vztah ke kanibalismu. Na druhé straně sleduje také prosazování ideje ušlechtilého divocha a její konkrétní projevy ve výtvarných i literárních dílech. Kniha rovněž přibližuje obsah nejdůležitějších mimoevropských sbírek českých umělců.

Katalog výstavy, která přiblížila vizuální archiv Emila Filly (fotografie, reprodukce, výstřižky tisků s vyobrazením výtvarných děl). Archiv sloužil umělci k uchování inspiračních zdrojů i k dokumetaci vlastní tvorby.

Mýtus lidu jako základu národa tvořil páteř národního hnutí a obecné přijetí národní identity přímo určovalo úspěch utváření moderního českého národa. Venkovský lid byl většinou považován za uchovatele národního jazyka a odsud rostl kult lidu a venkova. Konstrukty lidu a lidové kultury hrály v dlouhém 19. století významnou úlohu. Autoři příspěvků v knize sledují toto téma z různých pohledů. Soustředí se přitom na způsoby akceptace a prezentace tradiční venkovské kultury, na přebírání jejích formálních i námětových motivů v rámci výtvarného umění, literatury či hudby, ale také na fázi zpochybňování jejího významu.

Výtvarné umění a lidová kultura v českých zemích 1800–1960. Venkov, lidové tradice a výtvarná kultura venkovského lidu jsou v různých formách součástí našeho života. Kniha představuje a interpretuje zdroje a podoby zájmu o venkovské prostředí od počátku 19. století do šedesátých let 20. století. Věnuje se objevování venkova a jeho obyvatel kolem roku 1800 v souvislosti s kultem přírody a zkoumání „přirozených“ počátků společnosti, moderních národů a jejich kultury i charakteru. Zaměřuje pozornost na lidovou kulturu jako zdroj národního umění, mytizaci venkova jako exotického prostředí nebo na lidové umění inspirující kubismus a historické avantgardy. Závěr knihy se zabývá politizací folkloru v 50. letech 20. století i jeho obsahovým vyčerpáním. Kniha pojímá vedle architektury, obrazů, soch, kreseb, grafik a fotografií českých, ale i zahraničních umělců i vybraná filmová díla.

Ve vztahu k tradici, k právě končícím či dávno minulým obdobím a jejich uměleckým postupům a konvencím, se definuje fakticky každý nastupující umělecký proud. Tradice v původním slova smyslu představuje to, co je předávané a přejímané. Je to korpus zvyklostí, konvencí a obyčejů. Velmi úzce souvisí s představou kánonu neboli určité normy a toho, co je dané a přijímané ve smyslu odsouhlaseného a prověřeného souboru pravidel. Kniha ilustruje pomocí konkrétních příkladů z oblasti výtvarného umění, architektury, filmu, literatury a dramatu, jakým způsobem se vztah k tradici, zahrnující její přijímání i odmítání, proměňoval v moderní době